Výstup na Travný a Tatry s Malou Fatrou

Po včerejším přechodu Lysé hory z Ostravice na Ježánky a noclehu na Bílém Kříži mě čeká další "beskydská dvanáctistovka", byť jedna z nejnižších. Ale vrchol Velkého Travného bývá označován více kótami - od 1 202 m do 1 208 m, takže kdoví, co je pravda. Avšak co se týče do rozložitosti a mohutnosti si Travný s dalšími "velikány" nikterak nezadá.

Po týdenních inverzích bylo včera na Lysé hoře zcela zataženo, takže jsem ani nevytahoval foťák, ale dnes ráno je jasno. Sestupuji na Visalaje, kde jsou dva hotely a hospoda "U Rumjana" (sympaticky zavání rumem), ale ještě je vše zavřené. Sněhu není moc. Na to, že je 3. února 2011, je to přímo slabota.

Jdu po zelené značce okolo penzionu Beskydy, před kterým nestojí ani jedno auto a kolem chat pronikám do lesa, kterým cesta vede až na rozcestí Plato, odkud se dá sestoupit na Zlatník po žluté značce přes místo, zvané Klauz. Je zajímavé, že hospoda na Zlatníku je oblíbeným místem Wabiho Daňka (1947), který tam několikrát vyhrával a zpíval "Rosu".

Asi po dvaceti minutách se dostávám k vysokému lesu, kde je mýtina a je to tady! Vlevo Vysoké Tatry a Západní Tatry, vpravo Malá Fatra s Velkým Rozsutcem a Stohem. Mám to za odměnu za včerejší mlhu nahoře na Lysé.

Fotím a kochám se asi deset minut, k tomu pěkně hřeje sluníčko. Na západní straně hory se nachází stará lovecká chata, kde jsme s přítelem Jardou a dalšími kamarády slavili naše padesátiny před patnácti roky. Čas neúprosně a svinsky rychle finišuje. Nic není rychlejší.

Další výstup pokračuje již v lese a záhy je tady rozcestí Malý Travný (1 100 m), odkud vede na západ odbočka na ten nejvyšší bod celého tohoto mohutného masivu. Zde je sněhu více, ale je to naštěstí prošláplé. Díky tomuto hřebeni má Travný svůj nezaměnitelný tvar.

Na vrcholu jsem tradičně sám, je zde přírodní rezervace a rozcestník. Byl jsem tady nejméně dvacetkrát, nevím to přesně. Nikdy jsem zde nikoho nepotkal - klidné a tiché místo. Ale výjimka potvrzuje pravidlo. Bývalo zde také před léty zimní táboření Klondake, které organizovali otužilí borci z Horních Datyní - teď se stanuje v závějích na Kalužném nedaleko Ropice. Tehdy byl po dvě noci klid vystřídán zvuky kytar. Lysá hora na západě je odtud jako na dlani a je přímo na dosah. Však je to také jen kousek!

Sestupuji směrem na severozápad směrem na Pražmo, Morávku s přehradou nechávám po pravé straně a hle - další odměna! Celý hřeben Hrubého Jeseníku s Pradědem, Petrovými kameny a Velkým Kotlem. Na severovýchodě krajina klesá do Třinecké brázdy, nad kterou se vlní Těšínská pahorkatina - jako podcelek Podbeskydské pahorkatiny.

Kamarád Travného hned naproti na východ je hora Slavíč, pod jehož vrcholem stojí útulná chata pana Martynka. Kolářova chata. Tam budu za měsíc křtít s kamarády svou novou knihu - O horách, lidech a pivu potřetí. Pochopitelně pivem - jako vždy!

Sestupuji k bývalému rekreačnímu středisku NHKG - proslulé hájence v sedle Přelač a poslední kilometry již modře značené cesty mě vedou až ke kostelu v Pražmě, kde zrovna někoho pochovávají. Takový je život, čeká nás to všechny.

Následuje oběd u Ondráše, dvě pivka a záhy jede autobus do ostravského smogu. Dnešní túra mi trvala pět hodin pomalé chůze ve sněhu.

Takže - pokud chceme vidět Tatry a Malou Fatru, máme v Moravskoslezských a Slezských Beskydech i mimo výhledy proslavenou Lysou horu plno dalších příležitostí, a to dokonce i z chat od piva (Kozubová, Javorový, Ostrý, Grúň, Švarná Hanka, Slavíč). Zní to neobvykle, ale je to tak. Ale musí být hezky, a to nejen v Beskydech, ale i v Tatrách či na Fatře (hluboká moudrost jednoho lehce ojíněného lesníka ve Slanských vrších na Makovici). Takže přeji - nechť máte hezky všude!