NGC 1514, turbulentní planetární mlhovina objevená astronomem Williamem Herschelem roku 1790

Plyn a prach vyvržený umírající hvězdou v srdci NGC 1514 se díky datům ze střední infračervené oblasti z vesmírného dalekohledu Jamese Webba úplně zaostřily. Prstence planetární mlhoviny, které jsou viditelné pouze v infračerveném světle, nyní vypadají jako rozmazané shluky uspořádané do propletených vzorů. A síť jasnějších děr v blízkosti centrálních hvězd ukazuje, kudy prorazila rychlejší vyvržená hmota.

Prstence kolem NGC 1514 byly objeveny v roce 2010, ale až nyní Webb umožňuje vědcům komplexně prozkoumat povahu této turbulentní mlhoviny. Scéna se formovala nejméně po dobu 4 000 let. V centru mlhoviny se nacházejí dvě hvězdy, které se při Webbově pozorování jeví jako jedna a jsou zvýrazněny jasnými difrakčními hroty. Hvězdy, které okolo svého barycentra oběhnou jednou za devět let, se pohybují na těsné, protáhlé oběžné dráze a jsou zahaleny v oblaku prachu, který se nám na snímku jeví oranžově.

Jedna z těchto hvězd páru, která bývala několikanásobně hmotnější než naše Slunce, se ujala hlavní role při vzniku této kosmické scény. Jakmile se vnější vrstvy hvězdy vyčerpaly, zůstalo jen její horké, kompaktní jádro. Jelikož se jedná o bílého trpaslíka, jeho hvězdný vítr zrychloval i slábl, což mohlo nahnat odvržený materiál do tenkých obalů.

Webbova pozorování ukazují, že mlhovina svírá úhel 60 stupňů, což ji představuje jako plechovku, do které se nalévá tekutina. Je však mnohem pravděpodobnější, že NGC 1514 má tvar přesýpacích hodin s useknutými konci. Hledejte náznaky jejího zúženého pasu v levém horním a pravém dolním rohu, kde je prach oranžový a shlukuje se do mělkých tvarů písmene V. Když centrální hvězda dosáhla vrcholu ztráty materiálu, mohl se k ní její menší průvodce přiblížit na těsnou vzdálenost, což mělo za následek tyto neobvyklé tvary. Místo vzniku kulovité mlhoviny mohla tato interakce vést k vytvoření pozorovaných prstenců.

Přestože je obrys NGC 1514 jasný, přesýpací hodiny mají také "boky", které jsou součástí jejich trojrozměrného tvaru. Hledejte matné, poloprůhledné oranžové mraky mezi jejich prstenci, které tvoří strukturu mlhoviny.

Prstence mlhoviny mají rozdílnou jasnost. Vlevo dole a vpravo nahoře se jeví spíše jako rozptýlené. Jeví se také rozmazaně. Vědci se domnívají, že prstence jsou primárně tvořeny velmi malými prachovými zrny, která se při dopadu ultrafialového světla z bílého trpaslíka zahřejí natolik, aby je Webb mohl detekovat. Kromě prachu odhalil Webbův dalekohled v růžovém středu mlhoviny také kyslík, zejména na okrajích bublin.

Planetární mlhovina NGC 1514 je také pozoruhodná tím, co v ní chybí. Uhlík a jeho složitější sloučeniny, materiál známý jako polycyklické aromatické uhlovodíky. Ty jsou v planetárních mlhovinách (rozpínající se obálky zářícího plynu vyvrhovaného hvězdami v pozdním stádiu jejich života) zcela běžné. Složitější molekuly se nemusely stihnout vytvořit kvůli složité oběžné dráze centrálních hvězd, která promíchala vyvržený materiál.

Tuto planetární mlhovinu astronomové studují od konce 18. století. Astronom William Herschel v roce 1790 poznamenal, že mlhovina NGC 1514 byla prvním objektem hlubokého vesmíru, který se jevil skutečně zakalený - nedokázal ji rozlišit na jednotlivé hvězdy jako u jiných objektů, které katalogizoval. S Webbem je náš současný pohled podstatně jasnější. NGC 1514 leží v souhvězdí Býka, přibližně 1 500 světelných let od Země.

• Zdroj: Dying star's energetic display comes into full focus

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.