Vlčí hřbet a Mariánska v Krušných horách

Poutními stezkami v Krušných horách

Sobota, 7 hodin ráno. Začíná další z našich podzimních výletů do Krušných hor. Čekáme na nádraží na naše kamarády, dnes je to úplná mezinárodní výprava. Máme dva účastníky ze Slovenska, jednu dívku z Ukrajiny a jednu až z dalekého Kyrgyzstánu. Nepřijeli samozřejmě ze svých domovských zemí, ale z Česka, kde dlouhodobě pracují. Ale stejně, kde manželka ty známé sbírá, to je mi fakt záhadou.

Vystupujeme v Ostrově. Tedy podle Českých drah v Ostrově nad Ohří, přitom město se úředně jmenuje Ostrov a s Ohří nemá naprosto nic společného. Budeme dnes sledovat úplně novou červenou značkou, na mapách z roku 2009 ji nehledejte. Nejprve nás povede do staré části města, přes zámecký park k bývalému klášteru. Slibujeme si, že ostrovské památky navštívíme někdy příště, teď hurá do přírody.

Ještě musíme projít okrajovou městskou část Kfely s dosud stojícím panským sídlem (zámečkem) a už nás polní cesta vede na úpatí Krušných hor. Ves Hluboký, rozložená při Rudném potoce, měla kdysi ambice stát se lázněmi stejně jako Jáchymov. Jenže zdejší radioaktivní pramen neměl potřebnou vydatnost, a tak lázeňské podnikání nemělo dlouhého trvání.

Čtěte také: Na Trousnickou skálu s bláznivým značkařem

Stoupáme lesní cestou úzkým údolím Rudného potoka. Voda tu skáče z kamene na kámen, když pořádně zaprší, to musí být hukot. Zanedlouho přichází první větší, ale jen krátké stoupání. Z křižovatky cest nad údolím pokračujeme již mírněji příjemnými lesními cestami na rozcestí Oldřišský vrch. Zde se připojuje žlutá, taktéž nová značka z Hroznětína, sledující zhruba jednu z poutních cest ke klášteru Mariánská. Pod námi za lesem je víska Oldřiš, jejíž obyvatelé si přivydělávali poskytováním stravy a noclehu poutníkům.

Stále po červené dojdeme až k bývalému proslulému poutnímu místu, klášteru Mariánská (Maria Sorg). První poutní kostel zde z popudu jáchymovských horníků vznikl již v roce 1699. Dnes je jediným pozůstatkem klášterního areálu kamenná zeď na okraji lesa. Proč takový konec?

Území se dostalo do uzavřeného pásma těžby uranové rudy, nechvalně proslulého jako "jáchymovské peklo". Komunisté zřídili v klášteře pracovní tábor a vězení hlavně pro politické vězně a celý areál nechali postupně zchátrat. V roce 1965 byl zpustlý areál srovnán se zemí a jeho historie měla být zapomenuta. A ponechání zbytku ohradní zdi? Samozřejmě to nebylo záměrem, to jen tehdejší pracovníci odbyli svou práci…

Dějepisný exkurz skončil, stejně tak svačina. Teď nás čeká nejdivočejší část trasy při výstupu na Vlčí hřbet (902 m). Žádné široké cesty, jen vyšlapaná lesní pěšina. Moc takových úseků v Krušných horách nemáme. Karlovarský Klub českých turistů dokonce obdržel dva děkovné maily za vyznačení, a to se ještě nikdy předtím nestalo. Proplétáme se mezi žulovými balvany, značka několikrát mění směr. Chvíli jdeme i po průseku s vyznačenou již historickou hranicí pozemků.

Než vylezeme na rozlehlou vrcholovou plošinu, procházíme kolem skalního útvaru Brautbett (Nevěstino lože, někdy se také překládá jako Nevěstiny peřiny). Je to je několik metrů vpravo, vylezeme a odpočíváme. Podle pověsti jde o zkamenělý vůz převážející výbavu venkovské nevěsty. A skutečně, bochníkovité balvany připomínají z jedné strany na sobě naskládané peřiny.

Pověst má reálný základ, v Krušnohoří bylo obvyklé odvážet po svatbě výbavu z nevěstina domu v bohatě ozdobených vozech. V minulosti byla skála oblíbeným výletním cílem, zvláště neprovdané dívky si rády sedaly na některý z kamenů a snily o budoucnosti. Kamarád Petr je realista: "A co chlapci, chodili si také sedat na skálu?" Osobně si myslím, že chlapci šli raději do hospody, ale mlčím. Nechci ženské části výpravy brát iluze.

Pěšina pokračuje téměř po rovině na kamenitý vrcholek Vlčího hřbetu. Rozhled tu sice není, zato na kamenech je vytesaný křížek a nějaké letopočty. Je doloženo, že na Vlčím hřbetu žili dlouhou dobu poustevníci, může to být od nich. Po výstavbě kostela se o osamocené poutní místo starali.

Sbíháme do Mariánské, poměrně novodobé hornické osady z 50. let 20. století. Dnes je to samá rekreace. Za osadou nás čeká trochu strmější výstup starou kamenitou cestou mezi loukami. Odměnou je fantastický rozhled, když ovšem chytíte správné počasí. Nám se kolem válely mlhy, ale zase to mělo pěknou horskou atmosféru.

Krátce se dotýkáme silnice a vstupujeme do lesa. Křižovatka s modrou značkou, a po ní přímo do Jáchymova. Kdo má víc času, ať pokračuje dále po červené a do Jáchymova sejde po žluté. Modrá se dotýká další hornické osady, Nového Města, a sestupuje příkrou strání. Zde se otevírá další úžasný výhled.

Tentokrát máme větší štěstí a pozorujeme trhající se mraky nad Klínovcem (1244 m). Níže je u cesty starobylá kaplička, text upozorňuje, že jsme na další z poutních cest na Mariánskou. Ještě lesní zkratka kolem hrádku Freudenstein, a už jsme na náměstí v Jáchymově, přímo na autové zastávce.