První modré opozdilce objevil v roce 1953 americký astronom Allan Sandage v kulové hvězdokupě M3 v souhvězdí Honících psů. Tento objev astronomům doslova zamotal hlavy, protože podle stávajících teorií by takovéto hvězdy neměly v kulových hvězdokupách dnes již vůbec existovat.

Téměř 70 let byl původ modrých opozdilců záhadou, protože hvězdy v kulových hvězdokupách vznikaly současně a takovéto horké modré hvězdy (typicky s dvojnásobkem hmotnosti Slunce) by již měly být dávno po smrti. Hmotnější hvězdy svým svitem mnohonásobně převyšují svítivost málo hmotných hvězd a délka jejich života je mnohonásobně kratší než délka existence málo hmotných hvězd. A v útvarech jako kulové hvězdokupy s odhadovaným stářím okolo 13 miliard let, by hvězdy typu modří opozdilci neměly dnes již zářit. Modré horké hvězdy totiž již dávno explodovaly jako supernovy a byly rozmetány do okolního prostoru. A nebo došlo k jejich kolapsu a přeměně na neutronové hvězdy či černé díry.

Původní hypotézy pokoušející se osvětlit existenci modrých opozdilců uvažovaly o třech možnostech, jak přítomnost těchto hvězd v kulových hvězdokupách vysvětlit. První možnost uvažovala o záchytu hvězdy s hvězdokupou vývojově nijak nesouvisející. Druhým mechanismem, který astronomové zvažovali, byly vzájemné srážky hvězd. Vždyť například v centrálních částech kulové hvězdokupy 47 Tuc je v krychlovém světelném roku natěsnáno na 4 000 hvězd (jen pro srovnání, Slunci nejbližší hvězda se nachází ve vzdálenosti přes čtyři světelné roky). V takovémto prostředí mohou být srážky hvězd relativně časté. No a za třetí by modří opozdilci mohli vznikat v důsledku hvězdného kanibalismu.

V roce 2006 zkoumali vědci z ESO modré opozdilce v kulové hvězdokupě 47 Tuc. Rozborem získaných výsledků došli k závěru, že modří opozdilci vznikají hvězdnými srážkami. Spektrum šesti zkoumaných opozdilců s CNO cyklem (typ jaderné fůze u horkých modrých hvězd) vykazovalo zřetelný nedostatek uhlíku a kyslíku oproti okolním hvězdám. O tři roky později, v roce 2009, zkoumali astronomové s pomocí Hubbleova teleskopu kulovou hvězdokupu M30 v souhvězdí Kozoroha, jejíž průměr je asi 90 světelných let a stáří okolo 13 miliard let. Zkoumané modré opozdilce rozdělili do dvou skupin. První skupina měla vzniknout hvězdnými srážkami, druhá hvězdným kanibalismem.

Další studie, kterou provedl tým univerzity ve Wisconsinu na hvězdokupě NGC 188 v souhvězdí Cefea, došla k závěru, že převažujícím mechanismem vzniku modrých opozdilců je hvězdný kanibalismus. Vznik modrých opozdilců hvězdnými srážkami se podle této studie ukázal býti jen minoritním mechanismem. A za pravdu této posledně zmíněné studii dává i nejnovější studie týmu, který využil výkonu Hubbleova kosmického teleskopu a studoval vzorek 3 000 modrých opozdilců ve 48 kulových hvězdokupách v Galaxii - Mléčné dráze. Tento bohatý vzorek umožnil astronomům studovat vazby mezi modrými opozdilci a okolním prostředím.

Tým ke svému údivu zjistil, že v nejhustějších a na hvězdné srážky nejnáchylnějších oblastech kulových hvězdokup se nachází mnohem méně modrých opozdilců než v hvězdokupách s nižší hustotou, kde mají hvězdné páry mnohem větší šanci na přežití. Tato studie ukázala, že mezihvězdné prostředí hraje v životě modrých opozdilců významnou roli a že hvězdy opožděné ve vývoji jsou úzce spjaty s vývojem gravitačně vázaných hvězdných párů, dvojhvězd.

V dvojhvězdném systému může jedna hvězda odsávat materiál od svého souputníka nebo s ním splynout, čímž získá nové palivo. Zvýší svou hmotnost, teplotu a tlak v jádře, ve kterém probíhá jaderná fúze. A díky tomu záři jasněji a modřeji. Hvězda takto velice efektivně resetuje své hvězdné hodiny a doslova omládne. Tato studie ukazuje se, že modří opozdilci jsou přímým produktem evoluce binárních systémů, a zdůrazňuje, jak silně může okolí hvězdy ovlivnit její životní příběh.

Modří opozdilci

Dalším velkým překvapením na poli modrých opozdilců byl objev takovýchto hvězd v centru Mléčné dráhy v roce 2006 s pomocí HST. Během programu SWEEPS (sledování tranzitujících exoplanet typu horký Jupiter) byli totiž zaznamenáni kandidáti na modré opozdilce. Galaktické jádro je součástí galaktické výdutě. A centrální výduť Mléčné dráhy hostí stárnoucí hvězdy podobné našemu Slunci a nebo chladné a málo svítivé červené trpaslíky. Jde o prostor, ve kterém již velice dlouho neprobíhá hvězdotvorba a horké modré hvězdy již dávno explodovaly jako supernovy. Proto byl objev 42 podivných modrých (z toho 18 až 37 pravděpodobně potvrzených, zbytek falešných) a horkých hvězd pro astronomy velkým překvapením.

Použité zdroje

Chaty Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe, pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.