Vápenná, nejkrásnější hora Malých Karpat

Vrchol Vápenná (752 m) musíme hledat v hlavním hřebeni Malých Karpat asi 10 km jihozápadně od nejvyššího vrcholu pohoří Záruby (767 m). Tento malebný skalnatý vápencový vrchol je nápadnou dominantou střední části hřebene Malých Karpat nedaleko známého Plaveckého hradu.

Vápenná je budována vápenci a dolomity jurského stáří. Materiál se tedy ukládal na dně teplého a mělkého moře zhruba v období, kdy se po zemském povrchu procházeli největší z dinosaurů a začali se objevovat první savci. Na Vápennou vede vícero výstupových tras, my si tady ale popíšeme pěkný okruh z Plaveckého Podhradí.

K vrcholu Vápenné

Z obce Plavecké Podhradie ležící nedaleko Sološnice a Rohožníku se vydáme po žluté turistické značce k jihovýchodu a následně k jihu. Přes louky a podél okraje lesa se dostaneme k odbočce do lesa. Během cesty se nám otevřou krásné pohledy na zalesněná úbočí Vápenné i protilehlého strmého vrcholu Pohanská (495 m), na jehož vrcholu bychom nalezli pozůstatky keltského hradiště. Po široké lesní cestě stoupáme lesem. Kolem retranslátoru jednoho z rádio operátorů začínáme vcelku svižně nabírat výšku. Procházíme hustým bukovým lesem, který neumožňuje prakticky žádné výhledy.

V závěru Čertovy doliny přecházíme na lesní chodník, který nás vede dále jihozápadním směrem. Po prvotním poměrně strmém stoupání se naštěstí chodník znatelně napřímí. Jako mávnutím kouzelného proutku přecházíme z bukového do dubového lesa. Je to skutečně nezvyklé. V bylinném patře rozkvetl medvědí česnek, jehož opojná vůně nás provází podobně jako na nedalekém vrcholu Záruby.

Začínají se objevovat vápencová skaliska a les řídne. Dá se tušit, že se blížíme k vrcholu. A skutečně. Přicházíme na rozcestí pod Vápennou, na kterém se naše žlutá TZ připojuje k červené a zelené TZ. Na vrchol Vápenné to máme již slabých pět minut. Konečně. Nejprve se objeví průhled vegetací a hned vzápětí nás chodník přivádí na ostrý vápencový skalnatý hřebínek, ze kterého se otevírají fantastické rozhledy.

Na východě se rýsují siluety pohoří Považský Inovec a Tribeč, na jihu a severu lesnaté hřebeny Malých Karpat. Na vrcholu se nachází malá rozhledna, která umožňuje pohled k západu. Východní srázy Vápenné jsou velice strmé tvořené vápencovými bradly. Starší pojmenování vrcholu bylo Roštún. Tento původní název se ale zachoval jen v pojmenování přírodní rezervace, která na tomto území byl zřízena.

Sedlo Uhliská a Klokoč

Až se nakocháme fantastických rozhledů, sezobneme svačinu a zvěčníme se do knihy z vrcholové schránky, můžeme pokračovat v další cestě. Nyní se budeme držet červené hřebenovky, tzv. Štefánikovy magistrály. Vydáme se severovýchodním směrem po západním úbočí velice členitého a skalnatého hřebene. Brzy se však dostaneme nazpět na krásný hřebínek s řadou neopakovatelných zákoutí a pěknými rozhledy. Cesta je skutečně neobyčejně pěkná, návštěvy tohoto koutu Slovenska určitě žádný turista litovat nebude.

Na konci pěkného hřebene se od naší červené hřebenovky odpojí zelená TZ a červené magistrála osiří. To ale jen na chvíli, neboť v sedle Uhliská se k naší červeně značené magistrále připojí modrá TZ. Naším dalším cílem je vrchol Klokoč (661 m). Na něj se dostaneme po krásných šťavnatě zelených loukách, ze kterých se otevírají nádherné rozhledy. Pozornému pozorovateli určitě neunikne, že vápencové horniny byly vystřídány horninami vulkanického původu.

Z vrcholu Klokoč jsou výhledy částečně omezeny vzrostlými buky. Na vrcholu je rozcestník a dřevěný kříž s ohromným množstvím zrezivělých hřebů. Pouze jsme se dohadovali, co tím tvůrce říci chtěl…

Amonova lúka

Cesta vede světlým bukovým lesem s občasnými průhledy na Plavecký hrad. Na dalším rozcestí zvaným Amonova lúka opustíme hřeben a pokračujeme po modré TZ. Pokud by se vám tady značka ztratila, stačí přejít napravo příčně přes krásnou louku s mysliveckým posedem na kraji lesa, kde opět narazíte na modrou TZ. Určitě vám tady neunikne množství krasových závrtů. Ty jsou jasným důkazem toho, že opět kráčíme po vápencovém podloží.

Z jedné z informačních tabulí se dozvíme, že krasové závrty jsou takovým embryem dolin. Postupným rozšiřováním, prohlubováním a spojováním krasových závrtů, které se obvykle nacházejí na jednom tektonickém zlomu vlastně začíná vznikat údolí. Jeho vznik si však vuje i z geologického hlediska poměrně hodně času.

Z Báborské na Plavecký hrad

Konečně se dostáváme na kótu Báborská (542 m), z jejichž luk se otevírají krásné pohledy k oblému zalesněnému valu Malých Karpat i na Plavecký hrad, který je rovněž naším cílem. Popis Plaveckého hradu naleznete v samostatném článku.

Avšak k hradu to máme ještě přes dva kilometry. Čeká nás strmý sestup hustým bukovým lesem, opět za opojné vůně medvědího česneku. Pak kratší rovinka a mírné stoupání do nevýrazného zalesněného sedýlka mezi vrcholem Pohanská a hradním vrchem. Kousek pod sedýlkem máme první možnost nabrat pitnou vodu z pramene po levé ruce (krátká odbočka).

Následuje rozcestí, krátká odbočka na skutečně nádherný hrad, který si rozhodně nenechte ujít a po další půlhodině vcelku pohodového sestupu jsme nazpět v obci Plavecké Podhradie.