Pohoří Trascau (Munţii Trascau), Rumunsko

Také by ses rád na chvíli skryl před vše pohlcující komerční civilizací, prchl od aut, dálnic, hotelů, slunečníkových pláží, měst a vše provázejících pachů a smetišť? Pak seber svou romantickou duši, bágl a pojď s námi do nekonečných prostor, vůní, zpěvů ptáků, řek, hor, dolin, soutěsek a vodopádů, jeskyní , propastí a bílých stěn. Pojď za svobodou, volností, čistým vzduchem, tichem a dobrými lidmi.

V  rumunských Karpatech - Transylvánii najdeš tohle všechno a ještě mnohem víc. Najdeš i sebe samého a rozpoznáš mezi svými souputníky své pravé přátele. Zanech doma spoustu nepotřebných věcí, možná nebudeš potřebovat ani fantazii a samostatnost, hubící placené průvodce. Chodili jsme kdysi podle titěrných náčrtků, na směry se pastevců vyptávali. Dodnes nelze zapomenout na spousty krásných zážitků, tvary krajin a monumentů, ochotu a přátelství kamarádů a domorodců.

Není pochyb o tom, že se v posledních létech Rumunsko vylidňuje. Lidé z hor utíkají do měst, z měst pak jiní za výdělkem a vidinou lehčího života do zahraničí. Horská příroda se očišťuje, svoboda pro tuláka se donekonečna otevírá. Těžko najdeš v Evropě ještě mnoho takových krajin, kde je ti i příroda svou pestrostí a bujným životem nakloněná, kde zatím nehrozí příval byznysu z ní.

Lákala nás výzva v Karpatských hrách - Trascauské hory. "Není jinde pohromadě víc bílých soutěsek", "Osamělá a nepřístupná ves Cheia, v hlubokém kotli bez cest a elektřiny". "Travnaté střechy vyšší než sám dům". Jeskyně Huda lui Papara - tři potoky se v kotli spojí, propadnou do hlubin a za hřebenem se pak znovu v puklině skály objeví pod zapomenutým klášterem na konci cest. Vše tam je úchvatné. Rimetský klášter, střežen bílými skalami (3× denně autobus z Alba Iulia a Teiuše).

Není na škodu prožít jeden den v jeho prostředí. Zrychlující se dřevěné bubnování předchází bouřlivému zvonění na několik zvonů najednou. Několik mší denně venku i uvnitř kostela vnímáš i díky venkovním reproduktorům, nekonečné zpěvy a melodie. Svatý pramen, volný vstup, bránu ani v noci nezavírají. Soběstačnost.

Jeptišky pečou a suší obrovské množství baklažánů na velkých rezavých plechách, celé klády do ohňů nestačí přikládat. Nad klášterem ovce a kozy békají, další ženy se o zahrady a políčka starají. Nad tím vším neskutečným se bílé skály tyčí a v parném létu stínem chladí červené střechy pravoslaví.

Pro průstup Rimetskou soutěskou si vyber raději suché období, abys nenamočil batoh. I tak budeš potřebovat trochu odvahy a síly. Pětkrát musíš vstoupit do hlubin říčky abys spatřil zanikající Cheiu. Tam nepotkáš možná ani živáčka, cesty jsou zcela zarostlé. Jen pěšina svědčí, že občas projde pastevec či někdo z posledních dvou obydlených domků (r. 2007).

Ostatní unikátní dřevěná stavení s vysokými doškovými střechami jen chátrají, střechy se propadají, pastviny zarůstají. V jednom schopnějším jsme přespali. Cihlová kamínka, pec na chleba, titěrná obytná místnost, krátké vysoké pryčny pro malé obyvatele. Jen ticho a šumění potoka poutníka provází.

Bukové pralesy není třeba chránit, chybí cesty, nikdo tu dřevo netěží. O to čistější dýcháš vzduch, vyvětráš z měst zadehtované plicní sklípky. Nikde jediný zvuk civilizace, i místní poslední býci jsou k nám přívětiví.

Vânătarea Ponorului - Huda lui Papara. Kotel s propastí, voda do ní padá, ponorná řeka se sifonem, podzemní vodopád a 25 metrů vysoká skalní brána s vývěrem do jiného údolí. Tam stojí klášter Cuvioasa Paraschiva s letitým dřevěným kostelíkem. Matka představená dohlíží na pracovní elán žen, pod stromem zrají ve sklenicích rychlokvašky.

Lesy nad údolím jsou všech. Nikdo je nevlastní, nikde jediný pařez. Jen zarůstající turistická značka vede osamělého poutníka. U napajedla se vykoupeš, stydět se nemusíš, nikdo tu není. Pastevce potkáš až za dva dny. Velké a rozlehlé jsou zříceniny Trascauského hradu nad obcí Colteşti. Protější členitý vápencový hřeben vykresluje nádheru předhůří Munţii Trascau. Tady se hovoří maďarsky, výše v horách rumunsky.

Nejednu vadu na kráse dnešní příroda díky člověku má. I karpatští domorodci vždy likvidovali odpadky odhozením a příroda je brzy strávila. Dnešní obaly jsou ale bazicky přírodou nestravitelné a proto dnes hyzdí krajinu. Výchova ke třídění a vracení obalů do říše surovin zcela zaostala za vývojem chemie a budoucnu hrozí odpadový kolaps. Tady, kde se odpadky neodváží si to nejdřív uvědomíš. Tak příště zas do dalších pustin, už se těšíme.