Na horu Triglav údolím Triglavských jezer

Dvoudenní túra čistou přírodou Triglavského národního parku a Triglav

Na Triglav chodím většinou v jednom dni, ale pokud se chce člověk současně podívat do údolí Triglavských jezer, dá se to stihnout jen stěží. Z našeho ubytování v obci Dovje to máme do údolí Vrata kousek, takže brzy ráno necháváme jedno auto na parkovišti u chaty Aljažev dom a druhým vozem míříme směrem na Bled. Míjíme známý kostel na ostrůvku a pokračujeme k dalšímu jezeru - Bohinj do městečka Ribčev Laz. Přejíždíme starý most, u obce Stara Fužina platíme pár Euro za vjezd do Triglavského národního parku a po pár kilometrech zastavujeme na malém parkovišti v lese.

Od auta se vydáváme směrem na planinu Viševnik k chatě Koča na Planini pri Jezeru. U chaty jsme asi po hodině a půl pohodové chůze. Na planině stojí několik dřevěných přístřeší pro dobytek a také pár chat místních pastevců. Následuje krátká přestávka na doplnění tekutin a naším dalším cílem je opět jedna z typických slovinských chat - Koča pri Triglavskih Jezerih. Zde už je odpočinek delší a na řadu přichází i nějaká ta svačinka.

Po půlhodince pokračujeme vlastním údolím Triglavských jezer a postupně míjíme jezero Ledvica a Zeleno jezero. Doposud jsme nabírali výškové metry jen pozvolna, ale na konci údolí míří stezka doprava do pořádného kopce s názvem Mišeljski konec.

Čtěte také: Bambergovou cestou na Triglav, výstup na krále Julských Alp s…

Pohybujeme se po jakési náhorní plošině plné kamení bez jakékoliv vegetace a přicházíme do sedla, odkud máme Triglav přímo před sebou. Pod vrcholem v dálce vidíme Dom Planika, kde máme zajištěn nocleh, ale čekají nás ještě dobré tři hodiny chůze po vrstevnici pod další místní dominantou - horou Kanjavec. Na úpatí tohoto kopce míjíme chatu Dolič a po absolvování krátké ferraty, která je spíš jen zajištěním cesty nad srázem, přicházíme poměrně utrmácení k Domu Planika.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Vyřizujeme potřebné formality pro ubytování a fasujeme čisté povlečení. Ochotný personál nám ukazuje naše místa ve společné noclehárně, odkládáme batohy a jdeme se ještě kochat panoramaty okolních horských štítů v zapadajícím slunci. Večerní hygienu provádíme formou vlhčených ubrousků ve venkovním WC (jiná možnost pro společnou noclehárnu není) a ukládáme se k spánku. Na adresu lidí, zajišťujících chod této horské chaty, je nutno poznamenat, že erární přikrývky jsou čisté, ve společných prostorách je udržován pořádek a setkali jsme se zde s ochotou a srdečností, přestože bylo plno a chata doslova praskala ve švech.

Někteří nocležníci vstávají v noci a absolvují výstup na Triglav ještě ve tmě při světle čelovek. My trasu přes Malý Triglav na samotný vrchol neznáme, takže raději v pohodě dospáváme a horské svítání si vychutnáváme přímo u chaty. Snídáme z vlastních zdrojů a na chatě dokupujeme pouze vodu, které je zde v Julkách většinou nedostatek. Balíme fidlátka a suťoviskem se vydáváme k zajištěnému chodníku, vedoucímu na hřeben krále Julských Alp. Po necelých dvou hodinách stojíme u známé plechové rakety s názvem "Aljažev stolp", symbolizující vrchol toho nejvyššího.

Výhledy z Triglavu se popsat nedají, ty se musí zažít. Obdivujeme okolní velikány a přímo pod sebou vidíme náhorní plošinu Kredarica, po které budeme scházet do údolí Vrata. Po hodině odpočinku začínáme sestup směrem k velké chatě Triglavski dom na Kredarici. Na zajištěné cestě se musí člověk obrnit trpělivostí, je zde plno turistů různých výkonností a je nutno počítat s pomalým postupem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po krátké zastávce u chaty už cesta pokračuje daleko rychleji, přímo před sebou máme vrchol Cmir a kousek dál vpravo Rjavinu. Výškové metry ubývají dlouho pozvolna, pak přichází asi stometrový prudký úsek nepříjemným suťoviskem a jsme u rozcestníku nad samotným údolím. Doprava vede Tominšekova cesta, my jdeme tradičně vlevo cestou Prag (práh), která přece jenom není tak prudká a klesá pozvolněji.

Při klesání o nějakých tisíc metrů níž dostávají kolena pořádně zabrat. Pro toho, kdo chce kolenům alespoň částečně odlehčit, jsou turistické hole nezbytností.

Konečně jdeme opět po rovině a za čtvrt hodiny míjíme chatu Aljažev dom, za kterou parkujeme. Výlet se stoprocentně vydařil, počasí přálo a nám zbývá už jen dojet večer na Bohinj pro druhé auto. Další den nás čeká Mangart, ale o tom zase někdy jindy.

Triglav, turistická mapa