Ľadový štít (2 627 m). Třetí nejvyšší vrchol Vysokých
Tater ležící na hlavním hřebeni mezi Malým
Ľadovým štítem a Snehovým štítem resp. Zadným Ľadovým štítem. I přes třetí příčku tatranských
výšek drží Ľadový štít jeden primát - je nejvyšším vrcholem hlavního hřebene Vysokých Tater, jenž je
vymezen štrbinami zvanými Ľadová priehyba a z druhé strany Ľadová štrbina.
Výrazná dominanta závěru Malé Studené doliny. Z Ľadového štítu vybíhají dva krátké
hřebeny. K severu vybíhá Suchý hřeben s řadou rozeklaných věžiček, k jihu pak mírný hřebínek
zakončený Pfinnovou kopou. První historicky doložený výstup na něj vykonali v roce 1835
Gustav Hartlaub, Jan Blasius a Alexandr Keyserling. Jiné zdroje však uvádějí za prvovýstupce
irského cestovatele a botanika Johna Balla (1818 - 1889) a Karla Rittera, profesora
berlínské univerzity, kteří stanuli na vrcholu v roce 1843. Další prameny pak posouvají
prvovýstup na rok 1805 a primát přisuzují Stanislawu Staszicovi. Avšak je pravděpodobné,
že již koncem 18. století byli na tomto štítě a nebo alespoň v jeho podvrcholových partiích
javorinští nebo jurgovští lovci kamzíků.
Dnešní název hory poprvé použil švédský Botanik Göran Wahlenberg v roce 1813 a jeho
název zevšeobecněl. Před tím nesl Ľadový štít jméno Wielki Kolba (Belsazar Hacquet)
a ještě před tím Husací štít (Mons Anserinus), kterýžto název používali spišští Němci
(Gans-hus, Gänserich-gunár).
