K největšímu přiblížení kosmické sondy BepiColombo k Merkuru došlo 4. září 2024 ve 23:48 SELČ. Kosmická sonda se v tu chvíli nacházela pouhých 165 km nad povrchem planety. Hlavním cílem průletu bylo snížit rychlost BepiColombo vzhledem ke Slunci, aby se oběžná doba sondy vzhledem ke Slunce upravila na 88 dní. To je velmi blízko oběžné době Merkuru okolo naší mateřské hvězdy.
Sonda BepiColombo se k Merkuru přiblížila z "noční strany" planety, takže na prvních snímcích je patrné rozhraní mezi denní a noční stranou. Díky tomu krásně vystupují detaily povrchu nasvětlené šikmými slunečními paprsky. Následující záběry nabídly celkový pohled na denní stranu planety.
Poté, co sonda BepiColombo proletěla počtvrté okolo Merkuru, pořídila její kamera Mercury Transfer Module's monitoring camera 2 (M-CAM 2) snímek, kde je poprvé dobře vidět i jižní pól planety. Fotografie pořídily tři kamery. M-CAM 2 poskytla nejlepší pohledy na planetu během tohoto průletu. M-CAM 3 pořídila krásný snímek nově pojmenovaného impaktního kráteru. Když již byly tyto kamery vypnuty, pokračovala M-CAM 1 ve snímání Merkuru dalších 24 hodin po nejtěsnějším průletu. Tím se naskytl krásný pohled na planetu mizící v dáli.
Kráter Vivaldi s vnitřním prstencem hor
Čtyři minuty po nejbližším přiblížení se před kamerou BepiColombo objevil úchvatný kráter Vivaldi, pojmenovaný podle slavného italského skladatele Antonia Vivaldiho (1678-1741). Kráter o průměru 210 km se nacházel poblíž terminátoru, tedy v době východu Slunce v této oblasti. Krajina je v jeho okolí krásně vykreslena.
Pozoruhodný je vnitřní prstenec, ve kterém je viditelná proluka, kterou vnikly proudy lávy do středu kráteru a zaplavily jej. To zapříčinilo vznik plochého dna. Takové krátery jsou na Merkuru k vidění na více místech. A kdybychom podobný kráter hledali na Měsíci, vybavíme si nejspíš kráter Apollo na odvrácené polokouli, kde nedávno dosedla čínská mise Chang'e 6, která odtamtud dovezla vzorky na Zemi.
Pohled na kráter pojmenovaný po novozélandské umělkyni
Sotva se záběrem kamery mihnul kráter Vivaldi, objevila se v něm další impaktní pánev s vnitřním prstencem měřícím 155 km. Záběr ze čtvrtého průletu BepiColombo kolem Merkuru, na kterém je kráter nově nazvaný Stoddart v době. Kosmická sondy byla v té době 555 km nad povrchem Merkuru.
Na žádost týmu M-CAM byl prastarému kráteru nedávno přidělen název Stoddart. Jméno mu udělila pracovní skupina Mezinárodní astronomické unie pro nomenklaturu planetárních systémů. Kráter dostal jméno po Margaret Olrog Stoddartové (1865-1934), umělkyni z Nového Zélandu známé svými květinovými malbami.
Merkurovy impaktní krátery s vnitřním horským prstencem jsou vskutku fascinující, přestože mnoho aspektů jejich vzniku je v současné době stále záhadou. Navíc lávové proudy sem pronikly až dlouho po primárním dopadu. To se stalo uvnitř kráterů Vivaldi i Stoddart. Uvnitř Stoddartu je přes vrstvy novějších lávových proudů jasně viditelná stopa 16 km širokého kráteru, který se musel vytvořit na původním dně. Není pochyb, že tyto oblasti se stanou jedním z důležitých cílů sondy, jakmile zaparkuje na oběžné dráze kolem Merkuru.
Fotografie jsou příjemným bonusem
Stojí za to připomenout, že výše uvedené snímky jsou pouhým bonusem. M-CAM nebyly navrženy tak, aby fotografovaly Merkur, ale mají za úkol kontrolovat samotnou sondu, zejména během náročného období těsně po startu. Poskytují černobílé snímky s rozlišením 1 024 × 1 024 pixelů. Hlavní vědecká kamera BepiColombo je během cesty k Merkuru zakryta, ale očekává se, že po příletu na oběžnou dráhu pořídí snímky s mnohem vyšším rozlišením.
Ačkoli hlavní fáze průzkumu planety započne až v roce 2027, už nyní jsou zapnuty některé přístroje, které měří magnetické pole, stav plazmatu a částic v okolí sondy. A to je přínosné již nyní, kdy se sonda pohybuje místy, kam se po zakotvení u Merkuru již BepiColombo nedostane.
Dvě hlavní vědecké části kosmické sondy
BepiColombo se skládá ze tří částí, které se po příletu na oběžnou dráhu planety rozdělí. Přeletový stupeň Mercury Transfer Module je nyní nejdůležitější částí. Dvě vědecké části - japonská a evropská - budou následně zkoumat planetu Merkur z oběžné dráhy odděleně. Sonda ESA nese název Mercury Planetary Orbiter (MPO) a agentura JAXA vyslala sondu Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO).
Co bude následovat?
BepiColombo je teprve třetí kosmickou sondou, která se k Merkuru podívala. Tři průlety nabídl Mariner 10 v letech 1974 - 1975, kterému ale kvůli konfiguraci průletů zůstala skryta část povrchu planety. První oběžnicí planety se stala sonda MESSENGER, která snímala i části povrchu planety do té doby dosud skryté. Sonda obíhala Merkur od března 2011 do dubna 2015, kdy byla navedena na povrch, o který se roztříštila.
Čtvrtý průlet kolem Merkuru nasměroval kosmickou sondu BepiColombo na pátý a šestý průlet kolem planety, které proběhnou 1. prosince 2024 a 8. ledna 2025. Každý z nich umožní sondě se víc a víc sladit s oběžnou dráhou Merkuru kolem Slunce. Pak si konečně tým řízení mise na téměř dva roky odpočine. Do doby, než přijde samotné finále s navedením sondy na oběžnou dráhu, ke kterému má dojít v listopadu 2026. Pokud vše půjde podle plánu, mohla by sonda studovat Merkur již za tři roky.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.