Kolik tepla se zachytí v atmosféře planety určuje obecně zastoupení plynů.
Pro trpasličí planetu Pluto tak vycházela, na
základě znalostí chemického složení jeho řídké atmosféry, teplota na asi 100 Kelvinů
(-173 °C). Sonda New Horizons však při průletu kolem Pluta v červenci 2015 naměřila
jen 70 Kelvinů (-203 °C).
Tento nesoulad mezi teorií a naměřenými hodnotami teploty atmosféry trpasličí planety
byl dosud nerozluštěnou záhadou. Nová studie, zveřejněná v časopise Nature 16. listopadu,
navrhuje nový chladící mechanismus, který má být zodpovědný za ochlazování trpasličí
planety Pluto.
Za ochlazováním Pluta mají stát drobné částečky atmosférického zákalu. Pluto je první
planetou, o které víme, že energetická bilance atmosféry je ovládána pevnými částečkami
namísto plynů, jako je tomu obvyklé u jiných planet.
Za chladícím mechanismem má stát absorpce tepla pevnými částicemi, které pak přebytečnou
energii vyzáří do kosmického prostoru ve formě infračerveného záření. Toto záření by mělo
být detekovatelné s pomocí kosmického teleskopu Jamese Webba, který se má na oběžnou dráhu
kolem Země dostat v roce 2019.
Rozsáhlé vrstvy atmosférického zákalu (smogu) na Plutu lze dobře vidět na fotografiích
pořízených kosmickou sondou New Horizons. Zákal vzniká chemickými reakcemi v horních
vrstvách atmosféry Pluta, kde sluneční ultrafialové záření ionizuje dusík a metan. Ty
pak spolu reagují za vzniku drobných, ale pevných uhlovodíkových částic o průměru řádově
desítky nanometrů.
Tyto pevné částice se postupně akumulují a pomalu atmosférou klesají, až se nakonec
usadí na povrchu trpasličí planety Pluto. Tyto pevné částice zřejmě souvisí s červeným
a hnědavým materiálem, který je na povrchu Pluta patrný na snímcích z New Horizons.
Badatelé se zajímají o studium účinků atmosférického zákalu na energetickou rovnováhu
jiných planetárních těles. Například měsíců Triton
u Neptunu a Titan
u Saturnu. Jejich zjištění mohou mít velký
přínos pro studium exoplanet s mlhavými atmosférami.
