Vladař, pyšný vládce nad okolní krajinou

Musím se se zarděním přiznat, že stolovou horu Vladař, která leží na Karlovarsku asi 8 km jižně od silnice z Prahy do Karlových Varů nedaleko Žlutic, jsem objevil až v roce 2002, kdy jsem pobýval v lázních v Jáchymově a zachtělo se mi několikrát opustit Krušné hory s cílem lehce nakousnout okolní pohoří. A byl jsem z ní zcela nadšen i unesen a proto jsem si výstup do výšky 693 metrů zopakoval i letos.

Na severu se zvedají Doupovské hory a Rakovnická pahorkatina, na západě Tepelská vrchovina, v jejíž severovýchodní části se vrch nachází a na jihovýchodě sousedí Jesenická pahorkatina. Tak aspoň určuje polohu Vladaře turistická mapa KČT - POVODÍ STŘELY, kterou jsem při toulkách po tomto kopci používal.

Vladař (693 m) je výrazná, nápadná a zdaleka viditelná dominanta kraje, která vystupuje mezi údolími řeky Střely na severu a Manětínskou kotlinou při jižním úpatí. Jedná se přitom o zcela osamocený stolový čedičový vrch, který obklopují ze všech stran zalesněné příkré svahy, místy s nízkými skalkami, skalními stěnami, srázy a sutěmi.

Vladař na turistické mapě

Takže se nemůžeme divit, že tudy prochází jen jedna turistická značka a to červená ze Žlutic do Rabštejna v povodí řeky Střely. Z této červené značky vede odbočka na samotný vrchol, který je plochý a drobně zvlněný o rozměrech asi 500 × 200 metrů. Nejvyšší bod je na severozápadě plošiny, kde je také vyznačena vrcholová kóta 693 metrů nad mořem.

Hora je porostlá dubohabrovým porostem s příměsí javoru, jeřábu a borovice a na vrcholové plošině je dokonce občasné jezírko, obklopené četnými keři šípkové růže a hlohu. Hora na člověka působí téměř mysticky, zvláště když trochu známe její dějiny. Bohužel s této hory jsou jen omezené výhledy, avšak lze spatřit Manětínskou kotlinu s rozložitou Chlumskou horou (650 m) a Kozelkou (659 m), kde jsou cvičné skalní horolezecké terény.

Já jsem vyrážel v obou případech na vrchol z Vladořic okolo památníku na úpatí hory, který připomíná památnou husitskou bitvu v roce 1421 po zářijové porážce křižáckých vojsk u Žatce. Zde se prý v listopadu toho roku na vrcholu opevnil Jan Žižka se svými legendárními bojovými vozy se svým polním vojskem a tři dny odolával útokům, sněhu i hladu. Pak dle historiků Žižka náhlým výpadem prorazil s husity nepřátelské pozice katolické šlechty a spojil se s žateckými houfy. Model této bitvy je umístěn v muzeu ve Žluticích.

Ale historie zde sahá ještě mnohem dál, strategicky výhodná poloha Vladaře byla využita v 5. století př. n. l. Kelty k vybudování rozsáhlého vrcholového hradiště o úctyhodné rozloze okolo 15 ha, které kromě valů chránily i dvě brány. Jsem poněkud na rozpacích u názvu obce Vladořice, protože na stejné mapě je uveden i název Vladařice, ale Vladořice jsou uváděny i v jiných pramenech, takže název Vladařice v mapě bude asi překlep. Proč se ale hora jmenuje Vladař a vesnice Vladořice pochopitelně nevím. Na Vladař se rovněž dostaneme z železniční stanice Záhořice po stejné červené značce, tedy od západu.

Ale letos před opakovaným výstupem na Vladaře se mi dostala do rukou v Lokti kniha, kterou jsem si okamžitě za 160 Kč zakoupil. Napsal ji Petr Zahradníček a jmenuje se Hradiště Vladař u Žlutic na Karlovarsku - Tajemství minulosti a byla vydána v roce 2005. Čte se jako detektivka a popisuje nejčerstvější výsledky bádání a odborného průzkumu na Vladaři, které probíhalo více než pět let. Dozvíme se, že areál hradiště na Vladaři (116,3 ha) lze rozčlenit na vnitřní (akropole) o rozloze 13,4 ha na vrcholové plošině stolové hory a vnější (předhradí) o rozloze 102,9 ha na severozápadním úpatí. O jezírku se dočteme, že bylo kdysi uměle vybudováno jako zásobárna vody.

Převýšení od řeky Střely je k předhradí asi 100 m a k samotné akropoli již 220 metrů. Na ochranu a výzkum archeologických lokalit Vladaře bylo založeno občanské sdružení Vladař s cílem monitorování a zdokumentování oblasti. Při průzkumu pracovali odborníci archeologové, archeobotanikové i geodeti, včetně Ministerstva kultury ČR a krajského muzea v Karlových Varech. Kniha je opatřena řadou fotografií i nákresů, včetně fotografií keramických střepů a zvířecích zubů. Geodetickým změřením opevnění bylo zjištěno, že se jedná plánovitě vybudovaný systém hlubokých příkopů a valů, který v součtu přesahuje 18 km.

Znalci se domnívají, že název Vladař souvisí s "vladařským" - dominantním postavením hory v okolí, ale že je stejně pravděpodobné, že tu jde o zdůraznění mocenského sídla, tedy "Vladaře". O kterého vladaře se však mohlo jednat se už asi nikdo nikdy nedoví. Zkrátka, jedna kapitola je zajímavější než druhá.

V závěru knihy se konstatuje, že:

• výsledky rozborů uhlíků uvnitř valů dokazují datum okolo 1350 let před Kristem, kdy se zde v době bronzové usadila větší komunita lidí
• v letech 700 let před Kristem dochází s výskytem zlata k rozmachu, který utváří mocenské sídlo v regionu
• zánik hradiště na Vladaři byl způsoben požárem 200 let před Kristem
• na přelomu věků je hradiště opuštěno a autoři si kladou otázku, zda se Keltové nepřesunuli do geograficky příznivějších poloh jako např. Stradonice či Závist

Aktuální informace o stavu bádání na Vladaří je možno nalézt na internetových stránkách OS Vladař - www.vladar.info.

Při své druhé návštěvě letos v červnu 2008 jsem již měl všechny tyto informace a horu jsem začal posuzovat zcela jinak než poprvé, kdy jsem na ní zabloudil víceméně náhodně - vytipoval jsem si tehdy v mapě horu, odkud by byl předpokládaný výhled do okolí. Samotný výstup není nikterak náročný, tedy pokud ho nespojíme s putování ze Žlutic až do Rabštejna.

Na severu hory je v údolí další zajímavé městečko Chyše, která byla vladyckým sídlem již v r. 1169. V letech 1466 - 1555 se jednalo dokonce o opevněné území. V přírodním parku se nachází čtyřkřídlý zámek s dvěma věžemi, je zde i barokní klášter a dominantní kostel Povýšení svatého kříže. Nalezneme zde i židovský hřbitov ze 17. století.

Já jsem při objevování Vladaře kromě Chyše navštívil i Rabštejn nad Střelou (476 m) se zdejším hradem na skalnatém ostrohu z roku 1269 a prošel si část přírodní rezervace Střela, kde řeka meandruje mezi hradem Rabštejnem a Kozičkovým mlýnem. Dále jsem si prohlédl zámek v Manětíně (409 m), který vznikl po roku 1712 přestavbou staršího objektu dle návrhu J. Santiniho. Byli tady samí cizinci, včetně Japonců, tak jsem pak šel raději na oběd do místní hospody, kde se mluvilo česky.

A měli vepřo, knedlo, zelo. K tomu bohužel nealko pivo. Ale zaplať Pánbůh za ně, hlavně v létě. Zapíjet zelí limonádou či cocacolou dokážou snad jen Američané či další otrlí milovníci hamburgrů a hranolek. A propos, Ivan Mládek kdysi v rozhlase hrál "skladbu hanby" všem hostinským, kteří v restauracích a motorestech nemají nealkoholické pivo. Zdůvodnil to tím, že jeden jeho dobrý přítel si dal vepřovou se zelím, zapil to limonádou a zbláznil se. Ani se nedivím!

Takže, až pojedete autem z Prahy do Karlových Varů a mezi Lubencem na východě a Bochovem na západě uvidíte po levé straně na jihu výraznou stolovou horu, vězte , že je to právě onen Vladař, kde možná mnozí z nás měli své předky již v dobách minulých a zahalených v šeru dávných věků. Ale i ti, kteří výlet na Vladaře spojí např. s pobytem v Karlových Varech či Mariánských Lázních, nebudou pochopitelně litovat. Naopak! Ohmatají si mystickou horu osobně a o tom to je. Krásu dálek poznáme nejlépe vlastníma nohama!