Vilcan a Retezat, do nejkrásnějších hor Rumunska

Rumunské hory jsou u českých cestovatelů oblíbené již dlouhou dobu, po kterou lákají jako jedno z nejdostupnějších míst, kde se lze vymanit z vlivu civilizace a pohybovat se naprosto svobodně. Kromě toho jsou rozmanité - nalézají se tu krasové oblasti s úzkými soutěskami, vodopády a jeskyněmi, travnaté vršky i skalnaté a zdánlivě nedostupné hory.

Návštěvníka při cestách neomezují turistické chodníky, stan si může postavit téměř na kterémkoli pěkném místě a ne pouze v několika přeplněných kempech, klid hor neruší pokřikování stovek turistů. Při cestách je odkázán jen na sebe sama a to, co si nese na vlastních zádech.

Pohoří Vâlcan, česky nazývané Medvědí hory, se rozprostírá v jižní části Karpatského oblouku, nad údolím řeky Jiu de Vest s konurbací poněkud odpudivých průmyslových měst Vulcan, Petroşani a Lupeni. Cestou z údolí na hřeben, kterou si lze ulehčit a svézt se sedačkovou lanovkou, se otevírá nádherný výhled nejen na údolí, ale především na nedaleké masívy pohoří Retezat a Godeanu. Poslední připomínkou civilizace je pak horská chata Cabana Montana u konce lanovky.

Nad ní se vypíná skalnatý vrch Virful Mutul, který přechází v hlavní hřeben, pokračující na západ. Ten je převážně travnatý, místy zpestřen skálou nebo kameny, a kromě toho zde roste obrovské množství borůvek, na něž chodí skupinky rumunských sběračů, které ale s rostoucí vzdálenosti od lanovky mizí.

Vâlcan patří i na rumunské poměry k těm méně navštěvovaným horám, takže jediní lidé, které zde nejspíš potkáte, budou bačové, putující se svými stády ovcí a doprovázení psy. Kromě nich po horách pobíhají stáda divokých koní, od malých skupinek až po více než padesátičlenná stáda.

V rumunských Karpatech také žije více než polovina evropské populace medvědů a vlků, ale potkat se s nimi je celkem vzácnost. Pokud však táboříte v blízkosti salaše, tak občasné noční výbuchy zuřivosti ovčáckých psů dávají tušit, že tu někde poblíž budou.

Charakter masívu nevyšší hory - Oslea Mare - je od východní části pohoří odlišný, ubývá trávy a zaoblených kopečků a naopak přibývá rozeklaných skal a sutě. Občas se zde objeví nějaké turistické značení, na to ale rozhodně nelze spoléhat - budí dojem, že je rozmístěno naprosto náhodně.

Výstup na hřeben je celkem náročný, svah je kamenitý a navíc tak prudký, že většinu času se leze po čtyřech, což ve spojení s těžkým batohem není ta nejlepší kombinace. Za hlubokým údolím se nalézají Jezernaté hory - jak zní české jméno pohoří Retezat, nejznámějšího a nejnavštěvovanějšího z rumunských hor. První částí je vápencový Malý Retezat (Muntii Retezatul Mic) s nejvyšší horou Piatra Iorgovanului.

Cesta z údolí na tento vrchol vede podél hlubokého kaňonu, nejprve lesem, posléze travnatou krajinou se spoustou kvetoucích rostlin - hořci, zvonky, pomněnkami a dalšími. Roste jich zde na 1 200 druhů, což je třetina veškeré rumunské flóry. To bylo spolu s bohatstvím zvířeny důvodem k vyhlášení národního parku - byl založen již v roce 1935 a je tak nejstarším v Rumunsku.

Další pozoruhodností jsou jezera a jezírka, kterých tu můžeme najít přes osmdesát. Největší z nich je jezero Bucura, další dobře známé je Zanaoga, ve které se zrcadlí nejvyšší vrchol celého pohoří - Virful Peleaga. Na druhém konci hor, v údolí říčky Lapusnicu Mare, je přehrada Gura Apei, jejíž sypaná hráz je největší svého druhu na světě. Vlivem opakujících se častých povodní je však přehrada již několik desítek let v nedokončeném stavu.