Hůrka Kunětická hora (307 m) aneb "sopka" v Polabí

Kunětická hora: Stopy "sopek" u Pardubic, za dominantami středního Polabí

Známou a z daleka nápadnou dominantou širokého okolí Pardubic je osamělý vrch Kunětická hora. Dosahuje nadmořské výšky 307 metrů a jeho vrcholek je zvýrazněn středověkým hradem, který patřil k největším v Čechách.

Dějiny hradu sahají až do 13. století, ovšem historie vlastní "hory" je nepoměrně starší. Souvisí s poměrně vydatnou sopečnou činností v průběhu třetihor, ale popravdě řečeno, Kunětická hora ani další obdobné útvary v okolí Pardubic skutečnými sopkami nikdy nebyly.

Podklad Pardubické kotliny je tvořen zejména mohutným souvrstvím usazených hornin druhohorního (křídového) stáří, zejména opuk, kterými ve třetihorách proniklo žhavé zemské magma až do blízkosti zemského povrchu. Tam se už ochladilo a utuhlo v magmatickém tělese, odborně zvaném lakolit. To bylo v následujícím období odkryto postupným odnosem (erozí) okolních měkčích usazenin - opuk. Vlastní "sopečnou" vyvřelinu znělec zde odkrývá především rozsáhlá stěna někdejšího kamenolomu na jižním až západním temeni kopce.

Kunětická hora, turistická mapa

Důkaz toho, že Kunětická hora "pravou" sopkou nikdy nebyla, však najdeme až v horních partiích kopce, např. poblíž vstupní cesty k hradu. Mezi hradní kašnou a vyhlídkou na "královéhradeckou" stranu si možná povšimneme nevelké skalky, tvořené opukou, která však byla na styku se žhavým magmatem doslova přepálena ve velice tvrdou horninu, docela přiléhavě nazývanou porcelanit.

Při podrobnější prohlídce této skalky uvidíme, že porcelanit je "protkán" několika tenkými znělcovými žílami. Pozornost většiny turistů ovšem více lákají okolní vyhlídky a především pak veřejnosti přístupný interiér hradu Kunětická hora.

Pokud se však přidržíme "vulkanické minulosti" středního Polabí, pak stojí za zmínku i to, že Kunětická hora není jediným povrchovým útvarem na Pardubicku, spjatým s někdejší sopečnou činností.

Například východním okrajem města, konkrétně mezi Hůrkou a Černou za Bory, prochází nápadná terénní vlna, tzv. spojilská žíla, pojmenovaná podle přilehlé obce Spojil. Tento terénní hřbítek, dnes postupně splývající s výstavbou sídliště, je asi 10 m vysoký a žíla v jeho "útrobách" vznikla utuhnutím čediče ve vrstvách opuky.

Čedičová žíla původně zasahovala až do nedalekého řečiště Labe, kde byla příčinou peřejí, ovšem po regulaci labských břehů už nikde k povrchu nevystupuje. Podobná žilná tělesa byla v minulosti odkryta při zemních pracích také u Semtína a Starého Mateřova.