"Tu bratia vždy sa stretať budů" Tento nápis je vytesaný na kameni na vrcholu
Velké Javoriny (970 m).
Je Silvestr roku 2013 a naše "stará parta" vyráží z Vápenek zazpívat si Československou
hymnu na vrchol nejvyšší hory Bílých
Karpat.
První sníh se objevuje až těsně pod vrcholem v Javorinském pralese a nahoře nás vítá
mlha a jedovatý vítr, který vyhání hodně lidí do závětří hospůdek pod touto impozantní
horou. Přesto na hoře zůstává několik stovek lidí a čeká na hymnu a zapálení vatry.
Mužský sbor z Míkovic a cimbálová muzika společně se stovkou zpěváků vyzpěvují "pěsničky"
o Javorině. Československou hymnu zpívají všichni co vydrželi v tom větru a to dokonce
dvakrát podruhé v nižší tónině u zapálení vatry.
Řečníky nebylo pro vítr slyšet, ale po skončení jejich projevů jeden nahlas pronesl
krásnou větu, kterou snad slyšeli všichni zúčastnění, neboť tomu odpovídala jejich reakce.
"Toto je najvětší košt slovovice na Moravsko slovenském pomezí." A měl pravdu.
Pomalu se loudáme po rozšlapané blátivé cestě do Vápenek. Ještě se jdu na chvilku
rozloučit s popadanými velikány do Javorinského pralesa, kterých se
lidský koloběh netýká. Pramen Veličky je v poslední den roku štědrý na vodu a s dobrým
pocitem, že vše funguje jak má, opouštím přírodní království Velké Javoriny.
O horské nemoci slyšel určitě každý, kdo se věnuje horské turistice, trekingu
či horolezectví. Někteří ji možná zažili na vlastní kůži, ale kolik z nás ví, jak
tato "nemoc" vzniká a jaké jsou její příčiny?…