Odpovědí by mohla být studie A. Scheinberga, K. Soderlundové a L. Ekins-Tantové, která byla zveřejněná v časopise Earth and Planetary Science Letters. Podle této studie za mladým měsíční magnetickým dynamem nestálo železné jádro, nýbrž silná vrstva roztavené horniny rozlévající se na jeho povrchu. Zatímco zemský magnetismus, který chrání planetu před škodlivým slunečním větrem, je generován konvekcí jádra z tekutého kovu, raný měsíční magnetismus měl být poháněn konvektivními pohyby magmatického oceánu tekutého bazaltu bohatého na kovy.
První vzorky hornin z povrchu Měsíce přivezly americké mise v rámci pilotovaných letů Apollo a ruské automatické sondy Luna. A již od těchto prvních misí se diskutuje o měsíčním magnetickém poli. Nový vhled do problematiky přinesly vzorky čínských lunárních sond, z nichž Chang'e-6 přivezla jako první vzorky i z odvrácené strany Měsíce. Z jejich rozborů plyne, že před čtyřmi miliardami let bylo měsíční magnetické pole silné přibližně jako zemské magnetické pole dnes.
Jak povrchový magmatický oceán raného Měsíce chladl, sláblo i měsíční magnetické pole. K výraznému poklesu intenzity měsíčního magnetického pole, jak dokazují paleomagnetické studie z přivezených hornin, došlo před asi 3,1 miliardami let, avšak následně došlo k jeho opětovnému oživení před asi 2,8 miliardami let. Tehdy se pohybovala intenzita globálního magnetického pole Měsíce okolo 5 až 21 mikrotesla (µT). V období před 3,5 až 2,8 miliardami let přitom docházelo k významnému a opakovanému kolísání intenzity lunárního magnetického pole.
Až do zastavení tohoto slapového bazaltového měsíčního dynama ve středním období vývoje Měsíce, tedy asi před dvěma miliardami let, kdy se již více uplatňoval efekt dynama malého železného jádra Měsíce, činila intenzita magnetického pole naší přirozené oběžnice jen 2 až 4 mikrotesla (µT). I toto magnetické pole bránilo slunečnímu větru proudit až k měsíčnímu povrchu, tak jako je tomu dne. I jádrové dynamo se nedávno (z geologického hlediska) zastavilo a globální pole zaniklo. V dnešní době přetrvávají na Měsíci pouze slabá lokální magnetická pole. Globální magnetická pole patrně zachránila významné depozity vodního ledu v okolí měsíčních pólů, které by mohly ulehčit existenci nadcházejících pilotovaných misí na Měsíc i plánované stálé lunární základně.
Čínskými sodami Chang'e-5 a Chang'e-6 nově dovezené vzorky z povrchu Měsíce významně napomohly doplnit a zpřesnit obecnou časovou osu vývoje magnetického pole naší oběžnice. Ta se začala rýsovat již krátce po přivezení prvních lunárních vzorků americkými astronauty v rámci programu Apollo a ruskými sondami Luna. Avšak i přesto je evoluční osa měsíčního magnetického dynama pro svá časová a prostorová omezení (vzorky byly odebrány jen z několika málo míst na měsíčním povrchu) nadále ne zcela jasná.
Použité zdroje
- Chang'e-6 farside basalts reveal a reinforced lunar dynamo
- Chang'e-5 samples provide evidence that moon had magnetic field 2 billion years ago
- Magma ocean may be responsible for the moon's early magnetic field
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.