Cesta k Sigmundovým skalám v pohoří Chřiby

aneb méně známá zákoutí v Chřibech

Konečně bláto na lesních cestách přimrzlo a já tak můžu vyrazit na nějaký ten menší výlet. Rozhodl jsem se opět zavítat do domovských Chřibů, které jsou známé především svými skalními útvary. K většině těch nejznámějších vedou turistické trasy, ale existuje mnoho dalších, které ukryty v lesích, znají většinou jen místní obyvatelé nebo turističtí nadšenci.

Na jedno takové místo se dnes podívám. Jmenuje se Sigmundova skála (nebo skály), leží severně nad vesnicí Osvětimany, a patří k mým nejmilovanějším místům v tomto malém, ale velmi bohatém, moravském pohoříčku.

Jestřabice

Ke skálám se dá pohodlně dostat z Osvětiman, byl by to ovšem malý okruh, tak na tuto túrku vyrážím z druhé strany pohoří, z vesničky Jestřabice, která leží severně od města Kyjov. Tady se na malé vlakové zastávce napojím na modrou značku.

Čtěte také: Holý kopec, nekorunovaný král chřibský

Ta mě lesíkem přivede do vesnice, kterou musím skoro celou projít. Odbočka je kousek pod kostelem a úzkou silničkou jdu k malé přehradě. Nad ní stojí družstvo, za kterým už definitivně vcházím do lesa.

Trošku mě tady vylekal velký divočák, kterého tu chovají v takovém výběhu. Za družstvem vede chodník vykáceným úsekem, pak se stáčí doleva a pod hřebínkem pokračuje dál. Pod vrškem Malá Ostrá se znovu stáčí a přichází na velkou lesní křižovatku. Značka odtud vede rovně, já ovšem po asfaltové cestě zamířím nahoru a doprava.

Nahoru jdu ale jen krátce a na další křižovatce se opět stočím doleva. Jdu teď vlastně nad značeným chodníkem. Jemný sněhový poprašek krásně kontrastuje se sytě rezavou barvou spadaného listí. Kousíček za Velkou Ostrou se u přístřešku s upraveným pramenem opět potkám s modrou značkou.

Zavadilka, Rozštípaná skála

Už jen asi půl kilometru mě dělí od další křižovatky. Poblíž ní je další přístřešek, který doplňují dva vyřezaní kolouchové v životní velikosti. Tady se také připojí žlutě a červeně značené chodníky a zavedou mě k místu zvané Zavadilka. Nachází se tady nějaké chaty. A na pařezu tady sedí malý skřítek, nejspíš strážce či tak něco. Je samozřejmě taky vyřezán ze dřeva.

Musím opět zahnout doleva a po necelém kilometru přijdu opět k přístřešku. Ten stojí na velmi pěkném místě a rád se tady zastavuji. Stojí opět na křižovatce a já odtud pokračuji ke Koryčanské kapli. Ta je malou lesní kapličkou mezi dvěmi vrcholky.

Je tady ohniště a hlavně se odtud oddělují trasy vyznačené místním turistickým klubem. Po jedné z nich, vedoucí k Rozštípané skále, se vydám i já a opustím tak nadobro "moji" modrou značku. Po místy kamenitém hřebínku se brzy ocitnu na skále. Ta je něco přes deset metrů vysoká a za svůj název vděčí svému tvaru. Vypadá opravdu jako by ji někdo rozštípl.

Skála se dá z obou stran obejít a dostat se tak dolů do dolinky. Tou prochází zeleně značený chodník, ze kterého je, zvláště teď, když na stromech nejsou listy, velmi hezký pohled na skálu. Údolíčko je navíc velmi malebné a vyústí u Klimentského potoka.

Klimentek

Vede tudy malá silnička. Nacházím se pod horou Sv. Klimenta a prudším stoupáním se na ni začnu šplhat. Říkáme tomuto místu jednoduše Klimentek a je to jedno z nejznámějších míst v celých Chřibech. Už od doby kamenné. To tady stálo hradiště lidí popelnicových polí. Nejvíc se ale Klimentek pojí s dobou Velkomoravské říše, kdy tady stál malý kostelík. Kázal tady i Cyril s Metodějem, kteří odtud odvezli ostatky sv. Klimenta do Říma.

V pozdějších dobách tady stávala církevní škola. Dnes tady zůstaly základy kostelíka, ve kterých jsou jednoduché dřevěné lavičky, jelikož se tady stále konají bohoslužby. Vedle stojí ještě malá dřevěná kaple a jelikož je toto místo opravdu historicky cenné, honosí se statusem Národní kulturní památka. Historie tohoto místa by jistě dala na celý článek. Tady na tabulích je popsána aspoň stručně.

Místo je to magické, ostatně během mého pobytu tady se konečně protrhala oblačnost a vykouklo slunce. Zvedám se a pospíchám dál, už to nemám daleko. Pod Klimentem je rozcestí a tady se stočím doprava po žluté značce co míří do Osvětiman. Jdu po ní ale asi jen padesát metrů. Pod chodníkem je totiž v takovém žlabu upravený pramen.

Opouštím značené cesty

A tady opouštím značené cesty. Kolem pramene se vyškrábu na opačnou stranu toho žlabu, kudy vede široká lesní cesta. Po ní ujdu asi dvě stě metrů, než se po mojí pravici objeví lesní cesta. To ona mě přivede až k cíli. Nesmím z ní nikam ale odbočit.

Když přetne asfaltovou cestu, objeví se krmelec a rozcestí. Musím jít stále rovně a když po chvíli narazím na další, opět držím směr rovně. Dobrým pomocníkem je malý seník, kolem kterého cesta prochází.

Kousek za seníkem stojí strom, na kterém je přibitý kříž. Tady se cesta stáčí doleva a potom se ještě několikrát zaklikatí. Dvakrát ji přetne jiná cesta, ale držím se pořád jen té mojí cesty. Na pravé straně se objeví malá vyvýšenina s malou skalkou a za ní vejdu do malého úseku mladé smrčiny.

Jakmile jsem tady, vím, že už to dlouho trvat nebude. Za smrčinou je posed a po pár desítkách metrů se po pravé ruce objeví kůl s velkou kostkou soli, kterou tady rok co rok myslivci nechávají lesní zvěři. A právě v tomto místě zahnu nalevo do lesa! Tento úsek od studánky trvá asi půl hodiny. Pak už jen sto metrů lesem a vcházím do otevřeného prostoru, porostlého vysokou trávou, křovinami, několika opravdu obřími buky a jsem tady!

Turistická mapa, Sigmundovy skály

Sigmundova skála

Sikmundova skála není žádný skalní masív, ale spíše několik menších skalek roztroušených po svahu. Ta největší leží hned nahoře, je přes dva metry vysoká a ve spodní části je taková puklina, malá jeskyně. Úzký chodníček se klikatí mezi skalkami a klesá po svahu dolů. Nejraději tady mám tu spodní část.

Když vylezu na jednu ze skal, začnu se konečně kochat výhledem. Ten je odtud sice jen půlkruhový, ale zase takový, jaký ve Chřibech jinde nenajdete. Je odtud vidět, jak já říkám, "svatá trojice chřibská", Holý kopec a hrad Buchlov s kaplí sv. Barbory, nejvýznamnější dominanty okolí. K tomu vidím do Dolnomoravského úvalu na královské město a metropoli Slovácka Uherské Hradiště. K tomu přidejte na obzoru dominující hřeben Bílých Karpat a Vizovických vrchů a výhled je kompletní.

U největší skály je velké ohniště a jelikož tu skála tvoří závětří, dá se toto místo použít na přespání. Já tady poblíž posedávám velmi dlouho, má to tady velmi příjemnou atmosféru. Uvědomuji si tady, že jsou Chřiby opravdu výjimečné svou koncentrací přírodních a kulturních zajímavostí na nevelké ploše.

Odcházím až když se opět zatáhne a začne poletovat sníh. Vrátím s zpět na cestu po níž jsem přišel. Nevracím se ovšem nazpět, nýbrž pokračuji dále dolů. Když se objeví malé rozdvojení cesty, dám se tou co jde nalevo. To mě přivede k chatové oblasti a pak dál z kopce dolů přes louky na silnici. To už jsem kousek od Osvětiman, kam to mám asi ještě kilometr.

Tato lehká túra měřila asi sedmnáct kilometrů a ušel jsem ji i se zastávkami za pět hodin. Pokud by jste si ji chtěli zkrátit, můžete k Sikmundovým skalám vyrazit z Osvětiman, po žluté značce směr Klimentek, a udělat tak vlastně okruh. Osvětimany mají dobré autobusové spojení a je to tak dobrý tip, jak strávit příjemné odpoledne v tomto malebném pohoří.

PS: Ty obrovské buky velmi zkreslují velikost skal. Na fotografiích vypadají jako kameny, ve skutečnosti jsou většinou vysoké přes dva metry.