Říkám vám, jde to! Pěší turistika s malými dětmi

Říkám vám, jde to! V. aneb turistika s mrňaty

Ahoj. Asi třičtvrtě roku jsme se sice neviděli ani neslyšeli, ale já na hory a turistiku nezanevřela. Naopak usilovně jsem šlapala po našich vrších i vršíčcích - v zimě, na jaře a i nyní v létě. I přesto, že mi to na těch mých stále zakopávajících nožičkách ještě moc nejde. Zrovna včera jsem si odřela nos a koleno. Taťka říkal, že to je silniční vyrážka a že ji ještě budu mít mnohokrát.

Minule jsem se pochválila, že jsem byla na Velkém Rozsutci na Malé Fatře a s mamkou a taťkou i na Králové holi v Nízkých Tatrách. Od té doby jsem se sice výše nevylezla, ale přesto jsem byla na řadě dalších zajímavých vrcholů. Právě včera jsem se vrátila ze Strážova (1 213 m), nejvyššího vrcholu Strážovských vrchů, na kterém jsme potkali fajn lidi ze Zliechova. Ještě jednou děkuji za bomi (bonbóny, překlad redakce).

Od zimy také více chodím po rozhlednách. Taťka říkal, že to pro mé nožičky, které trochu zlenivěly, je tak akorát, že na nošení jsem již příliš těžká. Cože? S mými třinácti kily? To snad ne, vždyť vážím méně, než kolik taťka nosil v batohu na trecích v Norsku či na Slovensku. Jen jestli mu také nezlenivěly ty jeho nožičky…

No a nyní konečně se dostávám k tomu, kde všude jsem byla. První asi byly silvestrovské Jeseníky, kde sněžilo a my jen jezdili na saních. Po Silvestru jsme byli u strejdy Romana v Lomnici nad Popelkou. Nechyběla rozhledna Tábor, Zvičina ani ZOO ve Dvoře Králové.

Pak jsem byla s taťkou a strejdou Jardou v Orlických horách na chatě na Šerlichu. A byl s námi zajíček, jmenuje se Ivan. Byl s námi za ten víkend hned na čtyřech rozhlednách. Moc fajn bylo na Anenském vrchu i na rozhledně Pastýřka u Moravské Třebové. Však je zajíčka vidět i na některých fotkách. Byla sice pěkná zima, ale nám se zajíčkem se to opravdu líbilo. A to až tolik, že jsem se u předposlední z rozhleden z té krásy počůrala. Taťka dost nadával a já zmrzala s holou dupkou, náhradní oblečení bylo totiž sbaleno hluboko v batohu.

Po Orlických horách jsme jeli sáňkovat na Bumbálku do Beskyd, ale tak trochu nám to nevyšlo. V únoru tam nebyl sníh. Takže jsme se pouze prošli a navštívili Masarykovu chatu, na které se mi také líbilo. Mně se vůbec na horských chatách tuze líbí! Tam se vám dá dělat věcí. Třeba hají (spát, překlad redakce) už v šest večer. A to běžně chodím až mezi osmou a devátou…

V březnu jsme jezdili po dalších rozhlednách, byli jsme na Cvilíně u Krnova i na Búřove u Valašské Bystřice na Valašsku i jinde. Také jsem spala na horské chatě Portáš v Javorníkách. Taťka říkal, že vlastně kvůli mě začal jezdit více po našich rozhlednách a že má tak spoustu materiálů pro články na tomto webu…

V dubnu jsem byla na Klaku na Malé Fatře, v květnu v Palkovických hůrkách a na rozhledně Okrouhlá u Staříče, v červnu v Beskydech, dvakrát ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

Teď o prázdninách jsme byli na týden na termálním koupališti ve Vrbově a v Tatrách, tam nám však vůbec nevyšlo počasí. Každý den pršelo. Přesto jsme se byli podívat na kačenky na Štrbském plese, ve Starém Smokovci, v Kežmarku i Spišské Belé. Byli jsme i v polském Zakopaném, kde ale bylo strašně hodně lidí, kterým jsem skoro nerozuměla. A to přesto, že mluvili stejně jako naši spolubydlící z Vrbova.

Byli jsme se podívat i na Súlově v Súlovskách skalách na tety a na Súlovském hradě. Byla jsem i na řadě dalších míst, na které si již ani nevzpomínám. Pokud si na ně vzpomenu, pak vám o nich něco napíši zase příště.