Co leží pod povrchem největší trpasličí planety Ceres

Nové poznatky ze studia gravitačního pole trpasličí planety Ceres

Kosmická sonda Dawn poslala na Zemi od trpasličí planety Ceres již tisíce snímků. Avšak na žádné z fotografii není do nitra trpasličí planety vidět. Přesto dnes mohou astronomové zkoumat vnitřní strukturu tohoto největšího tělesa v pásmu planetek nacházejícího se mezi planetami Mars a Jupiter.

Ke zkoumání nitra planety Ceres využívají sledování změn oběžné dráhy kosmické sondy. Drobné poruchy gravitačního pole způsobují malé změny v trajektorii kosmické sondy, ze kterých dnes vědci dokáží zjistit o vnitřní struktuře tělesa mnohé. NASA ke sledování těchto změn využívá síť antén po celém světě, které sledují rádiový signál z kosmické sondy Dawn, ze kterého dokáží vyčíst změnu rychlosti o pouhou desetinu milimetru za sekundu!

Dosavadní zjištění ukazují, že se Ceres nachází v tzv. hydrostatické rovnováze. Oprávněně ji tak od roku 2006 astronomové klasifikují jako trpasličí planetu. Ceres prošel částečnou tepelnou diferenciací, takže největší hustoty dosahuje materiál v jádře a nejnižší naopak jako na povrchu. To naznačuje, že Ceres má kompozitní charakter se zřetelně oddělenými vrstvami ležícími v různých hloubkách.

Čtěte také: Nové fotografie trpasličí planety Ceres, sonda Dawn je na nízké orbitě

Ceres má nižší hustotu než náš Měsíc. I přes částečnou chemickou diferenciaci však jednotlivé vrstvy nejsou natolik odlišné, jako je tomu např. u Země, která má horké železné jádro, polotekutý plášť a vnější kůru. V raných fázích formování této trpasličí planety byla voda nejspíše v nitru v tekutém stavu, ale jádro se nezahřálo natolik, že by zde tály křemičitany a zformovalo se kovové jádro.

• Zdroj: What's Inside Ceres? New Findings from Gravity Data

Další související články: