Velké Magellanovo mračno (LMC, Large Magellanic Cloud) a následky srážky s naší Mléčnou dráhou

Astronomové byli překvapeni, když s pomocí HST pozorovali halo, které bylo asi 10× menší než hala galaxií odpovídající hmotnosti. Přesto si Velké Magellanovo mračno (LMC) podrželo dostatek plynu, aby v ní mohly vznikat nové hvězdy. Je to vůbec poprvé, kdy se astronomům podařilo změřit velikost hala LMC.

LMC je jedním z nejbližších sousedů naší Galaxie. Tato galaxie vytváří na jižní hvězdné obloze nápadnou "mlhovinu", která dosahuje asi 20násobku zdánlivého průměru Měsíce v úplňku. Někteří astronomové se domnívají, že Velký Magellanův mrak se nenachází na oběžné dráze kolem Mléčné dráhy, ale pouze na dráze kolizní, tedy že kolem naší Galaxie pouze proplouvá. Domnívají se, že LMC je nyní jen krátce po nejtěsnějším přiblížení k mnohem větší Galaxii.

Během studie plynného hala LMC s pomocí výkonné optiky HST (Hubbleova kosmického teleskopu) astronomové zjistili, že je extrémně malé, dosahuje průměru jen asi 50 000 světelných let, což je 10× méně než u běžných hal jiných galaxií odpovídající velikosti a hmotnosti. Neobyčejná kompaktnost LMC tak vypráví příběh o střetu s naší Mléčnou dráhou. Menší galaxii než LMC by po takovémto otření se o Mléčnou dráhu pravděpodobně nezůstal vůbec žádný plyn na tvorbu nových hvězd a takováto galaxie by zůstala jen sbírkou starých a nebo stárnoucích rudých hvězd.

Většina plynu hala LMC byla při otření se o Galaxii vysátá procesem zvaným ram-pressure stripping. Husté prostředí Mléčné dráhy klade odpor vůči halo prolétající trpasličí galaxie a tlačí plyn její zpět vytvářející brázdu plynu táhnoucí se za Velkým Magellanovým mračnem jako ohon komety. Plyn v ohonu (brázdě) za LMC se zabrzdí a začne naopak padat směrem k Mléčné dráze.

Tuto studii provedli astronomové na základě analýzy archivních snímků HST pořízených v ultrafialové oblasti. HST je v současnosti jediným teleskopem pozorovat vesmír v tomto spektrálním pásmu. Pozorování ze Země brání atmosféra, která UV záření absorbuje. Vědecký tým zkoumal halo s pomocí světla na pozadí 28 jasných kvasarů, které jsou poháněny supermasivními černými dírami.

Kvasary svítí jako majáky a srovnávací analýzou umožňují vidět plyn hala LMC nepřímo na základě absorpce jejich světla. A odhalit tak vodítka vedoucí k zjištění stavu zkoumaného objektu, jeho teplotu, rychlost, vzdálenost i složení. LMC je vynikající astrofyzikální laboratoří, která pomáhá astronomům pochopit procesy v raným vesmíru, kdy byly galaxie blízko sebe. Studie ukazuje, jak chaotický a komplikovaný je proces interakce galaxií. Tým se nyní chystá studovat přední stranu hala LMC, které se dosud nevěnovali a která je oblastí, kde se srážejí hala LMC a Mléčné dráhy.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.