Mlhovina Omega patří k objektům, které do svého katalogu zařadil Ch. Messier.
V jeho katalogu nese označení M 17, v Novém generálním katalogu pak NGC 6618. Mlhovina
Omega ležící v souhvězdí Střelce ve
vzdálenosti okolo 5 500 světelných let
je zdrojem rádiového a infračerveného záření.
Mlhovina Omega svým tvarem připomíná řecké písmeno omega, čemuž vděčí za své jméno.
Její krása však vynikne až na astronomické fotografii. Mlhovina je k záření buzena horkou
hvězdou zdánlivé jasnosti 8,9m přičemž samotná mlhovina
dosahuje zdánlivé jasnosti asi 7m.
Hmotnost Omegy, která je mimo jiné dvojitým zdrojem rádiového záření, byla v minulosti
odhadována na 500 Ms (hmotností Slunce).
Dnes astronomové odhadují, že se v nitru Omegy skrývá prach a plyn s celkovou hmotností
až 30 000 Ms! Fyzický průměr mlhoviny, ve které jsou pozorovány mladé i vznikající
hvězdy, činí asi 15 světelných let.
Mlhovinu Omega objevil v roce 1745 hvězdář Philippe de Chéseaux. Jeho objev se však
nedostal do širšího povědomí, takže tento objekt znovuobjevil a katalogizoval o 20 let
později Ch. Messier. Mlhovina Omega má i řadu dalších pojmenování, která se používají
v literatuře. Např. mlhovina Labuť (Swan Nebula), mlhovina Podkova (Horseshoe Nebula)
a také mlhovina Humr (Lobster Nebula) aj.
V nitru mlhoviny Omega je "utopena" otevřená
hvězdokupa NGC 6618 obsahující asi 35 hvězd. Celá mlhovina M 17 obsahuje ale přes
800 hvězd a v jejich periferních oblastech se stále rodí hvězdy nové.
