Túra na Sivý vrch v Západních Tatrách

Túra skalním městem Radových skal v Západních Tatrách

Pohled na ranní oblohu nebyl nic moc - hory se mračily, po sluníčku ani památky. Přestože hrozilo, že bude pršet, vydali jsme se na túru.

Startovali jsme na autobusové zastávce Huty - Javorový potok. Naše trasa vedla po červené značce směrem na Bielou skalu. Nejdříve jsme stoupali příjemným lesním chodníkem. Po půlhodince přišla změna - chodník tvořily dřevěné "schodíky", díky nimž jsme nešlapali po blátě. Kde ale tyto schůdky nebyly, překračovali jsme kořeny stromů a tam už bylo bláta dost.

Po další půlhodince už začínaly první výhledy. Minuli jsme Bielou skalu, opustili les a úzkým chodníčkem, který se vinul kosodřevinou, jsme vstoupili do skalního města Radových skal.

Čekal nás spletitý labyrint skalních zákoutí i mohutných skalisek, nespočet krátkých strmých sutinových úseků, chvílemi bylo potřeba použít i ruce a pomohly i řetězy. Mezi vápencovými skalami kvetlo velké množství rozmanitých druhů květin. Prošli jsme posledními klikatinami chodníčku v husté kosodřevině, zdolali řetězy pod vrcholem a stanuli na Sivém vrchu.

Na horách ležely těžké mraky, temná byla zejména trojice štítů - Salatín, Pachoľa a Baníkov. Vydali jsme se přes Ostrou a Veľkou kopu k sedlu Predúvratie, kde se cesta rozděluje - zelená značka vede na Babky, modrá přes Červenec a oba chodníky se pak sbíhají pod Babkami.

U rozcestníku zelené a modré značky jsme se nemohli rozhodnout, kudy dál. Původně jsme chtěli jít na Babky, ale hodně se mračilo, a tak jsme opustili hřeben a sestoupili po modré značce. Od přístřešku pod Babkami jsme kráčeli po kamenité cestě a pozorovali záplavy hříbků v lese, kde zejména červené muchomůrky působily jako v pohádce.

Když jsme sestoupili do ústí Jaloveckej doliny, prošli jsme chatovou oblastí a túru zakončili v dědince, podle níž je zřejmě pojmenovaná i zmíněná dolina - v Jalovci. Byli jsme moc rádi, že jsme se ráno nedali odradit tmavými mraky a hrozícím deštěm. Túra byla zajímavá a moc pěkná.