Líšná, hora klidu a překvapení

Náměstí v Rabí se pomalu plní auty a lid všech věkových kategorií očekává otevření brány zdejšího hradu. I když vlastně nosím dříví do lesa, tak jen pro pořádek. Již ze školních lavic víme, že Rabí je největší hradní zřícenina v Čechách. Také víme, že bratr Žižka hrad v roce 1420 dobyl a o rok nato zde přišel o druhé oko. A historie tu zanechala tolik stop, že bych mohl jen o samotném hradu psát celý den.

Ale vraťme se do toho dnešního. Odněkud zavanula vůně smažených bramboráku a několik znuděných či unavených slečen a mladíků odkudsi přináší kelímky s pivem. Výběrčí obíhají auta a domáhají se 40,- Kč. Každodenní mumraj v podhradí a na hradě začíná. A tak necháváme toto prazvláštní lidské hemžení za zády a odcházíme z městečka k západu.

Jsme za posledním domkem a míříme k nedaleké hoře. Líšná (580 m n.m.), je prvním z vápencových vrchů, které jsou rozloženy nad levým břehem řeky Otavy od Rabí až po Sušici. Tady vápencové pohoří končí. Pásmo leží v přírodním parku Buděticko (geomorfologický celek Šumavské podhůří, pozn. red.) a nejvyšší ze všech vrchů je Čepičná (671 m n.m.). Námi vyhlédnutá Líšná se pomalu přibližuje, z polní cesty je pěšinka a ta mizí ve vysoké trávě.

Louky končí a nás bere pod ochranu les, ve kterém převládají vysoké borovice s podrostem listnáčů. Stoupáme do sedla mezi dvěma vrcholy. Na nejvyšším bodě je malá skalka, vrchol je poměrně zarostlý a z rostlin zde převažují jaterníky. Pěšina na nižší, skalnatý vrchol se klikatí mezi kameny. Svahy na východní i západní straně nahradily vysoké skalní stěny, které tu zbyly po lomech na vápenec.

V některých místech je šíře hřebene jen několik desítek metrů a zcela se změnilo bylinné patro. Objevujeme tři druhy orchidejí, z nich je v největší míře zastoupen kruštík tmavočervený, jeho počty jdou do stovek. Kruštík širolistý je těsně před rozkvětem a na okrotici červené již zrají semena. Určujeme další, více jak padesátku druhů, prostě vápencové podloží dělá své.

Líšná a Rabí na turistické mapě

Člověk tady ale nelámal jen kámen. Vrchol zdobí zřícenina barokního kostelíku Všech svatých. Obdélníková stavba s trojbokým presbytářem svému účelu přestala sloužit hodně dávno, ale místo získalo nádech tajemství a romantiky. Nu, aby toho nebylo málo, na západ a JZ je několik velmi hezkých výhledů.

Kromě blízkých vápencových vršků pohledem dosahujeme na vzdálenější Kalovy, Svatobor a Sedlo a vzdálené hory Šumavy. Tak ještě všechno uložit nejen do hlavy, ale i do "digitálu" a začít přemýšlet o návratu. Z louky pod horou je mimořádný pohled na hrad a nedaleký vrch Šibeník. Stále sílící ruch a vůně přepáleného oleje jsou neklamným znamením, že jsme zpátky v městečku. Tak rychle najít auto a honem pryč.