Vrchol Nová hora (552 m), turistika v Bílých Karpatech

Nová hora, nápadný vrch v Bílých Karpatech

Nápadný vrchol Nové hory (552 m) se vypíná nad Květnou, místní částí obce Strání. Podobně jako mnohá jiná místa v Bílých Karpatech i tento vrch stojí tak trochu stranou turistického zájmu, což je dáno patrně relativní blízkostí slavné Velké Javoriny (970) na jihozápadě či Velkého Lopeníku (914 m) s novou rozhlednou na severovýchodě.

Přesto však Nová Hora poskytuje zajímavé výhledy, navíc se na jejích jihozápadních svazích rozkládá stejnojmenná přírodní rezervace, na jejím severovýchodním úbočí zase nalezneme dvojici minerálních pramenů s dlouhou historií užívání. Povězme proto o tomto polozapomenutém cíli turistiky v Bílých Karpatech něco blíže.

Stručný popis

Nová hora představuje v podstatě hřebenový vrchol, významný bod náležící do geomorfologického podcelku Straňanská kotlina. Nachází se asi 2,5 km jihovýchodně od obce Strání. Je tvořena flyšovými vrstvami, v nichž převažují vápnité jílovce bělokarpatské jednotky. Na širokém hřbetu se nachází nevýrazný suk, dále zde můžeme nalézt zbytky zarovnaného povrchu.

I pro utváření reliéfu Nové hory jsou charakteristické sesuvy. Většina vrcholové části podobně jako i západní svahy jsou bezlesé, pokryté poli s rozptýlenou zelení. Východní svahy jsou částečně zalesněny bukovými a dubo-bukovými porosty se smrky a borovicemi. Jihozápadní svahy Nové Hory ohraničují prolomové údolí říčky Klanečnice, na severovýchodě se sklání do širokého údolí Březové.

Přírodní rezervace (PR) Nová Hora

Pestrá mozaika luk, pastvin, sadů, mokřadů, žlebů, křovin a lesíků v jihozápadním svahu Nové Hory nad Květnou. Z geologického pohledu území tvoří bělokarpatská jednotka magurského flyše, flyšově se zde střídají jílovce zčásti vápnité a zčásti drobové.

Maloplošné chráněné území bylo vyhlášeno roku 1982 na ploše 29,6 ha v nadmořské výšce 385 až 510 m. Smyslem ochrany je "udržet charakter lučních a hájových společenstev, stejně jako záchrana mikrolokalit kriticky ohrožených rostlinných druhů".

Nová hora, turistická mapa

Jedná se jmenovitě o tořič čmelákovitý, ostřici ptačí nožku (Carex ornithopoda), hrachor panonský (Lathyrus pannonicus) a smetánku bahenní (Taraxacum sect. Palustria). Z dalších vzácných druhů rostlin v PR Nová Hora natrefíme na pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsaea), vstavač bledý (Orchis pallens), vstavač vojenský (Orchis militaris), prstnatec listenatý (Dactylorhiza longebracteata), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), podkovku chocholatou (Hippocrepis comosa), okrotici bílou (Cephalanthera damasonium) i okrotici dlouholistou (Cephalanthera longifolia). Celkem zde roste 257 druhů rostlin.

Z ohrožených druhů motýlů v rezervaci zastihneme poletovat třebas perleťovce dvouřadého (Brenthis ino) a kopřivového (Brenthis hecate), ohniváčka černočárného (Lycaena dispar), ohniváčka modrolemého (Lycaena alciphron), ohniváčka modrolesklého (Lycaena hippothoe) pabourovce pampeliškového. Žije zde i více druhů fytofágních brouků, jak např. lalokonosec Otiorrhynchus multipunctatus, dřepčík Longitarsus brunneus a nosatec Donus intermedius. Ze vzácných druhů ptáků byl v PR Nová Hora zjištěn výskyt chřástala polního (Crex crex).

Původně se jednalo povětšinou o jednosečné louky, které byly čas od času extenzívně přepásané. Eroze území je způsobená antropogenně. Louky s tořičem čmelákovitým (Ophrys holosericea) před dvaceti lety zdevastovalo použití minerálních hnojiv, od té doby se hnojení nepoužívá a loukám to prospívá - tořiče se vracejí. V dubohabrových hájcích probíhala přiměřená těžba. Menší plochu rezervace zabíraly i švestkové sady.

V lesnatých částech na okrajích PR, v řídkých borových lesících, roste i dub letní (Quercus robur) a habr obecný (Carpinus betulus). Ve spodní části území se nacházela drobná políčka, nové rozorávání této části rezervace její hodnoty v současnosti ohrožuje. V horní části rezervace, kde se vyskytují listnaté háje (dub, habr, olše, osika, hloh, trnka, svída…), zase postupuje na někdejších loukách sukcese dřevin.

Výhledy

Na Nové hoře nás čeká úžasný výhled především jihozápadním a západním směrem, tedy na Velkou Javorinu a její rozsochy. Zážitek je to obzvláště silný, pokud jsme téhož dne sestoupili z Javoriny do Květné. Východně od charakteristického holého vrcholu Javoriny s vysílačem tak popatříme na Jelenec (925 m) s bývalým vysílačem, jenž dnes milovníci dobrodružství používají za nebezpečnou rozhlednu. Ještě o něco východněji se zvedá o 200 m nižší Javorník (712 m).

Přímo nad Květnou se zvedá opravdu Těžký vrch (655 m), jímž zelená s údolí Klanečnice prudce stoupá pod Jelenec. O něco západněji pak i Ostrý vrch (605 m). Severně od Javorinky je vrchol její rozsochy popisován jako U Bětina javoru (828 m). Ještě o něco severněji se nad prameny Klanečnice zvedá lučinatá výhledová Lesná (696 m). Východněji se nad silnicí ze Strání do Březové zvedá Dubina (544 m). V údolí popatříme na domky Strání, kostelní věž, sklárnu ve Květné, nad obcí pak na horské louky, odhadnout můžeme i polohu dvou protějších přírodních rezervací Záhumenice a Mechnáčků.

Na jih až na jihovýchod hledíme na území našich slovenských sousedů. Popatříme tak na masu vrchu Salášky (558 m) na severním konci Malých Karpat, za ním na modravém obzoru zahlédneme jižní část Považského Inovce.

Výhledu na jihovýchod částečně brání další Nová hora (629 m), která se od té, na které právě stojíme liší tím, že již leží v zahraničí, je zalesněná a navíc vyšší. Východně krásně přehlédneme hřeben, jímž vede modrá TZ z Kykuly (746 m) přes lesnatý Melčický vrch (765 m), Tlstý vrch (760 m), Dúžnik (807 m) a Dubický vrch (719 m) do Melčic v Pováží. Severovýchodu dominuje Velký Lopeník (914 m), jenž odkrývá i své jihovýchodní úbočí s kopanicemi nad Novou Bošácou. Je dosti možné, že za příznivějších podmínek bývají vidět i vzdálenější slovenská horstva. Neváhejte se o své zkušenosti podělit v diskusi pod článkem.

Přechod Nové Hory (Květná - Nová Hora - Staré Díly)

Ze zastávky autobusu v Květné vyrazíme kolem potravin po zelené značce. Přes most překročíme říčku Klanečnici a ocitneme se na ulici příhodně nazvané Nová Hora. Povšimněme si dveří do domku s letopočtem 1914 a čp. 158 nalevo, mají abnormálně zvýšený práh. Za posledním domem odbočujeme do lesa. Pěšinou stoupáme až k malému sadu u luk dolní části PR.

Vytrvale stoupáme krajem lesa, při odpočinku neopomiňme krom krás přírodní rezervace vychutnávat výhledy na Strání, Velkou Javorinu (970 m) a její rozsochy, jež se za našimi zády postupně otevírají. V horní části PR nás krátce čeká cesta úzkou pěšinou hájkem, za nímž se otevírá holé temeno Nové hory. Dle pokynu rozcestníku teď nezbývá, než pokračovat přes pole ke sloupu elektrického vedení a na kraj protějšího lesa. Zde nás již naplno pohlcuje krása výhledů, zde možných i východním směrem na slovenskou stranu stejně jako k severovýchodu na Velký Lopeník (viz výše).

Na vrcholu nás čeká rozcestník (asi 1,5 km z autobusové zastávky v Květné). Počíná zde žlutá TZ, která míří částečně výhledovým hřebenem přes vrch Doubrava (550 m, asi 2,8 km z Nové Hory) nad Březovou na rozcestí se zastávkou autobusu (4,3 km z Nové Hory). Značka dále dlouze sestupuje lesem k Nivnici (asi 13 km z Nové Hory), kde končí, po cestě ještě míjí přehradu Lubná (7,7 km z Nové Hory).

Pokud chceme pokračovat dále na Lopeník, nezbývá než sestoupit po zelené dolů k říčce (potoku) Březová. Nejprve se pustíme kousek listnatým lesem, v průseku se objevují výhledy na Velký Lopeník. Poté nás značka vede rozmáčenou stezkou do nízkého porostu, brzy přicházíme k prameništi s malým mokřadem u starého kmene. Dále se pustíme podél plotu.

Literatura

• Mackovčin P., Demek J. a kolektiv (2006): Hory a nížiny. AOPK ČR. Brno
• Mackovčin P., Jatiová M. a kol (2002): Zlínsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek II., AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha