Vichřicí na Stoh a Chleb

Nejkratší cesta na Stoh vede ze Štefanovej ve Vrátnej dolině. Odtud jdu i já a rád bych dnes přešel po hřebeni přes Poludňový grúň a Chleb až do Snilovského sedla a dál přes Chatu pod Chlebom dolů do Šútova. Aby to bylo trochu obtížnější, leží už na horách trochu sněhu.

Jak stoupám do Snilovského sedla, začíná foukat svěží vítr. Pohled na mraky, prohánějící se nad Rozsutcem, napovídá, že nahoře to nebude žádný med. V sedle je opravdu zima, tak se ani moc nezdržuji. Obléknu bundu a začínám stoupat na Stoh.

Zpočátku vede cesta ještě nízkým lesem, kde nefouká, ale okamžitě jak z něho vyjdu opírá se do mne vítr plnou silou. Místy je po kolena nafoukaného sněhu a jde se opravdu těžko. Pomalu si razím cestu sněhem a začínám přemýšlet, jestli nebude lepší se vrátit. Pokud budou takové podmínky na celém hřebeni, nemusel bych to dnes vůbec stihnout.

Po nekonečně dlouhé době stojím na vrcholu Stohu. Nálada se zvedá a rozhoduji se pro pokračování v cestě. Při sestupu do Stohového sedla je vychřice snad ještě silnější, ale aspoň mi pro změnu fouká do zad a ne do obličeje.

S větrem v zádech jsem "běhoskluzem" během krátké chvíle v závětří nízkého lesa těsně před sedlem. Na promrzlé nohy oblékám spodky. Pro další pokračování je to nezbytnost. Také tu potkávám první lidi, potvrzující, že na grúni jsou povětrnostní podmínky podobné. Alespoň cesta bude už prošlápnutá a půjde se mnohem lépe.

Výstup na Poludňový grúň je nekonec mnohem pohodlnější, než na Stoh. Místy sice fouká, ale ne všude a po vyšlapané cestě se jde daleko rychleji než v hlubokém nafoukaném sněhu. Na grúni od protijdoucí dvojice zjištuji, že dál na hřebeni to bude zase horší. Sílu větru odhadují na 80 - 100 km/h. A nejspíš mají pravdu.

Skoro celou cestu až na Chleb mě bičuje vichřice. Voda v hadičce od camelbagu zmrzla už dávno, teď začínají promrzat ruce a tvář. Přes rozcestí pod Hromovým jen proběhnu, stejně tak přes Hromové a Chleb. Od grúně stejně už nejsou žádné výhledy, jen všude bílo.

Při sestupu z Chlebu do Snilovského sedla se začíná objevovat první kleč a s ní i závětrná místa. V sedle si naposledy užívám sílu větru. Ten se zcela ztratí hned jak odbočím na cestu k chatě pod Chlebom. Ta doslova láká ke krátké zastávce na čaj v teple. Pod chatou už sněhu ubývá a na chvilku se dokonce teplota dostane k nule a sníh v lese taje. To však netrvá dlouho, je už docela pozdě a s přicházejícím soumrakem znovu přichází mráz i sem.