NGC 253, astronomové objevili na 500 planetárních mlhovin v blízké galaxii v souhvězdí Sochaře

"Galaxie jsou neuvěřitelně složité systémy, kterým se stále snažíme porozumět," říká výzkumný pracovník ESO Enrico Congiu, který vedl novou studii časopisu Astronomy & Astrophysics o galaxii Sochař. Galaxie dosahující stovek tisíc světelných let napříč jsou extrémně velké, ale jejich vývoj závisí na tom, co se děje na mnohem menších škálách. "Galaxie Sochař se nachází na ideálním místě," říká Congiu. "Je dostatečně blízko, abychom mohli rozlišit její vnitřní strukturu a studovat její stavební kameny s neuvěřitelnými detaily, ale zároveň dostatečně velká, abychom ji stále mohli pozorovat jako celý systém."

Stavební prvky galaxie - hvězdy, plyn a prach - vyzařují světlo různých barev. Proto čím více barevných odstínů je na snímku galaxie, tím více se můžeme dozvědět o jejím vnitřním uspořádání. Zatímco běžné snímky obsahují jen několik barev, nová mapa Sochaře jich obsahuje tisíce. To astronomům prozradí vše, co potřebují vědět o hvězdách, plynu a prachu uvnitř galaxie, například o jejich stáří, složení a pohybu.

Aby vědci vytvořili tuto mapu galaxie Sochař, která je od nás vzdálená 11 milionů světelných let a je známá také jako NGC 253, pozorovali ji více než 50 hodin pomocí přístroje MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu VLT ESO. Tým musel spojit dohromady více než 100 expozic, aby pokryl oblast galaxie o šířce asi 65 000 světelných let.

Podle spoluautorky Kathryn Kreckelové z Heidelberské univerzity v Německu to z mapy činí silný nástroj: "Můžeme si přiblížit jednotlivé oblasti, kde se tvoří hvězdy, téměř v měřítku jednotlivých hvězd, ale můžeme také studovat galaxii jako celek."

Při první analýze dat tým odhalil v galaxii Sochař přibližně 500 planetárních mlhovin, oblastí plynu a prachu vyvržených z umírajících hvězd podobných Slunci. Spoluautor Fabian Scheuermann, doktorand na Heidelberské univerzitě, uvádí toto číslo do kontextu: "Mimo naše galaktické okolí se obvykle setkáváme s méně než 100 detekcemi na galaxii."

Vzhledem k vlastnostem planetárních mlhovin je lze použít jako ukazatele vzdálenosti k hostitelským galaxiím. "Nalezení planetárních mlhovin nám umožňuje ověřit vzdálenost galaxie, což je zásadní informace, na které závisí další studium galaxie," říká Adam Leroy, profesor na Ohio State University v USA a spoluautor studie.

Budoucí projekty využívající tuto mapu budou zkoumat, jak plyn proudí, mění své složení a tvoří hvězdy v celé této galaxii. "Jak mohou mít tak malé procesy tak velký vliv na galaxii, jejíž celá velikost je tisíckrát větší, je stále záhadou," říká Congiu.

Další informace

Tento výzkum byl prezentován v článku přijatém k publikaci v časopise Astronomy & Astrophysics.

Skupinu tvoří E. Congiu (European Southern Observatory, Chile [ESO Chile]), F. Scheuermann (Astronomisches Rechen-Institut, Zentrum für Astronomie der Universität Heidelberg, Germany [ARI-ZAH]), K. Kreckel (ARI-ZAH), A. Leroy (Department of Astronomy and Center for Cosmology and Astroparticle Physics, The Ohio State University [OSU], USA), E. Emsellem (European Southern Observatory, Germany [ESO Garching] and Univ. Lyon, Univ. Lyon1, ENS de Lyon, CNRS, Centre de Recherche Astrophysique de Lyon, France), F. Belfiore (INAF - Osservatorio Astrofisico di Arcetri, Italy), J. Hartke (Finnish Centre for Astronomy with ESO [FINCA] and Tuorla Observatory, Department of Physics and Astronomy [Tuorla], University of Turku, Finland), G. Anand (Space Telescope Science Institute, USA), O. V. Egorov (ARI-ZAH), B. Groves (International Centre for Radio Astronomy Research, University of Western Australia, Australia), T. Kravtsov (Tuorla and FINCA), D. Thilker (Department of Physics and Astronomy, The Johns Hopkins University, USA), C. Tovo (Dipartimento di Fisica e Astronomia 'G. Galilei', Universit'a di Padova, Italy), F. Bigiel (Argelander-Institut für Astronomie, Universität Bonn, Germany), G. A. Blanc (Observatories of the Carnegie Institution for Science, USA, and Departamento de Astronomía, Universidad de Chile, Chile), A. D. Bolatto and S. A. Cronin (Department of Astronomy, University of Maryland, USA), D. A. Dale (Department of Physics and Astronomy, University of Wyoming, USA), R. McClain (OSU), J. E. Méndez-Delgado (Instituto de Astronomía, Universidad Nacional Autónoma de México, Mexico), E. K. Oakes (Department of Physics, University of Connecticut, USA), R. S. Klessen (Universität Heidelberg, Zentrum für Astronomie, Institut für Theoretische Astrophysik and Interdisziplinäres Zentrum für Wissenschaftliches Rechnen, Germany, Center for Astrophysics Harvard & Smithsonian, USA, and Elizabeth S. and Richard M. Cashin Fellow at the Radcliffe Institute for Advanced Studies…

Evropská jižní observatoř (ESO) umožňuje vědcům z celého světa objevovat tajemství vesmíru ve prospěch všech. Navrhujeme, stavíme a provozujeme pozemní observatoře světové úrovně, které astronomové využívají k řešení vzrušujících záhad vesmíru a šíření fascinace astronomií, a podporujeme mezinárodní spolupráci v oblasti astronomie. ESO bylo založeno jako nadnárodní organizace v roce 1962 a dnes ji podporuje 16 členských států (Belgie, Česká republika, Dánsko, Francie, Finsko, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Spojené království, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko), hostitelský stát Chile a Austrálie jako strategický partner. Sídlo ESO a její návštěvnické centrum a planetárium ESO Supernova se nachází nedaleko německého Mnichova, zatímco chilská poušť Atacama, nádherné místo s jedinečnými podmínkami pro pozorování oblohy, je domovem našich dalekohledů. ESO provozuje tři pozorovací stanoviště: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Paranalu provozuje Very Large Telescope a jeho Interferometr, jakož i přehlídkové dalekohledy, jako je VISTA. Na Paranalu bude ESO také hostit a provozovat soustavu Čerenkovových teleskopů (Cherenkov Telescope Array South), největší a nejcitlivější observatoř pro gama záření na světě. ESO společně s mezinárodními partnery provozuje na Chajnantoru observatoř ALMA, která pozoruje oblohu v milimetrovém a submilimetrovém pásmu. Na Cerro Armazones poblíž Paranalu budujeme "největší oko upřené k nebi" - Extremely Large Telescope. Z našich kanceláří v Santiagu v Chile podporujeme naší činnost v zemi a spolupracujeme s chilskými partnery a společností.

Odkazy

• Výzkumný článek
• Fotografie VLT

Kontakty

Enrico Congiu
European Southern Observatory (ESO)
Santiago, Chile
Email: econgiu@eso.org

Kathryn Kreckel
Heidelberg University
Heidelberg, Germany
Tel.: +49 6221 54-1859
Email: kathryn.kreckel@uni-heidelberg.de

Adam Leroy
The Ohio State University
Columbus, Ohio, USA
Tel.: +1 614 292-1765
Email: leroy.42@osu.edu

Fabian Scheuermann
Heidelberg University
Heidelberg, Germany
Email: f.scheuermann@uni-heidelberg.de

Bárbara Ferreira
ESO Media Manager
Germany, Germany
Tel.: +49 89 3200 6670
Mobil: +49 151 241 664 00
Email: press@eso.org

Anežka Srbljanović (press contact Česko)
ESO Science Outreach Network a Astronomical Institute of Czech Academy of Sciences
Tel.: +420 323 620 116
Email: eson-czech@eso.org

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.