Túra na Siněvirské jezero na Zakarpatské Ukrajině

Okruh přes Vyškovský Horhan k Siněvirskému jezeru

Pěkná a relativně nenáročná túra vhodná jako středně dlouhá "procházka" pro některý odpočinkový den během pobytu na Zakarpatské Ukrajině, resp. v Koločavě či jejím okolí. Během této túry se dostaneme na bývalou československo – polskou hranici, do hlubokých lesů Siněviru i k Siněvirskému jezeru v nitru Siněvirského národního parku.

Svoboda, ves plná krásných dřevěnic

Z parkoviště před závorou na cestě k Siněvirskému jezeru, na kterém se mimo jiné nachází příjemná koliba, kde si můžete dát dobrou polévku či šašlik aj., se vydáme zhruba k severu proti proudu říčky Terebla do obce Svoboda. Jdeme po široké zpevněné cestě, která nás asi po hodině přivede do výše zmíněné obce s krásnými dřevěnými domky rozesetými po okolních stráních. Velice fotogenické, naši památkáři by určitě z celé vesnice chtěli udělat skanzen.

Jenže tento "skanzen" je živý a neobyčejně malebný. Dovolím si tvrdit, že jde o jednu z nejkrásnějších vsí, kterou lze v ukrajinských Karpatech spatřit. Ovšem život tady musí být, zejména v zimních měsících, neobyčejně tvrdý.

Při jedné z návštěv jsem byl svědkem zajímavé příhody. Babička s dědečkem si nasadili vysoké gumáky a vydali se na návštěvu místní nálevny. Ty gumáky měli proto, že museli přebrodit Tereblu, aby se do uvedené nálevny dostali. K jejich domku ve stráni totiž nevedla žádná lávka. Jak do nálevny chodí během velké vody, nevím…

Na Vyškovský Horhan

Projdeme Svobodou a po široké vozové cestě se dostaneme do lesa a do širokého sedla nad obcí. Na severní straně sedla se nachází jedna z funkčních lesních železnic ukrajinských Karpat, resp. jedna z větví v minulosti jednotné lesní železnice ve Vyhodě.

To se již nacházíme na hřebeni mezi vrcholy Vyškovský Horhan (1 439 m) a Moloda (1 723 m), na bývalé československo – polské hranici. Je to téměř k neuvěření, ale v sedle se objevuje červená turistická značka, která vede dále k východu. My však ze sedla budeme pokračovat vlevo po lesní cestě po bývalé hranici. Nejprve cesta asi 10 minut mírně stoupá a zavádí nás nazpátek k obci (nad obec Svoboda).

Následně se dostáváme k ohradě, kterou musíme přelézt a dále pokračujeme kolem salaše (zůstane po levé ruce). Z těchto míst se otevírají nádherné rozhledy, zdejší ticho a klid jsou balzámem na duši středoevropana dnešní uspěchané doby. V plochém sedýlku nad salaší se musíme vydat vpravo po lesní cestě, která začne záhy klesat a po asi 20 minutách nás přivede do širokého sedla.

Z něj budeme opět stoupat po lesní cestě, ze které musíme brzy odbočit doprava traverzem mezi porosty jeřabin (po 50 metrech od odbočky narazíme na slabý pramen pitné vody) a dále (stále traversem) přes velkou mýtinu (holoseč tolik typická pro těžbu ve zdejších lesích) s pěknými výhledy. Po 30 minutách stoupání ze sedla se dostáváme do sedla pod vrcholem Vyškovský Horhan (1 439 m).

Na Vyškovský Horhan se dostaneme po méně výrazném chodníku asi za 20 – 30 minut. Cestou narazíme na staré hraniční kameny bývalého československo – polského pomezí. Sestup do sedla vede po stejné trase. Výstup na tento vrchol ovšem můžeme vynechat, neboť tento kopec mnoho rozhledů neposkytuje. Poprvé se tady během této túry setkáváme s většími kamennými moři, která jsou pro Horhany tolik typická. Ze sedla pod Vyškovským Horhanem budeme pokračovat k jihozápadu do doliny.

Po široké, ale velice strmé a kamenité cestě. Asi v polovině sestupu naši pozornost určitě upoutá zurčení vody, která však nikde není vidět. To proto, že voda teče přímo pod našima nohama pod kameny a vyvěrá až na podnoží hory jako velice silný pramen. Další z typických jevů Horhan, které mají v hřebenových partiích veliký nedostatek pramenité vody.

Dále k Siněvirskému jezeru

Asi po 20 minutách skutečně strmého sestupu se dostaneme na rozcestí lesních cest na dně doliny, která ústí do doliny říčky Terebla mezi Svobodou a Siněvirskou Poljanou. My se na tomto rozcestí vydáme vlevo, ale hned vzápětí odbočíme doprava do hluboké boční doliny. Na rozcestí vám budou obvykle dělat společnost tažní koníci, kteří tady "parkují" při odpočinku mezi pracovním nasazením – stahováním dřeva. Alespoň po dvakráte, co jsem tuto trasu procházel, jsem na ně měl štěstí. Vystupujeme širokou, ale velice kamenitou lesní cestou, po které obvykle teče voda.

Asi po 15 – 20 minutách stoupání se dostaneme k hustým mechem porostlému prameništi, od kterého vedou dvě cesty. My musíme vyrazit po cestě ubíhající vlevo a hned vzápětí narazíme na modrou turistickou značku. Ta nás vede dále do lesa po blátivé cestě. To proto, že tudy prochází stáda dobytka, která se pasou na loukách nad Toruní.

Po dalších asi 20 – 25 minutách přicházíme na lesní mýtinu s ohništěm, naše modrá turistická značka odbočuje vlevo. Zároveň se k ní připojuje žlutá turistická značka a bíločervená (typická ukrajinská) značka. To je neklamný znak toho, že se blížíme k Siněvirskému jezeru, největšímu jezeru ukrajinských Karpat. K němu to však máme ještě asi půlhodiny poměrně nenáročného sestupu po širokém chodníku vinoucím se v četných zákrutách.

Vycházíme na severozápadním okraji Siněvirského jezera, které musíme obejít a po asfaltové cestě (asi 20 minut) sestoupit nazpět na parkoviště před závorou k jezeru, odkud jsme před pár hodinami vyráželi na Vyškovský Horhan.

• Výchozí místo: Siněvirská Poljana, parkoviště před vstupem k Siněvirskému jezeru
• Cílové místo: Siněvirská Poljana, parkoviště před vstupem k Siněvirskému jezeru
• Převýšení: 900 m
• Délka túry: 5 – 7 h