Meteorický roj, radiant meteorického roje a naše roje

Jak vzniká a co to je meteorický roj, nejznámější meteorické roje - za vším hledej kometu!

Za meteorické roje označujeme každoročně pravidelně se opakující zvýšený výskyt meteorů se stejným radiantem. Meteorický roj je způsoben přechodem Země přes proud malých kosmických částic - meteoroidů, za jejichž vznikem stojí komety.

Radiant meteorického roje

Tělíska v proudu meteoroidů obíhají kolem Slunce po eliptických drahách, přičemž dráhy jednotlivých meteoroidů jsou paralelní a nebo s minimálními odchylkami. Protože dráhy jednotlivých meteoroidů proudu meteoroidů jsou přibližně rovnoběžné zdá se pozorovateli na Zemi, že meteory (meteoroidy, které vnikly do zemské atmosféry a začaly zářit) vylétají jakoby z jednoho bodu. Tento bod na obloze se nazývá radiant meteorického roje.

Čtěte také: Meteory. Co je to meteor, bolid, meteorit či meteoroid?

Podle polohy radiantu na obloze dostávají jednotlivé, pravidelně se opakující meteorické roje svá jména. Právě podle oněch souhvězdí. Pokud se v daném souhvězdí objevuje více meteorických rojů, pak roj dostává své jméno i podle k radiantu nejbližší jasné hvězdy. Například Delta Leonnidy, Delta Aquaridy aj. Z nejznámějších meteorických rojů tak můžeme jmenovat Perseidy a Leonidy. Tyto roje se pravidelně objevují v srpnu (listopadu) v souhvězdí Perseus resp. Lev.

Proudy meteoroidů

Země na své dráze kolem Slunce pochopitelně potkává pouze ty proudy meteoroidů, které protínají její oběžnou dráhu. Příčné průměry takovýchto proudů meteoroidů se pohybují obvykle v rozmezí 10⁶ až 10⁸ km, přičemž nejvyšší hustota meteoroidů s největšími tělísky je uprostřed proudu a směrem k vnějším okrajům nápadně klesá.

Stejně tak klesají i velikosti jednotlivých těles proudu. Proto se zprvu Země setkává s malými tělísky meteoroidového proudu a teprve pak s těmi největšími. Země může meteoroidovými proudy procházet po dobu několika hodin, ale i několika týdnů.

Za vším hledej kometu

A proč za vším hledej kometu? Protože za genezí jednotlivých meteoroidových proudů skutečně stojí komety. Z jejich ledových jader majících podobu špinavé sněhové koule se během aktivní fáze při přiblížení ke Slunci uvolňují nejen plyny, ale rovněž prachové částice. Ty po opuštění komety pak následují její dráhu, přičemž dochází k jejich postupnému rozptylu po dráze i mimo ní.

Všechny známé meteorické proudy přímo souvisejí s kometami. Tak například známé srpnové Perseidy se pohybují po dráze komety 1862 III, listopadové Leonidy se pohybují po dráze komety Tempel-Tuttle. Stejně tak řada dalších meteoridových proudů. Drakonidy (Giacobinidy) geneticky souvisejí s kometou Giacobini-Zinner, Tauridy s krátkoperiodickou kometou Encke, Orionidy a Eta Aquaridy s kometou Halley.

Existují i meteoroidové proudy, jejichž mateřské komety nejsou známy. Buď se kometu nepodařilo pozorovat a nebo již kometa zanikla, rozpadla se. Jako např. kometa Biela, která stála za meteorickým rojem Andromedidy.

Meteorické deště

Pokud je proud meteoroidů dostatečně hustý a vytváří tzv. oblak meteoroidů, můžeme na Zemi, pokud její dráha protne při dobré konstelaci toto husté uskupení částic pozorovat tzv. meteorický déšť. O proudu meteorů hovoříme jako o meteorickém dešti v případě, že volným okem můžeme během hodiny pozorovat tisíce meteorů vylétajících z radiantu meteorického roje. K nejznámějším meteorickým dešťům došlo v letech 1833, 1866, 1872, 1933, 1946, 1966.

Meteorické roje

Další související články: