Poslední aktualizace: 20.1.2025 |
Treking > Vesmír > Mlhovina Omega (M17, NGC 6618) je husté mračno s probíhající tvorbou hvězd v souhvězdí Střelce
Mlhovina Omega (M17, NGC 6618) je husté mračno s probíhající tvorbou hvězd v souhvězdí StřelceKosmická růže mnoha jmen - mlhovina Omega (M17)23.9.2015 | ESO 1537
Nový snímek mlhoviny M17 - oblasti s probíhající tvorbou hvězd - byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO, který pracuje na observatoří La Silla v Chile. Jedná se o jeden z nejdetailnějších záběrů celé mlhoviny, který odhaluje nejen její celkovou velikost, ale zobrazuje také podrobnosti pestré kosmické krajiny plynu, prachu a nově vzniklých hvězd. ![]() Mlhovina zachycená na tomto snímku získala během historie více jmen, než jakýkoliv jiný kosmický objekt. Ačkoliv je oficiálně známá pod označením M17 (Messier 17), používá se také řada přezdívek: mlhovina Omega (Omega Nebula), mlhovina Labuť (Swan Nebula), mlhovina Podkova (Horseshoe Nebula) a také mlhovina Humr (Lobster Nebula) - jen jako příklad mnoha a mnoha dalších názvů z mořskou tématikou, které vynecháme. Mlhovina M17 se nachází asi 5 500 světelných let od nás, leží nedaleko roviny Mléčné dráhy a na obloze ji najdeme v souhvězdí Střelce (Sagittarius). Objekt se rozprostírá na značné ploše, oblaky plynu a prachu patřící k této mlhovině se táhnou na vzdálenost 15 světelných let. Z této hmoty vznikají nové hvězdy. Širokoúhlý pohled však zachycuje také řadu hvězd nenáležících k mlhovině, které leží v popředí nebo naopak v pozadí. Čtěte také: Uvnitř ohnivé mlhoviny: NGC 2024, reflexní mlhovina Plamínek v… Na snímku mlhovina vypadá jako složitá struktura červeno růžové barvy. Tyto barevné odstíny jsou známkou záření vodíku. Hmotné modré hvězdy, které se v nitru mlhoviny M17 zformovaly z kosmického pohledu zcela nedávno, vyzařují značné množství ultrafialového záření a to nutí okolní plyn jasně svítit. ![]() V centrální části mlhoviny jsou barvy světlejší a některé oblasti vypadají dokonce bílé. Tato bílá barva je skutečná - vzniká mícháním světla přicházejícího od nejteplejšího plynu se zářením hvězd, které se odráží od prachových částic. Odhaduje se, že mlhovina obsahuje plyn o hmotnosti více než 30 000 Sluncí. V nitru mlhoviny se rovněž nachází otevřená hvězdokupa obsahující 35 hvězd, která je známá pod označením NGC 6618 [1]. Celkový počet hvězd v mlhovině je však mnohem větší - ve středu mlhoviny se jich nachází téměř osm set a na okrajích pracho-plynných oblaků vznikají další. Růžová záře mlhoviny je protkána pavučinou tmavých oblastí, které brání průchodu světla. Tato hmota však také svítí červeně - ačkoliv na snímku ve viditelném světle jsou tyto oblasti tmavé, na záběrech pořízených v infračerveném oborujsou velmi jasné. ![]() Oficiální označení mlhoviny pochází z katalogu nehvězdných objektů, který v roce 1764 sestavil francouzský lovec komet Charles Messier [2]. Mlhovinu zařadil do seznamu pod číslem 17. Prosté označení M17 však nemění nic na tom, jak působivým objektem tato mlhovina je. Snímek byl pořízen v rámci programu ESO Cosmic Gems [3]. Poznámky[1] Toto označení je někdy používáno pro celou oblast. [2] Astronom Jean Philippe de Chéseaux tento objekt objevil již v roce 1745, ale jeho pozorování se nedostalo do širšího povědomí. Díky tomu mohl mlhovinu nezávisle objevit a katalogizovat F. Messier o téměř 20 let později. [3] Úkolem programu ESO Cosmic Gems je získávat s pomocí dalekohledů a přístrojů ESO snímky vizuálně atraktivních astronomických objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO. Další informaceESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy - VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane "největším okem hledícím do vesmíru". Odkazy
KontaktyViktor Votruba Další související články:+ Emisní mlhoviny, i Picaso s Dalím by zbledli závistí+ Reflexní mlhoviny; hra světel, barev a tvarů + Temné mlhoviny, černé skvrny na hvězdném pozadí + Mlhovina Laguna na snímku dalekohledu VST + Mlhovina Kreveta neboli Gum 56, kosmická recyklace + IC 2177 mlhovina Racek aneb na křídlech racka + Vzplanutí temných oblaků + Barevný vesmír - neuvěřitelné fotografie z vesmíru + Obrazy z vesmíru, mlhovina M 42 v Orionu + Prachové pásy reflexní mlhoviny M 78 v novém světle |
|