Lavina v Kulichovej dolině pohřbila 16 lesních dělníků

Největší lavinové neštěstí v Nízkých Tatrách

Je 8. března. Ráno okolo 9.30. Ve výškách 1 750 až 1 800 metrů nad mořem na svazích Žiarské hole (1 841 m) se do pohybu dává přes 1 650 000 kubických metrů prachového sněhu s úhrnnou hmotností nejméně 380 000 tun. Plocha odtrhu činí neuvěřitelných 24 hektarů. Je to druhá z mohutných lavin, které se toho dne dávají do pohybu v této odlehlé části Nízkých Tater.

Čelo laviny z prachového sněhu, který horám nadělila týdenní vánice, postupně nabírá na rychlosti. Brzy lavina letí do doliny rychlostí přes 150 km v hodině. Před ní nese zkázu tlaková vlna razící si cestu rychlostí snad až 250 km v hodině. Lavině se před ústím Kulichové doliny, jedné z větví Vajskovské doliny, do co cesty staví úzké (30 až 50 metrů) a několikrát zakřivené zalesněné údolí, které sílu laviny znásobuje.

V úzkém hrdle dochází doslova k explozi laviny. Tlaková vlna a následně masy sněhu lámou vzrostlé stromy jako třísky, mnohde je ze země vytrhávají i s kořeny. Ani ty nejvzrostlejší stromy neměly nejmenší šanci odolat této brutální síle. Tlaková vlna zničila 25 hektarů 90letého lesa.

Je 8. března 1956 okolo 9.30 dopoledne. V cestě řítící se mase sněhu stojí malý domek lesních dělníků, kteří toho podmračeného dne čekají na výplatu. Celkem 19 lidí. Nemají ani nejmenší tušení, že se na ně řítí smrtící zkáza. Šestnácti z nich právě dohořívá svíčka, kterou po pouhé minutě v jednom okamžiku sfoukává tlaková vlna řítící se laviny. Následována je masou sněhu dovršujícího zkázu. Lavina se zastavuje až o kus níže, po více než čtyřech kilometrech a po pouhých 100 vteřinách pádu…

V mohutné lavině nalezlo smrt 16 lidí. 9 lesních dělníků z obce Pohorelá a 7 z obce Telgárt včetně dvou kuchařek. Po lesní chatě nezůstalo ani stopy. Do pátrání po zasypaných se ještě toho dne zapojili vojáci z posádek v Brezne, Banské Bystrici a Martině, hasiči a dobrovolníci. Do 11. března se podařilo vyprostit 9 z 16 obětí, které byly 12. března 1956 pohřbeny do společného hrobu na hřbitově v obci Pohorelá.

Poslední z obětí nalezl až po šesti týdnech od pádu laviny pes hajného pod podemletým břehem potoka. Tentýž pes téhož hajného, který pod sněhem bezprostředně po neštěstí vyčenichal poslední dva lidi, kteří tuto obří lavinu přežili.

Lesní kalamita byla odklizena až po roce a půl, kdy roztály i poslední zbytky sněhu z této obří laviny, která představovala největší lavinové neštěstí v Nízkých Tatrách. Katastrofu přežili jen tři lidé. Dva s vážnými zraněními a jeden, kterého tlaková vlna vymrštila snad 20 metrů do koruny nějakého smrku, "jen" s povrchovými oděrkami. Právě ten, který nehodu popisoval jako obrovský výbuch, sešel pro pomoc do níže stojící hájovny.

Autor článku čerpal informace z knihy M. Vrby V lavinách a vánicích (Altituda, 2003), z CD a ze stránek obce Pohorelá. Dnes je tomu přesně 65 let, kdy na jižních svazích Nízkých Tater vyhasly životy 16 lidí. I vy jim můžete věnovat tichou vzpomínku.