Chyby v mapách a průvodcích - a pak věřte mapám

A pak věřte mapám a průvodcům…

Čas prázdnin je obvykle časem cestování a dovolených. Ale také občas i zbytečného bloudění v případě, že si koupíte špatnou mapu a nebo turistického průvodce. Řada kartografických firem si totiž nedá tu elementární práci a alespoň jednou za uherský rok neprovede aktualizaci přímo v terénu, ale čerpá z málem sto let starých zdrojů…

Jednoho srpnového dne přišla na redakční e-mail zpráva od kamarádky, že byla na dovolené na Vysočině. A že si pro případ špatného počasí, kdy by bylo nutno místo koupání naplánovat náhradní program, pořídila turistického průvodce jednoho nejmenovaného vydavatelství. V letošním parném a neobyčejně suchém létě bylo sice dosti nepravděpodobné, že by i zapršelo, ale co kdyby. No a ono "co kdyby" nastalo.

Spolu se změnou počasí nastalo i listování v onom zakoupeném bedekru. A tip padl na jednu obec Vysočiny, kde se měla nacházet mohutná pět set let stará lípa. Kamarádka se svým přítelem prošla celou vesnicí, ale po lípě ani stopy. Jejich kroky pak zamířily do místní vesnické hospody, která je vždy spolehlivě nejlepším zdrojem informací. Na dotaz, kde je ona v průvodci uváděná lípa se od stolu štamgastů ozvalo: "Jóóó, zas ta lípa?! Ta už tady čtyřicet let není…" Docela jsme se u nás v redakci bavili, určitě více než kamarádka, která podnikla jeden zbytečný výlet…

O týden později vyrážím na východní Slovensko. Jedu připravovat podklady pro připravovaný turistický bedekr. Pro jistotu kupuji nejnovější mapu Vihorlatu jednoho monopolního slovenského vydavatele. Po přechodu hřebene Laboreckých vrchů pak přes Sninu a Stakčín přejíždíme do Ubľe, kde naše cesta po zajímavostech Vihorlatu začíná. Na den, kdy teploty opět šplhají vysoko přes třicet stupňů, plánujeme návštěvu místních dřevěných kostelíků, tzv. cerkvi, výstupy v horách by při těchto teplotách byly učiněnou sebevraždou.

Řada z těchto cerkví je národními kulturními památkami. V mapě nacházím hned tři vesnice blízko sebe, kde se kostelíky nacházejí. Kostelík v Hrabové Raztoce nás nadchl. Krásný kostelík nad obcí je skutečným skvostem. Ve vedlejší obci Švigovce jsme již ale zklamáni. Kostelík se rozpadá, má rezivou plechovou střechu. Ale co, máme před sebou ještě jeden kostelík, ten bude určitě lepší.

Strihovce nás vítají asi po třech kilometrech poměrně fádní asfaltky. Místní babče se nás ptají, kam že jdeme. "Pozrieť na cerkov", odpovídáme. Tady ale žádnou nemáme, to musíte jít do Hrabové Raztoky dostáváme se nám odpovědi. Bydlím tady padesát tři let a nepamatuji si, že by tady nějaká cerkev stála. Od místního lesníka se pak dozvídáme, že cerkev ve Strihovcích zanikla již před druhou světovou válkou… Nu což, v Bukovských vrších je jich ještě řada, ještě něco určitě uvidíme. Jen škoda, že se tato informace nedonesla až k vydavateli map…

Podobných příhod mám v zásobě mnohem větší množství. O tom, jak jsme potkali již panice podléhající skupinu turistů na Malé Fatře s mapou, kde turistická značka byla v mapě posunuta asi o tři kilometry, jak další skupina na Považském Inovci hledala podle bedekru jiného vydavatele rozhlednu na Marhátu, která již přes patnáct let nestojí … Pozn.: na podzim roku 2008 byla na Marhátu vybudována rozhledna. Takže chyba ve zmíněným průvodci již není chybou …

Pokračovat bych mohl mnohem déle, ale v nejlepším se má přece jen skončit. Na tomto místě bych rád oslovil Vás, turisty. Určitě i Vy máte řadu podobných příhod a zážitků. Byli bychom velice rádi, kdybyste se o tyto zážitky podělili nejen s námi, ale i s ostatními čtenáři časopisu Treking. Pokud by se příspěvků s touto tématikou sešlo v redakci více, uvažujeme o zavedení pravidelné rubriky. Vašich připomínek a námětů bychom rovněž rádi využili prakticky. Všechny připomínky bychom předávali vydavatelům (pokud jej uvedete), aby se Vaši následovníci nemuseli potýkat s podobnými problémy.