Vesterály a Lofoty - perla severu

Hradba hor vystupující jako koruna přímo z vod Norského moře na jižní a Severního ledového oceánu na straně severní. Neskutečně krásná krajina, hrající všemi barvami, od hluboce modré přes všechny její odstíny, přes svěží zelenou, žlutou, oranžovou, tmavou červeň dřevěných obydlí po čistě bílou od 500 metrů nad hladinou moře, to je ten nejstručnější popis souostroví Vesterålen a Lofoten.

Vesterály se skládají ze tří hlavních ostrovů Hinnøya, Andøya a Langøya a dalších menších a malých ostrůvků. Prvně jmenovaný je pro trek asi nejzajímavější, neboť je nejhornatější a druhé dva, především pak Andøya se spíše hodí na pozorování velryb.

Ostrovy jsou dnes propojeny sítí mostů a podmořských tunelů, takže je možné se všude dostat autem. Trajekty však fungují také. Na ostrovy se dostaneme tak, že kousek za Narvikem, v městečku Bjerkvik odbočíme z E6 na E10, která nás spolehlivě dovede po necelých 360 km "na konec světa."

Chtělo by to dva měsíce aktivního pobytu…

Poznat a prochodit tohle souostroví by znamenalo nejméně dva měsíce aktivního pobytu, a proto jsem museli chtě nechtě vyzobávat jen to nejlepší. První jsme zkusili několikadenní trek na Møysalen (1 262 m), nejvyšší horu celého souostroví.

Tradiční výstup jsme zavrhli, ten dělá většina Møysaleňáků (dovolil jsem si odvodit od slova Blankařů, neb je to stejný princip) tak, že odbočí z E10 v místě zvaném Bjørnlia (před tunelem) doleva a objedou ostrov až do Kaljordu (parkoviště) a odtud vystoupají jednodenní túrou na kopec a zpátky.

My jsme chtěli poznat trochu víc, tak naopak necháváme auto na parkovišti Bjørnlia (před tunelem) a na Møysalen se vydáváme po značené (oranžové nebo červené fleky na stromech či kamenech) stezce do hor. Z prvního skalního prahu pod vrchloem Stortinden se nám otevírá zajímavý zpětný pohled k našemu přibližovadlu, kde od západu zatéká moře Sigerfjordem a úzký pruh země ho dělí od jezera Langvatnet, jenž je o pouhých 27 metrů nad jeho hladinou.

Alpinistická výstroj je nutností

Při tomto treku, kde se pohybujeme ve výškách 500 - 800 m n.m. (m.o.h. jak říkají místní) musím připomenout, že se tady setkáváme s firnovišti o sklonu až 40°, a že je potřeba mít minimální klasickou alpinistickou výzbroj, tedy mačky, cepín (přilba je diskutabilní, nikde díky konfiguraci terénu nepadaly kameny, trhlin na ledovci pomálu).

První den je rozumné přespat buď v "zázraku uprostřed hor", nebo v jeho okolí, soustavě tři chatek Snytindhytta. Chaty jsou volně přístupné, jediná upevněná věc je pokladna na peníze. Ano, přespání v pohodlí není pro Čecha levné, 80 NOK, ale uvážíte-li, že průměrná mzda v této zemi je 30 000 NOK měsíčně (1 NOK cca 3,80 CZK), tak pro místní je to za hubičku.

Snytindhytta

První chatka je narvaná dřevem na zimu (vše se vozí vrtulníkem) a je zde záchod s polystyrénovým prkýnkem!, aby vás nestudilo do hýždí. Druhá chatka je obytná, vše ve dřevě, kuchyňská linka s nádobím, jakou možná mnozí z nás nemají ani doma, plynový sporák, čalouněná sedací souprava a osm paland v sousední ložnici. Ve třetí chatičce je pak klasická finská sauna, z níž se dá skočit přímo do ledového jezírka pod ní. Opět jako Češi čumíme jak péra, protože tohle by bylo v naší "kultuře" a zemi nemyslitelné.

Od chatek je již krásný výhled na nejvyšší horu, která od severu vypadá jako uříznutá - stolová. Za ten pohled právě stojí, jít na to z této strany. Další den se musí Møysalen obejít po východní straně, neb severní stěna je "only for climbing".

Bohužel zde přechodem údolí Vestpoldallen ztrácíme výšku až na nějakých 150 m n.m. a odtud nás už čeká jen samé stoupání. Nejdříve na kopec Memurskaret (459 m), kde se napojujeme na výstupovku od již zmiňovaného Kaljordu a stálým nabíráním výšky kolem jezera Moysalvatnet, mimochodem místy dosti strmým se propracujeme na samotnou střechu Vesterál. Rozhledy při dobrém počasí nemají chybu.

Návrat je možný stejnou cestou, nebo v případě dvou přibližovadel pak jedno převézt do Kaljordu a odvozit se zpět do Bjørnlie, ušetří se tím dva dny.

Austvågøya, Vestvåvagøya, Moskenesøya

Lofoty se také skládají ze tří hlavních ostrovů - Austvågøya, Vestvåvagøya, Moskenesøya dalších malých ostrůvků. Dnes je vybudovaná nová silnice s tunely z Vesterál na Lofoty a je možné se vyhnout trajektu Melbu - Fiskebøl. Je potřeba se vrátit 18 km zpět do Gullesfjorbotmu, kde odbočíte doprava a soustavou tunelů, i podmořských se objevíte ve zmíněném Fiskebølu.

Jestliže jsou Vesterály krásné, tak Lofoty jsou ještě krásnější, i když treků je zde méně - většina hor je tady tak strmě stoupajících přímo z moře, že jsou přístupné pouze horolezecky. Hlavní obživou obyvatel, kromě turistického ruchu, je rybolov a to je vidět všude kolem.

Správní středisko Svolvær a vesnice Å

Určitě stojí za návštěvu správní středisko (hlavní město) ostrovů - Svolvær a ochutnat nějakou specialitu ze sobího, losího nebo velrybího masa. My jsme vzhledem k danému času zamířili rovnou na poslední ostrov Moskenes?ya, do obce s nejkratším názvem na světě - Å.

Tady už E10 definitivně končí a dál se musí pěšky. Z Tindu vede značená stezka do Munkebu, což je jeden ze dvou tzv. Lofoten turlagů. Jestliže jsem říkal, že většina lofotských hor jsou nepřístupných, tak to neplatí kupodivu o nejvyšší z nich - Hermannsdalstinden (1 029 m). Ovšem výstupy značené nejsou a je potřeba si na místě pořídit dobrou mapu a nespoléhat se jen na ty prospektové, co dostanete všude zdarma. Dobrá mapa stojí cca 120 NOK.

Co musím zdůraznit, měli jsme úžasné štěstí na počasí - tady na severu, krásných 14 dní slunečna. Vždyť jsme se i v Severním moři koupali, pravda voda měla pouhých 14 °C, zato na slunci bylo okolo 50 °C. Vážně, nevěříte? A přijeli jsme přeci také za půlnočním sluncem. Tak jsme řešili i dilema návratu na pevninu - po silnici stejnou cestou, nebo trajektem ze Sørvågenu do Bødo na pevnině. Nakonec jsme si spočítali, že finančně to vyjde prašť jako uhoď, ušetříme nějaký den a hlavně nočním trajektem uvidíme "Midnattsol" na moři. Povedlo se prostě špicově.

Ještě na závěr jsem se nezmínil o jednom fenoménu a tím je Moskenstraumen. Tento maelström (mořský vír) se vytváří mezi ostrovem Moskenesøya a maličkým ostrůvkem Mosken, mezi nimiž je mělká mořská úžina, kterou se přelévají milióny kubíků vody při přílivu a odlivu. Pozorovat se to dá pouze z výletní lodi a něco to stojí. Ovšem Norsko nabízí i jeden maelström pozorovatelný i z pevniny, ale o něm zase až příště.