Gírová (839) - slezská Fudžijama

Tento název si tato zajímavá hora vysloužila díky svému typickému tvaru, jenž již z dálky připomíná sopku. Nachází se východně obce Mosty u Jablunkova, na severu leží ve sníženině Jablunkovské brázdy (74 km²) nejvýchodnější katastr české republiky - Bukovec a jihovýchodně "příhraniční" Hrčava (650 m), jenž byla za tento nejvýchodnější bod považována dříve.

Nejvyšší bod Jablunkovské brázdy se jmenuje Kempa (571 m), nachází se severně nad Bukovcem. Z Polska k nám zde v těchto místech vstupuje řeka Olše, aby se zase za Bohumínem navrátila na státní hranici do Odry a svou rodnou zemí putovala na sever do Baltského moře. Ve středověku tudy v Jablunkovské brázdě vedla tzv. "měděná stezka" z Uher do Vratislavi a dále k Baltu, dnes zde prochází důležitý hlavní silniční tah na Slovensko.

Z geomorfologického hlediska je Gírová oříškem - je součástí Západních Beskyd (šest celků) jako nejvyšší představitel nevelkého celku Jablunkovské mezihoří (26 km² - nejmenší uváděný celek z celkových 94).

Na západě za Jablunkovským průsmykem (552 m), který podjížní železniční trať s 670 metrů dlouhým tunelem a kde probíhá evropské rozvodí Odra - Dunaj, se již pyšně Moravskoslezské Beskydy hřebenem Velkého Polomu a rozsochy Kozubové, Ostrého a Velkého Javorového s vysílačem. Na východě leží v Polsku Slezské Beskydy s nejvyšším Skrzycznym (1 257 m), které je shodou okolností stejně vysoká hora jako poslední z Moravskoslezských Beskyd na pomyslné "bedně" - urostlá Kněhyně, která získala svým vzrůstem "bronz" za nejvyšší Lysou horou a Smrkem. Na jihu se již táhne hranice se Slovenskem a Kysucká vrchovina v okolí Čadce, která bývá z Gírové jako na dlani. I za tmy jsou vidět její světla.

Na Gírovou se můžeme vydat prakticky ze všech světových stran. Za dvě hodiny jsme nahoře odevšad. Z Jablunkova po zelené, z Mostů u Jablunkova po červené, od cesty na Hrčavu z jihu po zelené (nejkratší cesta), z Hrčavy po žluté a po červené (nejmenší převýšení) či nakonec z Bukovce po červené přes Komorovský Grúň. Kráčel jsem již mnohokráte po všech pěšinách - všechny jsou hezké. Na cestě z Mostů potkáme horskou chatu Studeničné, při pouti z Jablunkova pozdravíme její družku Polanku a při putování z Hrčavy máme na startu hned dvě hospody i pramen s kapličkou, nazývanou "Slezské Lurdi". Je zde tedy možnost volby občerstvení…

Poprvé jsem byl na Gírové ještě jako malé dítě v padesátých letech s rodiči, kdy jsme šli z Písku a pak v životě mnohokráte. Vedly zde různé dálkové pochody Těšínskem a v roce 1997 také naše tradiční horské putování s kamarády (Šulejkin, Inženýr z hor, Velča, Dub a já). Vyrazili jsme tehdy večer za tmy i deště z Mostů u Jablunkova a v nepohodě jsme s baterkami dorazili na chatu, kde jsme v teple přespali. Náš kamarád - mistr sportu J. D. alias Dub (1938 - 2002) se nám tehdy v noci ztratil, ale ráno jsme ho našli na nějakém jiném pokoji. Nikdo nevěděl, jak se tam dostal - ani on ne.

Po snídani se zpěvy u naší kytary jsme vyrazili na Hrčavu, kde Dub záhadně zmizel podruhé, ale opět jsme ho posléze nalezli. Spal v druhé hospodě - "četl ubrus" (jsou tam dvě). My jsme seděli v dřevěnce "U Sikory". Tam jednou po rozpadu Československa u dubového stolu vypil pivo "na ex" exprezident Václav Havel (1936) a tím si získal vážnost místních gorolů.

Po sestupu do slovenské vesnice Čierné při Čadci jsme pak nastoupili znaveni do vláčku směr Skalité (524 m), kde jsme přenocovali a dalšího dne putovali po hranici s Polskem na Velkou Raču za dalším přístřeším. Napadl počátkem října sníh, foukal silný vítr - bylo to docela dobrodružné. Následného dne se naštěstí úplně vyjasnilo a Malá Fatra s Velkým Rozsutcem byla jako na dlani. Akce se tehdy vydařila. Jako ostatně vždy. Jen Velča dostal "žlutou kartu", ale tajemství záhadných okolností zůstane zachováno.

Horská chata pod vrcholem je tady útulná, dobře tu vaří a čepuje se Radegast z Nošovic. Jídlo se do jídelny s výčepem vozí z kuchyně výtahem - dosti neobvyklé. Personál je milý a přátelský.

Nedaleko je pískovcový lom s názvem Čertův mlýn, kde se dá i odvážně lézt na laně, ale horolezci tam poslední dobu nějak často nechodí.

Rád na Gírovou chodím na podzim s vnoučaty, roste tam plno pravých hřibů a kovářů. Když jdeme od chaty na holý vrchol, můžeme zase v břízkách najít krásné křemenáče a výhled z vrcholu skutečně stojí zato. Kruhovka! Ale nesmí být inverze, Gírová je dost nízká a nesmí zůstat v oblacích. I z Lysé hory je naše "Fudžijama" krásně vidět, ale právě v době inverzí bývá často utajená.

Takže nemusíme jezdit do Japonska - podobná tvarovaná hora je i na východě naší republiky a vidíme z ní současně do Polska i na Slovensko. To se nám z vrcholku té pravé "Fudži" (3 776 m) - japonské největší a posvátné hoře na ostrově Honšů jihozápadně od Tokia, opravdu přihodit nemůže!