Komonec, jeden z nejzajímavějších vrcholů Vizovické vrchoviny

Tento vrchol Vizovické vrchoviny leží na východní straně trojúhelníka mezi městy Zlín, Vizovice a Luhačovice. Podle jeho názvu dostal název i další horský podcelek – Komonecká hornatina, která na jihu sousedí s Luhačovickou vrchovinou. Takže kolem něho projížděli všichni ti, kteří jeli do Luhačovic od severu.

Se svými 672 metry patří k vyšším vrcholům tohoto pohoří, vždyť nejvyšší Klašťov (753 m), který leží v hřebeni mezi Vizovicemi a Lidečkem, je jen o 81 metrů vyšší. Komonec je tedy výškově významnější než známější Vartovna nedaleko Syrákova, která narostla pouze do 651 metrů. Tedy by se hora dala směle nazývat Vizovická K2. Kdoví, jestli o této lokalitě ví valašský král Bolek Polívka, ale pochybuji, ten má jiné starosti se soudem o privilegia své říše Valachů.

Název tohoto vrcholu pochází od obyvatel vesnice Komňa, kteří se prý zde ukrývali před Turky. Tato stará obec leží nedaleko Bojkovic a odtud pocházel rod Komenských, z něhož vzešel slavný a známý Jan Ámos. Na jeho věčnou slávu a počest je v obci památník a v prostorách staré sýpky je Komenského muzeum. Takže tehdejší obyvatelé dali přednost hradu Starý Světlov před daleko slavnějším hradem Nový Světlov, který leží nad Bojkovicemi. Zřícenina hradu Starý Světlov se logicky spojuje s návštěvou vrcholu Komonce, protože se nachází v lesích v jeho těsné blízkosti, nedaleko dalšího vrcholu Bába (635 m).

Já jsem Komonec navštívil třikrát, jednou když jsem šel před dvaceti lety ze Zlína do Luhačovic a dvakrát z Luhačovic přes Pozlovice po zelené značce. O tom, že okolí Luhačovic je malebné, jistě nikdo nepochybuje, samotné výhledy od Luhačovické přehrady na říčce Štiavnice (nyní Luhačovický potok), který se u Újezdce vlévá do Olšavy jsou překrásné a proslulé lázně Luhačovice jsou moravskou perlou, proslavenou svými minerálními prameny, kolonádou i stavbami od pana Jurkoviče. Ročně se tam vystřídají tisíce lidí, ale na Komonec zajde skutečně jen málokdo. Je to totiž z Pozlovic pořád do kopce a lázeňáci musí šetřit síly na večerní tanečky. A taky občas bývají choří.

Zbytky středověkého hradu Starý Světlov zřejmě nikoho neokouzlí, je tam jen pár kamenů, které dávají tušit bývalé hradby. Prý byl opuštěn již v 15. století a od 16. století je označován za pustý, čemuž zbytky valů, zdí a příkopů nasvědčují. Navíc je to vše v hustém lese, takže není nic vidět kolem. To ostatně platí i o samotném vrcholu Komonce, kde je rozcestník turistických značek, výhledy na nás čekají až při sestupu k telekomunikační věži, odkud je to paráda.

Komonec na turistické mapě

Hora je na této straně holá a z travnatých luk jsou daleké výhledy směrem k Bílým Karpatům na východě. Odtud můžeme sestoupit do Horní Lhoty, odkud jezdí autobus do Vizovic i do Luhačovic anebo se vrátit do Luhačovic. Je zde i útulná hospoda, ve které se hrají šachové turnaje. Chtěl jsem si zahrát, ale místo šachistů přišli z honu myslivci a ti měli jiné starosti. Tak snad někdy jindy.

Když se vracíte do Luhačovic pěšky, jdete přes další kopeček okolo hotelu Vega. Tímto nápisem jsou označeny místní chodecké okruhy, kdo neví o existenci tohoto hotelu, jen těžko přijde na to, co Vega znamená. To byl vloni před Silvestrem můj případ. Již se stmívalo a nad Pozlovickou přehradou na kopci krásně svítila jedna z dalších malebných vesnic – Petrůvka, odkud shodou okolností pocházejí mí milí sousedé z Poruby – Petra a Petr M. Svět je malý.

Takže – jestli budete někdy v Luhačovicích, nenechte si Komonec se Starým Světlovem ujít, určitě vám bude večer lépe chutnat pivko či moravské vínko. Zkrátka Vizovické vrchy nejsou jen Vizovice, proslavené destiláty pana Jelínka, ale i krásné hůrky okolo.