Túra na Velký Roudný (780 m), sopku v Nízkém Jeseníku

Velký Roudný, túra na vulkanický kužel v pohoří Nízký Jeseník

Ráno jsem se vzbudil do volného dne. A přemýšlel jsem co s tím. Vykouknu z okna svého pokoje a vidím, že počasí je docela depresivní. Nehodlám se však smířit z představou nudně prožitého dne u televize. Napadají mě dvě možnosti a to že si zajedu do Opavy navštívit nějaký ten supermarket nebo vyrazím na kopec, který mě už dlouho přitahuje.

Velký Roudný. V našem kraji tento kopec nelze přehlédnout. Lze ho spatřit na jihozápadě směrem od Opavy. Říkám si, proč to nezkusit zrovna dnes. Počasí je sice špatné, ale kdo má rád přírodu tomu počasí nezabrání se do ní vypravit. Stěbořice - Roudno. Cesta celkem v klidu, akorát že vrcholek Velkého Roudného vidím v mracích. Cestou váhám zda to nevzdat a otočit auto do nějakého toho supermarketu. Ale síla přírody je silnější.

Dojedu tedy do Roudna. Vesnici projedu a kousek za ní narazím na stezku, která vede na kopec. Zajedu k parkovišti odkud vyrážejí výpravy na Velký Roudný. A tady mám zvláštní zážitek. Stojí tady dodávka. Zaparkuji vedle ni. Na první pohled je prázdná, ale po chvilce se v ní objeví několik rozčepýřených postav. Nevím co tam ty lidé dělali, ale umím si to představit. Jen na můj vkus jich tam bylo trošku moc.

Na tomto místě je informační tabule, která mě nasměruje na vrchol Velkého Roudného. Stezka je z počátku mírná. Všude je mlha a klid. Říkám si, má-li smysl jít na horu v tomto počasí. Možná ne, ale já tam jdu. Z počátku jde o procházku pastvinami. Je mlha, dost silná, ale všude v okolí jde cítit a hlavně slyšet tur domácí, který se tady v okolí pase. Taky na každém kroku je třeba dávat pozor na to co z těch tvorů občas vypadne ze zadní části těla.

Roudný vidím stále nad sebou v mlze, ale nevzdávám to. Po projití pastvin přichází na řadu strmý výstup. Nevadí, konečně něco vzrušujícího. V mlze a v dešti, ale stále nahoru. Po chvíli vstoupím do lesa zalitého mlhou. Pro někoho je to depresivní, ale já toto miluji. Absolutní klid, mlha, na to vše si můžete do slova sáhnout. Říkám si, že tady v té mlze by ani Rákosníček nenašel svůj Brčálník. Rybníček za mlhou, která by se dala krájet. Ale dost pohádek, i když do jedné zrovna vstupuji.

Vrcholová část hory je v lese. Postupuji dál lesem už celkem po rovince. Mlha nalevo mlha napravo. Je slyšet každý krok, je cítit každá kapka vody, která se v mlze sráží na okolních stromech z nichž hlavní prim hrají modříny, jejichž jehličí se na podzim mění ve zlatavou barvu a to jehličí padá snad ze všech stran. S touto scenérii se dostanu až na vrcholek. V mlze vykukuje vrcholová věž. Ale než k ní dojdu tak narazím na informační tabuli. A na ní je psáno o Čertovém kameni, který leží kousek za cedulí.

Něco vám povím: přečíst si historii tohoto místa za mlhy a v pološeru a začít nad tím přemýšlet ve vás vzbudí pocit nejistoty. Jsou čerti? Nejsou? Každý z vás si tady může přijít příběh přečíst zapřemýšlet o tom. Čertův kámen je zajímavé místo, ale ne jediné, které se na vrcholku této vyhaslé sopky nachází. Na vrcholku je rozhledna.

Nová a krásná a pohled z ní musí být stejně tak zajímavý. Vystoupím na ní, ale vidím jen mlhu a mraky, které se snad na sekundu rozestoupí a naskytnou mi pohled na vesnici Roudno a kousek vodní nádrže Slezská Harta. Ale to trvá jen chvilku. Ještě chvílí počkám zda se mraky opět nerozestoupí, ale čekám marně. Zazvoním tedy na zvon, který je na rozhledně. Jeho zvuk se v mlze pěkně ozývá.

Po té slezu z rozhledny a procházím se po vrcholku. Dojdu až ke kapli, která tady stojí. Jsou na ní železné mříže a za nimi dřevěná vrata. Mříž otevřít nejde, ale dřevěná vrata za ní se mi povedou trošku pootevřít. Tak trochu nelegálně si vyfotím interiér kaple. Po vyfocení kaple se ještě zapíšu do vrcholové knihy a vyrážím zpět k parkovišti. Když dojdu k autu, tak slyším, že z vrcholu se ozývá zvon, který je na rozhledně. Takže jsem rád, že nejsem jediný blázen, který se v psím počasí toulá přírodou. Už se těším, až se sem vrátím za pěkného počasí.

Velký Roudný, turistická mapa