Slavkovský štít odměňuje širokým výhledem

Předpověď počasí slibovala pěkný den, a tak jsme se vydali na Slavkovský štít. Na Hrebienok jsme vyjeli lanovkou, abychom se co nejdříve dostali na samotnou túru. V lese na magistrále jsme dostali to správné zahřívací tempo a co nevidět jsme byli u rozcestníku na Slavkovský štít.

Již od Slavkovské vyhliadky se nabízely první pěkné výhledy do ústí Velké a Malé studené doliny. Ačkoliv v turistických průvodcích byla trasa na tento vyhlídkový vrchol popsaná jako jednotvárná, nám se to ani nezdálo. Stoupali jsme nesčetnými serpentinami, ale v každé nové serpentince se odkrývala více a více Velká Studená dolina.

Slavkovský nos, předvrchol Slavkovského štítu, jsme traverzovali zprava úzkým chodníkem mezi skalami. Brzy jsme se dostali k sutinovitým serpentinám pod vrcholem. Musela jsem použít protisluneční brýle, protože ostré sluneční paprsky, které se odrážely od sněhového pole, způsobily, že mi před očima tancovaly modré hvězdičky. Prošli jsme ještě pár mohutných skalisek a stanuli na vrcholu.

Výhled, který se nám otevřel, nám vyrazil dech. Od Gerlachovky přes celý hřeben Velických granátů, vrchol Bradavice, Východné Vysoké, dále Divá veža, Svišťový a Javorové štíty, které uzavíraly rozlehlou Velkou Studenou dolinu, protější hřeben oddělující Malou Studenou dolinu, jemuž vévodil Prostredný hrot, Ľadový i Lomnický štít, těžko popsat, jak krásný je to výhled. Popradská kotlina s podhorskými středisky a v dálce celý hřeben Nízkých Tater, Chočské vrchy i Malá Fatra. Jednoduše nádhera.

Mohutný a od Smokovců trošku neohrabaný Slavkovský štít je vrchol s výhledem, který je skutečně odměnou za vynaloženou námahu. Túra byla zajímavá s úžasným výhledem a mohu ji jen doporučit.