Slezské Beskydy, přechod

Jednoho srpnového rána roku 2010 jsme kolem 9. hodiny ranní s velkým úsměvem vyprovázeni z obchodu s květinářstvím, nacházejícím se nějakých 700 metrů od Nemocnice Třinec. Čeká nás ještě kousek velmi nepříjemného silničního provozu, než odbočujeme na žlutou směr naučná stezka Jahodná. U jedné z jejích tabulí a přístřešku se poprvé rozhlížíme po zdejším kraji.

Třinec - Kyčera

Silně nás to táhne nahoru, tak teď už po červené zanedlouho zdoláváme kopec Wróžna (571 m n.m), kolem Ostrého (709 m n.m) se dostáváme do části obce Nýdek Gora a pak na rozcestí Pod chatou Čantoryjí. Odtud nás příjemné stoupání po modré dovede až k prvnímu zdejšímu zdroji. Sundáváme krosny, chvíli se občerstvujeme a kocháme se panoramaty.

Před námi je nejvyšší hora celých Slezských Beskyd, samotná Velká Čantoryje s 995 metry nad mořem. A pochopitelně také příjemné stravovací zařízení. Před výstupem na rozhlednu dáváme přednost výhledu na polská děvčata ze země a také polským pivům.

S vědomím možného ohrožení hladkého průběhu plánovaného "treku" se zde nezdržujeme déle, než je nezbytně nutné, a rozveseleni se vydáváme dále po červené směr Beskydské sedlo na Velký Sošov (885 m n.m), kde se navzdory podivnému vzhledu zdejší osvěžovny se zelenými deštníky také příjemně odpočívá.

Po ochutnávce výplodů fantazie polských sládků pokračujeme přes Cieślar (921 m n.m) a Malý Stožek (843 m n.m.) na turistickou chatu pod Velkým Stožkem (978 m n.m.). Jsme přivítáni nefalšovanou alpskou krávou, obsluha stejně jako na předešlé zastávce spíše slabota, ale i tak pečlivě studujeme zdejší nápojový lístek. Vypadá přiměřeně, proto se s čistým svědomím odebíráme najít nocleh v přírodě, jehož nám se podobající lufťáci rozhodně dostatek nemají.

Stále po červené se dostáváme k docela zajímavým skalám, na kterých Antek zrovna předvádí své horolezecké umění dvěma přítomným kobietám. Sundáváme batohy, a přemýšlíme, zda jít dál, nebo přespat zde. Zvědavost nás ale neopouští, proto jdeme na vrchol Kyčera (Kiczory, 990 m). Celou cestou po hřebeni se nám občas otevírají pěkné výhledy do zahraničí. Neúspěšně zde hledáme vhodné místo k nocování, proto se i vzhledem k očekávané bouřce vracíme pár stovek metrů zpět, kde "bivakujeme" u již zmíněných, teď už opuštěných skal.

Kyčera - Trojmezí

Noční déšť k ránu ustal, proto balíme věci a vydáváme se vstříc příběhům začínajícího dne. Ještě jednou na Kyčeru, dále Polskem po žluté kolem hory Marszałek (894), kde v horské bystřině simulujeme ranní hygienu. Lesní cesta nás vede dolů k obci Istebna, pod ní překračujeme horní tok řeky jménem Olza. Ke koupání nás moc neláká. Nejen pro nevyhovující teplotu, ale také z důvodu nepříliš dobře fungující kanalizace zmíněné polské vesnice. Polykající nechutný asfalt se zjevujeme na hranicích v obci Bukovec. U pohledné stánkařky si vybíráme z nabídky nápojů.

Vydáváme se na zelenou (značku) a pak rovnou k nejvýchodnějšímu bodu naší krásné České republiky. Zajímavosti kraje gorolů se dozvídáme ze zdejší naučné stezky a rozveselujeme se výjimečným pocitem, který nikde jinde v republice zažít nemůžeme.

Kolem vrchu Soušský (618 m) se dostáváme na rozcestí Na Dílku, kde přestupujeme na žlutou směr Hrčava. Zde obhlížíme dřevěný kostel a navštěvujeme všechna otevřená restaurační a potravinová zařízení. Sedí se vcelku příjemně, v jednom z nich jsme ale nechutně natáhnuti na bramborách. Za odměnu je nám umožněno náhodné setkání s panem Jardou, pamětníkem mnoha turistických akcí a také člověka s neuvěřitelně pozitivním pohledem na svět.

Veselí teda pokračujeme na Trojmezí. Z centra nejvýchodnější české obce je to zde po žluté panelové cestě jen kousek. Po příchodu zjišťujeme, že máme vyřešen nocleh. V bezprostřední blízkosti průsečíku hranic tří států se nachází stejný počet luxusních přístřešků, dva jsou na straně našich bratří a jeden u nás. Využíváme možnosti přenocovat také na Slovensku, a tak volíme větší posezení s krbem, na kterém brácha vaří večeři. A za volání dvou mladých srnčat jdeme spát.

Trojmezí - Filipka

Po noci neustálého, ale příjemného zvonění ovcí procházejících se na blízké louce se probouzíme do chladného deštivého rána. Přichází nenásilná ranní koupel v potoku hned u nejmagičtějšího bodu zdejší oblasti a vydáváme se po zelené asfaltové cestě do polské vesnice Jaworzynka, kocháme se panoramaty Kysuckých Beskyd a ve večerce kupujeme z pochopitelných důvodů nejmocnější zde dostupné pivo.

Odtud nás vede žlutá na rozcestí Wawrzacze, Na Dílku a pod Komorovským Grúněm. Následně se již po červené přibližujeme k nejvyššímu vrcholu Jablunkovského mezihoří, hoře Gírová (840 m). Na ni vyběhneme na lehko od turistické chaty, kde obědváme. Panoramata se nás vzhledem k nízké oblačnosti moc netýkají.

Atmosféra kraje gorolů nás ale utvrzuje ve schopnosti prožít zde ještě další den. Proto měníme plány, a místo odchodu po červené na nádraží v Mostech u Jablunkova jdeme z rozcestí Široký na zelenou. Po pár desítkách metrů nám dobrodružná povaha velí odbočit na neznačenou blátivou lesní cestu, která nás lesem a polem skákajících srnců dovádí do vesnice Bukovec.

Po bleskové návštěvě místní restaurace překračujeme řeku Olši a stoupáme červenou směrem k Ostré hoře (721 m), obcházíme ji po asfaltu až k oboře, kde se nám ukazují jeleni a mufloni. Zanedlouho jsme nuceni odložit krosny a ponča v horsky nepříliš se tvářící chatě Bahenec.

Po dobrém jídle a červené značce přicházíme do sedla Groníček, osady Zimný a na vrchol posledního námi zdolaného kopce s názvem Filipka (761 m). Do setmění času dost, sestupujeme tedy k chatě stejného jména, před níž pobíhají ptáci nápadně se podobající pštrosům. Občerstvení je zde výborné, vybaveni zásobami nápojů se vydáváme zpět na vrchol do hezkého přístřešku, kde nocujeme.

Filipka - Hrádek ve Slezsku

Po noci bratrovy nedobrovolné nikotinové abstinence balíme věci a navštěvujeme ještě jednou níže položenou a výše zmíněnou chatu, kde snídáme tekutý chléb. Odtud nás čekají závěrečné kilometry našeho výletu, zelená nás neomylně dovádí rovnou k vlakové zastávce Hrádek ve Slezsku.

Na vlak čekáme s vědomím, že jsme za uplynulé čtyři dny poznali zajímavý, ale mnohdy opomíjený kout České Republiky, který nám ukázal nenáročné hory, krásné výhledy do třech států, podhorské vesnice s historií gorolů a poznání, že zde hlady a žízní rozhodně zahynout nemůžeme. A díky množství dalších nezapomenutelných zážitků jsme také přesvědčeni, že Slezské Beskydy a jejich bezprostřední okolí jsme určitě nenavštívili naposled…