Bílý trpaslík o hmotnosti zhruba poloviny našeho Slunce je mimořádně hustým objektem, který dosahuje průměru planety Země. Vědci se domnívají, že obrovská gravitace bílého trpaslíka přitáhla a rozsápala ledový analog Pluta z místního Kuiperova pásu, ledového prstence trosek, který obklopuje také naši Sluneční soustavu.
Mezinárodní tým astronomů toto dokázal odhalit analýzou chemického složení pohlcovaného objektu v okamžiku dopadu na bílého trpaslíka. Zejména detekovali "těkavé látky" (látky s nízkým bodem varu), včetně uhlíku, síry, dusíku a vysokého obsahu kyslíku, který naznačuje silnou přítomnost vody.
Astronomové byli překvapeni, protože neočekávali, že najdou vodu nebo jiný ledový materiál. Předpokládali, že komety a objekty podobné těm v Kuiperovu pásu jsou vymrštěny ze svých planetárních systémů jakmile se jejich mateřské hvězdy vyvinou v bílé trpaslíky. Ale zde detekujeme tento velmi těkavý materiál. To je překvapivé pro astronomy studující bílé trpaslíky i exoplanety.
Pomocí Hubbleova spektrografu Cosmic Origins Spectrograph tým astronomů zjistil, že fragmenty se skládají téměř ze dvou třetin z vodního ledu. Skutečnost, že detekovali tolik ledu značí, že tyto úlomky byly součástí velmi hmotného objektu, který se zformoval daleko v ledovém analogu Kuiperova pásu této blízké hvězdné soustavy. Na základě dat z Hubbleova teleskopu vědci vypočítali, že objekt je větší než typické komety a může se jednat o fragment exo-Pluta.
Také detekovali velký podíl dusíku - nejvyšší, jaký kdy byl v systémech trosek bílých trpaslíků detekován. Astronomové také zjistili, že povrch Pluta je pokryt dusíkovým ledem. Domnívají se proto, že bílý trpaslík nahromadil fragmenty kůry a pláště trpasličí planety.
Akrece objektů s těkavými látkami bílými trpaslíky je ve viditelném světle velmi obtížně pozorovatelná. Těkavé látky lze detekovat pouze díky jedinečné citlivosti Hubbleova dalekohledu v ultrafialovém světle. V optickém světle by se bílý trpaslík jevil jako obyčejný objekt svého druhu.
Bílý trpaslík, vzdálený asi 260 světelných let, je relativně blízkým kosmickým sousedem. V minulosti, když byl hvězdou podobnou Slunci, by se očekávalo, že bude hostit planety a analogii našeho Kuiperova pásu.
Jako bychom pozorovali naše Slunce v budoucnosti
Za miliardy let, až naše Slunce vyhasne a zhroutí se do bílého trpaslíka, budou objekty Kuiperova pásu přitahovány obrovskou gravitací hvězdného zbytku. Tyto objekty pak budou roztrhány silnými slapovými silami, zformovány do akrečního disku a pohlceny. Pokud by se mimozemský pozorovatel v daleké budoucnosti podíval na naší Sluneční soustavu, mohl by vidět stejné pozůstatky, jaké dnes pozorujeme kolem tohoto bílého trpaslíka.
Tým výzkumníků doufá, že pomocí vesmírného dalekohledu Jamese Webba bude moci detekovat molekulární vlastnosti těkavých látek, jako je vodní pára a uhličitany, v infračerveném světle. Dalším studiem bílých trpaslíků mohou vědci lépe porozumět frekvenci a složení těchto událostí bohatých na těkavé látky.
Boris Gänsicke z Univerzity ve Warwicku a návštěvník španělského Instituto de Astrofisica de Canarias byl hlavním výzkumníkem programu Hubble, který vedl k tomuto objevu. "S Hubbleem jsme pozorovali již více než 500 bílých trpaslíků. Už jsme se dozvěděli mnoho o stavebních blocích a fragmentech planet, ale jsem naprosto nadšený, že jsme nyní identifikovali systém, který se podobá objektům na chladných vnějších okrajích naší Sluneční soustavy," řekl Gänsicke. "Měření složení exo-Pluta je důležitým příspěvkem k našemu pochopení formování a vývoje těchto těles."
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.