Bunkermuseum (Wurzenpass) ze studené války

Wurzenpass, rakouský skanzen studené války

Nejen české luhy a háje jsou posety železobetonovými bunkry a protiatomovými kryty. Také Rakousko v minulých letech odtajnilo své opevnění z období studené války a unikátním střípkem tak přispělo do pestré mozaiky evropských pevnostních systémů.

V roce 1955, deset let po skončení druhé světové války, opustila Rakousko okupační spojenecká vojska, země získala plnou suverenitu a její armáda vyhlásila naprostou neutralitu. Ona hrdě hlásaná neutralita ovšem zdaleka neznamená, že by Rakušané pověsili své samopaly na hřebík.

Naopak - malá alpská země, ležící přímo v mlýnici železné opony, měla hned od začátku se svou obranou spoustu starostí. Už příští rok čelili Rakušané hrozbě sovětských vojsk, která krotila povstání v sousedním Maďarsku.

V následujících desetiletích pak bezpečnost spolkové země posílila celá síť utajovaných betonových krytů a pevnůstek. S pádem železné opony a s rostoucím technickým pokrokem ovšem opevnění ztratilo veškerý vojenský význam a dnes některé jeho objekty přetvářejí nadšenci na pozoruhodná muzea studené války.

Jedním z nich je Bunkermuseum Wurzenpass na rakousko-slovinské hranici asi 15 km jižně od Villachu. Úkolem zdejších pozic byla obrana silničního průsmyku Wurzenpass (1 073 m, slovinsky Korensko sedlo). Uzávěr Wurzen neměl být pevností v klasickém slova smyslu, přesto tu český návštěvník najde možná až trochu úsměvné reminiscence na naše prvorepublikové opevnění.

I zde tvořily hlavní palebnou sílu dělostřelecké věže, nikoliv však speciální ocelová monstra, ale obyčejné tankové věže, demontované z vysloužilých spojeneckých veteránů a následně osazené na železobetonové šachty. I tady zahrazovaly útočícím vozidlům cestu ocelové překážky podobné československým rozsocháčům. Do vzdušného prostoru mohla vést palbu také otočná kulometná věž.

Uzávěr Wurzen nikdy nebojoval, ale dvakrát byl uveden do plné pohotovosti - poprvé v srpnu roku 1968, když sovětské tanky "osvobozovaly" Prahu, a podruhé v roce 1991, když se Slovinsko v tzv. Desetidenní válce odtrhlo od Jugoslávie.

Ještě v devadesátých letech zde cvičily místní záložní milice (vojenská služba je mimochodem v Rakousku, stejně jako v sousedním, také neutrálním Švýcarsku, dodnes povinná), až byl na přelomu tisíciletí objekt armádou opuštěn a předán do rukou nadšenců vojenské historie. Ti zde v roce 2005 u příležitosti padesátého výročí rakouské armády zpřístupnili unikátní muzeum.

Prohlídková trasa nás provede vybetonovanými zákopy spojujícími jednotlivé bojové objekty, navštívíme podzemní prostory - strojovny, velín nebo ubikace se skvěle zachovalým vybavením, a po stupačkách si můžeme vylézt i do tankových věží. Sbírky muzea rozšiřují exponáty stažené z jiných objektů rakouského poválečného opevnění (kanony, kryty, kopule) a ukázky dobové vojenské techniky.

Bunkermuseum Wurzenpass je otevřeno od května do října a se svou polohou - pár set metrů chůze od silnice z Villachu do Kranske Gory - může být zajímavou zastávkou třeba na cestě do Julských Alp.

Informace:

• www.bunkermuseum.at - oficiální stránky muzea
• internetový Bunkrologický zápisník http://zapisnik.fortif.net/861834-uzaver-wurzen-rakouskeho-povalecneho-opevneni/ - odborný popis v článku Uzávěr Wurzen rakouského poválečného opevnění