Silvestr 2010 s krokodýlem na valašské hoře

Trávit konec starého i příchod nového roku na horách se mi vždy líbilo a v poslední době si toho užívám. Pokud možno, pokaždé někde jinde, abych mohl zkoumat okolí a skládat si své horské puzzle. Loňský Silvestr se konal v horském hotelu Jelenovská, nedaleko Valašských Klobouků (390 m n.m.) - rodišti Ladislava Mňačka a vesničky Lipina, odkud je nahoru příjezd na parkoviště do výšky okolo 600 m n.m.

Na starších mapách je kopec Jelenovská s výškou 664 m n.m. označen jako Jeleňovská, název se tedy změnil. Bůhví proč? Místo jelena však v restauraci hotelu ve velkém teráriu spokojeně již prý deset let odpočívá asi 90 cm dlouhá krokodýlí samice s šupinatým ocasem, která je místní atrakcí hlavně pro děti.

Měla zde i partnera, ale samec již nežije - asi i u tohoto druhu vodního plaza se družky dožívají vyššího věku. Odpočívá tam docela spokojeně a nikterak ji neruší zvuk kulečníkových koulí, které na sebe naráží na vedlejším kulečníkovém stole. Krmí ji sám šéf střediska. Takže by se hotel klidně mohl jmenovat Horský hotel u krokodýla.

Čtěte také: Silvestrovská túra; Kohútka, Portáš a Karolinka - Javorníky

A jak tedy probíhalo postupné prozkoumávání okolí, kterým jsem již procházel někdy před dvaceti lety při dálkovém etapovém pochodu. Tehdejší trasa sedmi dnů (300 km) směřovala k východu ze Slavonic a poslední etapa vedla ze Starého Hrozenkova právě přes Jelenovskou do Valašských Klobouků. Ale takovéto dávky kilometrů již dávno nejsou pro starší pány!

30.12.2010 - Vizovické vrchy (okruh na běžkách)

Ráno je mrazivé s nízkou oblačností, která by se měla brzy rozplynout. Tak se i stalo, takže běžky připínáme již s vymetenou oblohou. Je sice málo sněhu, ale chceme to zkusit. Vynášíme lyže na vrchol Jelenovské, okolo je plno chat a bývalý pionýrský tábor. Lyžařský vlek, směrem na Lipinu, je mimo provoz - není potřebný sníh. V tuto dobu dosti nezvyklé -je po oblevě.

Čerstvý sníh a prašan chybí, takže si o bílé přikrývce, která často připomíná peří a rampouchy na plotech stalaktity, si můžeme nechat jenom zdát. První pád na sebe nenechá dlouho čekat, ještěže jsem se nezranil o ostnatý drát na okolním plůtku. Moje žena Maruška z toho má nepochopitelnou radost, ale já kleju jako správný hutník. Nejhorší je vstávání! Ze sedla následuje naštěstí již pozvolný sjezd k Hložecké kapli, která je v těchto místech uprostřed lesa velmi překvapivá a působí tajuplně. Pozoruhodné místo!

Pokračujeme směrem na Popov a u altánku na cestě do Brumova vidíme plápolat oheň a skupinu postávajících poutníků s krásným psem, kteří si právě zavdávají slivovici. Dovolují nám ohřát se u ohně a zjišťujeme, že se jedná o rodinu Hrnčiříků z Brumova, která zde má sraz s Hrnčiříky z Popova a tuto tradici drží již více než deset let. Jsou rozvětvená rodina, nejvíce jich bylo na rodinném srazu (někteří přijeli i z ciziny) okolo dvou set. Neuvěřitelné!

Nabízí nám domácí cukroví a kalíšek pravé valašské slivovice a doporučují nám další cestu úbočím hory směrem na kolibu nedaleko Valašských Klobouků. Slibuji jim, že se jejich fotka objeví v Trekingu, ale moc tomu nevěří. Snad si to zapamatovali.

Další mírný sjezd je za odměnu, míjíme další altánek a odbočku k Brumovskému hradu. Dokonce je zde stopa! Asi po hodině jsme u koliby, kde potěšilo zvláštní pivo -"Červený král" z Liberce. Odtud z údolí říčky Kloboučky, jež směřuje do Vláry, musíme neznačenou cestou zase prudce lézt nahoru k hotelu, je to asi necelé tři kilometry. Po osprchování následuje večer cimbálové muziky - chlapci se snažili…! S krokodýlem to však ani nehnulo.

31.12.2010 - Královec v Bílých Karpatech

Opět ranní mlha, která však nějak nechce opadnout. Po snídani vyrážíme již chytře bez běžek po stejné cestě dolů ke kolibě a po silnici přes most a Kloboučku to máme nahoru na Královec (640 m n.m.) dalších 3,5 kilometrů. Jsme pro změnu v oblasti Bílých Karpat, hřeben z Královce pokračuje přes Ploštiny (739 m n.m.) na Končitou (817 m n.m.) již na slovenském území.

Potkáváme zelenou škodovku v jedné z četných zatáček, čumákem dolů se zastavila o strom. Klouže to! Nahoře jsme přesně v jedenáct hodin a právě otevírají hospodu. Dříve to bylo podnikové rekreační středisko. Objednávám si láhvovou Plzeň a čaj s rumem a dáváme řeč s půvabnou mladou servírkou - typickou "blondýnou". Byť velmi hezkou. Večer tady bude country a přidají se i okolní chataři. Určitě to u pípy bude "hučet"!

Pokračujeme k dřevěné rozhledně z roku 2001, ze které bývají krásné výhledy po okolních Bílých Karpatech a Vizovických vrších, a za optimálních podmínek bývá vidět pět dalších rozhleden. To ale dnes nehrozí. Nahoře je nějaká omladina. Na Silvestra chvályhodný počin!

Sestupujeme po červené značce do Valašských Klobouků, pohledy na rozhlednu ze západní strany jsou docela zajímavé a namrzlé větvičky smrčků vytváří dokonalou kulisu bílého království zimy.

Kolem další kapličky sestupujeme na okraj města a za chvíli jsme na krásném náměstí, kde je další hospoda, v níž se posilňujeme. Směrem na Brumov jdeme kousek po asfaltu a pak prudce okolo další sjezdovky bez lyžařů nahoru až k hotelu, kde se již konají přípravy na vítání Nového roku. Ten jsme přivítali při tanci a bílém víně spolu s ostatními hosty. Při ohňostroji, který já moc nemusím, všechna okolní zvěř zalézala do děr, jen krokodýlovi to bylo opět úplně fuk.

1.1.2011 - Vizovické vrchy (Vysoká)

Pokračuji po červené značce směrem na Vrbětice, odkud míří až do známých Luhačovic, které daly jménu zdejšímu podcelku Vizovických vrchů - Luhačovické vrchovině. Dalšími podcelky jsou Fryštácká vrchovina, Zlínská vrchovina, Komonecká hornatina a nejnižší Hlucká pahorkatina.

Asi po půl hodině jsem na vrcholku dalšího kopce s názvem Vysoká (642 m n.m.), jenž však, jak je zřejmé, nikterak výškou neoplývá. Je zde zajímavý kámen, na který jsem usedl a oslavil Nový rok hanušovickou Holbou v plechu. "Ryzí pivo z hor", jak mu říkají výrobci, dodalo potřebnou energii.

Cestu zpět jsem si poněkud prodloužil po místním účelovém značení a před setměním jsem již seděl u piva nedaleko známého přátelského krokodýla. Túra nic moc, ale po silvestrovské noci šlo hlavně o očistu organismu a duše pro další bytí.

2.1.2011 - Vizovické vrchy (Lačnovské skály)

Cestou zpět do Ostravy se rozhoduji navštívit Lačnovské skály, na nichž jsem ještě nebyl. Proto jsem po nich lačný! Nacházejí se nedaleko odtud - mezi Lidečkem a nejvyšším bodem Vizovických vrchů - Klášťovem, kde jsem byl již několikrát. Zde se jedná o podcelek Komonecká hornatina, díky kopci Komonec nad Pozlovicemi a zchátralou zříceninou Starý Světlov.

Loučíme se tedy s naším přístřeším i valašským krokodýlem a opatrně sjíždím serpentinami do Lipiny. Krajinu pokryl nový poprašek sněhu. Příroda přes noc zrežírovala nové představení - vše kolem vypadá zase úplně jinak a obloha se rozhodla také pokračovat ve změně kulis - občas se čistí, jakoby chtěla zmodrat, ale záhy se opět zatahuje a kaboní.

Auto nechávám na konci vesnice Lačnova a vyrážíme bez běžek polní cestou k lesu, do kterého vcházíme již mezi panenskými zasněženými stromy jako v pohádce. Čeká nás celkem osm kilometrů - tam a zpět, tedy dvouhodinová procházka před obědem. Cesta vede na sever k hlavnímu hřebeni, pomalu stoupá a pak následuje odbočka přímo do kopce.

Za chvíli již před sebou vidíme krásný skalní útvar - Dolní Lačnovské skály, které jsou, stejně jako vyšší Horní Lačnovské skály, vytvořeny z pískovců a slepenců magurského flyše. Žlutá značka zde byla zavedena teprve před pár lety, takže toto dříve opuštěné místo bylo často základním táborem trampů s kytarami, kteří zde měli svůj klid.

Asi necelý kilometr směrem nahoru značka pokračuje k Horním Lačnovským skalám, které jsou vzdáleny již asi jen 500 metrů od hlavního hřebene Komonecké vrchoviny. Jsou zde horolezecké cesty se zapuštěnými kruhy o délce až dvacet metrů. Skály jsou v lese, takže nevím, zdali odtud jsou výhledy - možná mezi stromy ano. Já jsem na ně v tom sněhu nelezl.

K autu se vracíme stejnou cestou a jedeme směrem na Horní Lideč okolo Lačnovských rybníků. Zastavujeme na oběd v Lidečku, přímo naproti známých Čertových skal, okolo kterých se nastupuje na hřeben Vizovických vrchů. Počasí se vylepšilo, je zcela jasná modrá obloha, až se nám nechce jet domů. Tak zase snad někdy příště!