Mars a vůbec nejvyšší hory (sopky) v naší Sluneční soustavě

Nejvyšší hory planety Mars: výška až 25 kilometrů a k tomu štítové sopky

Na Zemi je nejvyšší horou všem dobře známý Mount Everest. Avšak ten se svými 8 848 metry nadmořské výšky by nejvyšší hoře Sluneční soustavy nesahal ani po pás. A to doslova. Ve srovnání s nejvyšší horou ve Sluneční soustavě, která má neuvěřitelných 25 kilometrů výšky, se tak Mount Everest jeví jako učiněný trpaslík.

Co že je to za horu, která se zvedá do téměř trojnásobné výše, než jakou má nejvyšší hora na Zemi? Kde takovéhoto obra hledat? Za tímto rekordmanem bychom museli cestovat na sousední planetu - Mars. Rudá planeta má sice jen asi poloviční průměr ve srovnání se Zemí, její nejvyšší hory však ty naše výrazně překonávají.

K tomu ke všemu se nejedná jen o "obyčejné" hory, ale o štítové sopky. Sopky, které se svou stavbou a genetikou v mnohém podobají havajským sopkám jako jsou Mauna Kea a nebo Mauna Loa. Jejich rekordní protějšek z rudé planety se jmenuje Olympus Mons. Jako albedový útvar Nix Olympica je astronomům znám od konce 19. století. Jeho skutečnou tvář nám však ukázala až první úspěšná kosmická sonda Mariner 9, která k Marsu dorazila 13. listopadu 1971.

Olympus Mons se zvedá na okraji rozsáhlé oblasti Tharsis, která sousedí s planinami Amazonis planitia a Arcadia planitia. Průměr základny sopky Olympus Mons dosahuje asi 620 km, takže by zhruba pokryla povrch Španělska, rozlohou jednu z největších zemí v Evropě. A kaldera na vrcholu hory má rovněž úctyhodné rozměry - asi 85 × 60 km. Dlužno ale dodat, že případnému pozorovateli by se tato hora nejevila tak impozantně jako Mount Everest. To proto, že sklon svahů sopky Olympus Mons dosahuje maximálně 7°, jen při úpatí na planině Tharsis více.

Kosmická sonda Mars Expres, která fotografovala v roce 2004 podrobně tuto obří sopku, objevila na svazích lávové proudy odhadovaného věku 115 miliónů let. A stáří některých lávových proudů by nemělo přesahovat dva milióny roků. Z geologického hlediska se tak jedná o velice mladé útvary, což vede astronomy k předpokladu, že by planeta Mars mohlo být vulkanicky aktivní do dnešní doby.

Olympus Mons však není jedinou obří sopkou na Marsu. Na paty mu šlape druhá v pořadí - sopka Ascraeus Mons. Ve srovnání s rekordmanem se sice může jevit jako poměrně "drobná" hora, avšak pozemský Mont Everest by přesto do kapsy strčila hned dvakrát. Výška sopky Ascraeus Mons totiž činí asi 18 km při průměru základny 375 km. Průměr kaldery na vrcholu dosahuje asi 24 km a hloubka 3,4 km. Stáří této sopky je odhadováno na 100 miliónů let.

V širším okolí sopky Olympus Mons se zvedají další sopečné útvary. Například sopka Arsia Mons s výškou asi 16 km a průměrem základny 430 km nebo Pavonis Mons vysoká 14 km a s průměrem základny 375 km. Taková Tharsis Tholus se s výškou jen 8 km a průměrem základny 150 km se musí jevit oproti výše uvedeným jako drobek. Podobně jako Ceraunius Tholus, Uranius Tholus a nebo Alba Patera s výškami jen okolo 5 až 7 km a se sklonem svahů 6 až 12°. Na poměry rudé planety se tak jedná o malé sopky.

Výše uvedené sopky na planetě Mars mohly mít svého impozantního předchůdce. V roce 2013 rozpoznali vědci, kteří studovali fotografie kosmických sond Mars Odyssey, Mars Global Surveyor a Mars Express Orbiter, na povrchu Marsu další mohutný supervulkán - Eden Patera. Zhroucenou sopku do té doby považovali za obří impaktní kráter. Tento obří vulkán byl pravděpodobně prvním svého druhu na planetě Mars, který by patrně mohl soupeřit s dnešním rekordmanem. Jeho skutečnou podobu však setřely geologické procesy utvářející tvář našeho kosmického souseda.