Túra na Satan, Vysoké Tatry v zimě

Satanovo lákání na Velký pátek, nejkrásnější túry ve Vysokých Tatrách

Velikonoční prázdniny slibují proměnlivé počasí, tak zkoušíme sehnat nocleh ve Vysokých Tatrách. Nakonec mají volno jen na Chatě Popradské pleso. Po dvou hodinách dopravního kolapsu v Žilině a hodině v Ružomberoku konečně zastavujeme na zastávce Popradské pleso. Noční zimní krajinou míříme sami do místa noclehu.

Dole začalo jaro, tady na horách vítr a výška vytváří mrazivé počasí. Větší problém představuje měkký, hluboký sníh. Cíl na další den, vrchol Satana a Pekelníka, tak dostává trhliny. Kromě toho slunečno nemá vydržet dlouho, k teplotám kolem -20 °C se má přidat sněžení. Moc času mít nebudeme.

Čtěte také: Lomnický štít turisticky, Vysoké Tatry a vysokohorská turistika

Satan je výrazný vrchol v tzv. hřebeni Bašt vysoký 2 421 m, v širším smyslu součást mohutné rozsochy Kriváně. V zimě se ze strany Mengusovské doliny doporučuje jít Červeným žlabem (III - IV UIAA) s případnou možností přejít na snazší (a lavinově bezpečnější) svah pod Satanovým zářezem (po pravém okraji žlabu, více k Satanovi) a scházet Satanovým žlabem.

Vzhledem k velkému množství neprošlapaného sněhu tvořenému měkkými deskami volíme pro výstup i sestup druhou možnost. Projít závějemi pod galerií Satana známou velkým množstvím lezeckých cest by zabralo spoustu drahocenného času. Obtížnost Satanova žlabu je I - II UIAA při sklonu cca 45 stupňů. Ze sedla, kde se nachází výrazný zaklíněný balvan (skalní okno), vede hřebenovka na Pekelník (III UIAA) a na Satan (I UIAA), každá cca na 1 hod.

Ke kuželu pod Satanovým žlabem vede řada dobře ušlapaných skialpinistických stop. Několik vyznavačů tohoto sportu zjevně před časem sjelo i žlab, což trochu snižuje hrozbu nové laviny. Jinak je lavinová předpověď průměrná. K cestě přímo přes Satanův žlab se ale rozhodujeme až po turisticky značené cestě od Popradského plesa a přechodu Hincova potoka, kde zimní cesta odbočuje z letní výrazně vlevo, blíže k Satanovi a jeho přátelům přes Satanovu dolinku.

Jak stoupáme výš, desky sněhu střídavě drží a místy naopak ujíždí nebo se propadají. Zatím to není až tolik těžké, ale výš se začínáme dost bořit. Mačky jsou skoro zbytečné, sníh je hodně hluboký. Zhruba na začátku žlabu se stává i tak sypkým, že dva kroky vzhůru znamenají sklouznutí o tři dolů. Střídáme se v prošlapávání a hrabeme se v závějích, co jsme sami vytvořili. Několikrát se propadneme až po ramena.

Na vršek kuželu nám to trvalo sotva dvě hodiny, pár desítek metrů pak další dvě hodiny, než konečně sníh ztvrdne tak, aby se "kously mačky". Zledovatělý práh pod oknem v Satanově sedle pro nás tak znamená vítanou změnu. Konečně nestojíme hluboko ve sněhu. Že se dostaneme až sem, jsme málem nevěřili.

Díváme se do Mlynické doliny a na hřeben Solisek i zpět, na Rysy, Mengusovské štíty a spoustu dalších střídavě vykukujících zpod oblaků. Bohužel kolem chybí jakékoliv starší stopy nebo mužíci. Doufali jsme, že nám usnadní orientaci. Ale ani z druhé strany dlouho nikdo nešel.

Zasněženým hřebenem jdeme dál pod Satan. Někde se má odbočit vpravo, směrem na Mlynickou a obejít stěnku k Satanovu sedlu. Nějak se nám nedaří najít správnou cestu, nebo možná jdeme správně, jen s jištěním začínáme mít potíže. Nedá se dost dobře odhadnout, jestli máme založené jištění na pevné skále nebo balvanech přimrzlých k podkladu. Moc fotografií těchto míst jsme nenašli a kromě toho zimní krajina je dost odlišná od letní.

Nenadáváme, na to je moc zima. A bylo by to i zbytečné. S potížemi jsme počítali. Víra v jištění je nejen na Velký pátek důležitá, ale na hory se hodí i pořádná porce jistoty. Ta chybí. Tu a tam se nám kamení pod nohama pěkně sesype. Jsme nad Pekelníkem i nad Štrbským Soliskem, délku nebo dvě pod Satanem, když po započtení únavy docházíme k názoru, že na Velký pátek dokáže překonat pokušení Satana pouze Boží syn.

Především hluboký sníh ve žlabu nám vzal hodně sil, co teď chybí. Vracíme se do sedla hodně vyčerpaní. Jeden z nás ještě zkouší omrknout Pekelníka, výraznou věžičku mezi Satanem a Diablovinou. Obejít Čertov hrb, resp. najít bezpečnou cestu kolem téhle překážky ze strany Mlynické doliny, se mu nedaří. Takže se loučíme se sedlem a vzhledem k únavě slaňujeme kousek pod práh (přímo v sedle a pak pod ním vlevo i vpravo jsou vhodná místa, kde stačí lano obhodit).

Dolů kloužeme dost rychle. Z levé strany padá i malá lavina a tříští se na protější straně žlabu. Něco málo sněhových desek spouštíme i my. Bez ohledu na to v ústí žlabu (v létě používaném jen výjimečně kvůli pádům kamení a v zimě lavinovém) spokojeně odpočívá skupina skialpinistů. Ptají se nás na podmínky, aby nás propustili s jizlivou poznámkou o českých turistech, jací tady hynou. Nějak neřešíme, že na rozdíl od nich máme přilby, sedáky, lano a vůbec všechno potřebné (alespoň podle pravidel TANAPu) k cestě nahoru a dolů. Že si spokojeně nehovíme v lavinovém svahu mimo povolené skialpinistické areály. O tom všem si povíme až doma, v teple.

Blíží se poledne a k Hincovým plesům přes zimní uzávěru míří davy bez batohů, jen v teniskách. Vyhážeme zbytky sněhu ze všech záhybů a o poznání lehčí se vydáváme opačným směrem. Obloha se s konečnou platností zatahuje. Míjíme Popradské pleso a přezouváme se do nízké obuvi. Po pár hodinách jízdy je náhle zima kdesi daleko za námi.

Obvykle se trasa chodí s nástupem přes zářez nad Červeným sedlem a hřebenem do Satanova sedla. Orientačně není v dolní části náročná a i technicky si s ní poradí každý, kdo umí používat mačky a cepíny. Mohutný suťový kužel pod Satanovým žlabem asi nelze přehlédnout a pak se snad nedá špatně odbočit, protože není kam. Přístupná je ovšem cesta pouze pro horolezce (za předpokladu zimního výstupu nebo s doplněním o těžší část) nebo s horským vůdcem.

V hřebenové části je zřejmě hledání cesty podstatně lehčí v létě. Při 248 cm ve žlabu nám 1 000 vm zabralo 4,5 hod. nahoru, dolů 2 hod. Sebou jsme měli turistické mačky, sedáky, cepíny, šrouby a další vybavení (lano 50 m atp.) částečně použité v nestabilním sněhu na hřebeni.

Engadinské třítisícovky počtvrté (2), tentokráte s…

O cestě až na toto sedlo a sestup do údolí Val Bregaglia, o čemž jsme původně tak trochu uvažovali…

Jezerní hory Retezat: Túra na Virful Bucura za výhledy…

Retezat patří k nejkrásnějším pohořím v Jižních Karpatech. Hřeben Retezatu se táhne jako nepřekonatelná…

Turistika v Krkonoších, túra na Výrovku a do Modrého dolu

V Krkonoších jsou turistické trasy notoricky známé, trasy známé poněkud méně a pak trasy téměř neznámé…

Sopky na Slovensku, přehled pohoří vulkanického původu

Aktivní sopky na Slovensku, stejně jako v České republice dnes nenalezneme. Avšak na rozdíl od sopek v…