Nejdůležitější je přece vyčerpat dotace… na mapy

O podivné mapě na Smědavě

Chodit skoro celý den zmůže zřejmě každého a tak při zpáteční cestě do pensionu jsem si musel na chvíli odpočinout od řízení. Vítaným místem při silnici bylo parkoviště u chaty na Smědavě. Je to místo v Jizerských horách, odkud se dají podnikat túry všemi směry v tomto pohoří.

Chodil jsem sem tam kolem parkoviště až mě upoutal muž, který již delší dobu stál před velkou mapou Jizerských hor a stále něco hledal. Člověk je od přírody tvor zvědavý a tak jsem došel k mapě také. Soudě podle jeho oblečení a vybavení bylo na první pohled patrné, že turista u mapy přijel od našich německých sousedů.

Muž zpozoroval moji přítomnost a po chvilce se na mě otočil a směsicí něčeho nesrozumitelného mě požádal o radu. Z celé věty jsem rozuměl jen slovu smrk. Chvilku jsem koukal, a zřejmě dosti udiveně, na mapu a poté jsem zapíchl prst do pravého bílého rohu, kde byly vysvětlivky. Muž se podivně pousmál a zřejmě dospěl k podezření, že si z něho dělám legraci.

Znovu opakoval slovo smrk a mně bylo jasné, že další pokus si dovolit už nemůžu. Moment byla má odpověď a odklusal jsem k autu. Vrátil jsem se s mapou Jizerských hor, vydanou KČT a rozevřel ji před "nevěřícím Tomášem". Tentokrát bylo možné prstem ukázat horu Smrk.

Následovalo jeho několik pohledů na velkou a moji mapu a pak se pousmál. Zřejmě mu konečně došlo, že není doma, ale v zajímavém Česku. Podali jsme si ruce a muž po chvilce zmizel v útrobách chaty. Jistě si tam poručil něco ostřejšího.

Objednatelem mapy byl zřejmě Liberecký kraj a měla patrně zobrazit hřebenovku přes pohoří. Z názvu je ale jasné, že se mělo jednat o mapu Jizerských hor a je hodně podivné, že nejvyšší hora pohoří na ní není zachycena. Navíc i ta hřebenovka se na mapě schová pod vysvětlivky a není jasné, jak tam prochází.

Samozřejmě, že na mapě nechybí hvězdičky Evropské unie, logo Libereckého kraje, KČT, její výrobce a mnohé další. Jen tem Smrk a jeho okolí tam prostě není. Ani nevím proč mě zrovna chvíli poté napadlo ono známé rčení Jana Wericha.

Další související články: