Žibrid, Súľovské a Strážovské vrchy

Psát o překrásných Súlovských vrších by bylo zajisté nošení dříví do lesa. Vrchol Žibrid (867 m) v hřebeni východně nad Súlovskou kotlinou již tak známý není, i když z jeho nádherného skalnatého vrcholu jsou vynikající výhledy hlavně na západní a severní hřebeny okolních hor.

Jedná se o druhý nejvyšší bod Súlovských vrchů po Velkém Manínu (891 m), který je však zalesněný a na výhledy podstatně skoupější. Jeho největší kouzlo se skrývá v soutěsce mezi ním a Malým Manínem. Poměrně snadná cesta na Žibrid vede ze vsi Súlov (400 m) po žluté značce a nebo po hřebeni z Roháčského sedla přes Kečku (822 m).

My jsme si tentokrát vybrali jako východisko trasy vesnici Zbyňov (430 m) nedaleko Rajce, odkud následuje cesta do hory nádhernými loukami s výhledy na Malou Fatru k rozcestí Kamenný diel (520 m), kam vede značka naučné stezky ze známých lázní Rajecké Teplice. Tato je velmi dobře udržovaná a bývá občas využívána zdatnějšími lázeňáky. Do lázní na říčce Rajčiance v lůně hor je to odtud hodina a půl chůze.

Za necelou hodinu nenáročné cesty lesem stojíme v sedle Patúch (621 m), zelená na vrchol odbočuje prudce doleva. Je zde kaplička s křížem a rozcestník. Trasu ze Súlova často využívají milovníci horských kol po cyklostezce, i my jsme jich několik potkali. Nyní je výstup poměrně dosti tvrdý a náročný, trval nám asi půl hodiny. Samotný vrchol tvoří několik skal, je zde vrcholová kniha a ve větru se třepotá na dřevěné tyči potrhaná slovenská vlajka, což nepůsobí příliš vlastenecky. Výhledy jsou částečné, přesto vynikající.

Od jihu je vidět Kľak, Strážov, Vápeč, Ostrá Malenica, oba Maníny, Súlovské skály, hřeben moravských i slovenských Javorníků a nad nimi za odměnu obrysy známých beskydských vrcholků - Kněhyně, Smrk, Lysá hora, Travný. Naštěstí je dobrá viditelnost, je skoro jasno a azurově modrá obloha kontrastuje se zelení lesů a bělobou skal. Pod námi jsou jako na dlani vesničky Hradná a Súlov, pasoucí se stádo oveček umocňuje idylu. Znám však také, kterým by tento pohled vyvolal slinu na jehněčí medailonky na rozmarýnu. Holt - každý jsme jiní, to je dobře.

Sestupujeme po zelené značce naučného chodníku, tentokrát s výhledy na Malou Fatru a Lietavský hrad, jsou vidět paneláky ve Slotově Žilině. Potkáváme opět žlutou a sestupujeme do Zbyňova stejnou cestou. Okruh nám trval i s kocháním 3 hodiny, lze ho doporučit i rodinám s dětmi. Hned pod lesem je na okraji vsi nová útulná hospůdka U Matěje, využíváme poledního posezení venku pod slunečníky a majitel nám vypráví o okolních hradech, o které se dříve často pokoušeli bojovní Turci.

Inspirováni odborným výkladem místního znalce si dáváme jako třešničku na dortu cestou zpět do Ostravy Lietavský hrad (630 m), který dobýváme tentokrát s mírovými účely po zelené značce z Lietavy. Vítá nás nápis - Vstup len na vlastné nebezpečie, ale nespadlo na nás nic. Výhledy na Fatru jsou opět skvělé, fotíme co se dá. Vysílač na Martinkách je jako na dlani.

Počasí nám tentokrát zkrátka vyšlo - bylo naplánované redakcí časopisu Treking, jehož setkání na vrcholu Súlovského hradu jsme se rovněž v sobotu zúčastnili.Takže Ota Brandos měl opět šťastnou ruku při volbě kouzelného místa i termínu!

Pozn: Kóta sedla Patúch byla v sedle opravena na 521 m, čert ví co je pravda. Podle výživnosti výstupu bych se přikláněl k nové verzi.