Prosieckou dolinou na Prosečné, Chočské vrchy

Prosiecká dolina je jednou z nejkrásnějších krasových dolin kaňonovitého charakteru na Slovensku. Klidně bych si ji troufl přirovnat k Zádielskému kaňonu ve Slovenském krasu. Prosiecká dolina se však nachází v Chočských vrších, turisty relativně opomíjeném pohoří na pomezí Liptova a Oravy.

Prosiecká dolina je budována silným vrstvami vápenců a dolomitů. Dolina dosahuje délky okolo 4 kilometrů a šířky maximálně několika desítek metrů.

V nejužším místě se dolina zužuje jen na několik málo metrů při výšce stěn přes 100 metrů. Dolina se táhne (velice přibližně) mezi liptovskou obcí Prosiek a oravskou obcí Veľké Borové. Od té ji ale odděluje velká travnatá krasová planina Svorad.

V horní části se Prosiecká dolina značně rozšiřuje a vybíhá z ní krátká dolinka zvaná Červené piesky. V jejím závěru z vysokého skalního prahu padá stejnojmenný vodopád.

Jako obvykle cestu zahajujeme na sběrném parkovišti za obcí Prosiek (602 m) s hřebenem Nízkých Tater za zády. Očekává nás impozantní skalní ústí Prosiecké doliny, ke kterému se dostaneme po široké cestě a modré turistické značce. Kolem altánku a informačních tabulí naučné stezky postupujeme proti proudu říčky Prosiečanka k nejužšímu místu doliny zvanému Vráta. V tomto místě překonáváme tok říčky po dřevěné lávce a po menších kluzkých skalách míříme dále. Po vydatných deštích a nebo při jarním tání bývá tento úsek občas neprůchodný.

Kousek za Vrátami je napravo silná krasová vyvěračka. Speleologové z oblastní skupiny (Speleoklub Chočské vrchy) tady již řadu let provádějí speleoprůzkum, zatím se jim však nepodařilo narazit na žádné větší jeskynní prostory. Za zmínku stojí Prosiecká jeskyně s dosavadní délkou 197 m a denivelací 17 m a jeskyně označená jako V1 (nad vyvěračkou) s délkou 57 m a denivelací 13 m.

Dále pokračujeme po levé straně potoka k dalšímu přechodu přes říčku a do zalesněné časti Prosiecké doliny s názvem Polhora. Později ještě dvakrát vyměníme strany koryta potoka (po většinu roku suché, voda Prosiečanky teče pod zemí) a dostaneme se na rozcestí Vidová s rozcestníkem Červené piesky a Sokol. Tady je stával turistický přístřešek (krmítko pro turisty) a rozcestník.

V tomto místě můžeme odbočit po chodníku vlevo do dolinky Červené piesky, v jejímž závěru se nachází asi 15 metrů vysoký vodopád stejného jména. Při naší poslední návštěvě však vodopád nebyl vodopádem, neprotekla tudy ani slza vody.

Po návratu od vodopádu nás modrá turistická značka vede vzhůru korytem říčky Prosiečanka. Terén se tady mnohem více zvedá a vede další necelou půlhodinu přes několik zajištěných míst s lany a dvěmi žebříky přes Nižný a Vyšný Stráz. V těchto místech má dolina opět kaňonovitý charakter. Navíc jsou v tomto úseku patrné zbytky staré vozové cesty (traverza vysoko nad kaňonem).

V minulosti tady totiž vedla cesta, na které po soustavě můstků povozy sváželo seno z luk na Svoradi dolů na Liptov. Nad Strázy se objevují četné krasové jevy, obří vymleté evorzní hrnce aj.

Cesta se konečně napřimuje a my docházíme na travnatou plošinu Svorad, kde Prosiecká dolina končí. Jsme u rozcestníku Svorad (940 m), od kterého pokračujeme vpravo po nepříliš prošlapané pěšině a po zelené turistické značce. Ta nás nejprve okrajem lesa protáhne nad krásnými pastvinami do dalšího úvozu, v němž se napojíme na širokou lesní cestu vinoucí se vpravo vzhůru. Čeká nás poměrně prudké stoupání až k velkým pasekám s omezeným výhledem. Turista se během tohoto výstupu docela určitě zadýchá i zapotí.

Další cesta se stáčí opět vpravo a po úbočí nás vede vzhůru. Naštěstí již ne tak strmě. Les postupně řídne, objevují se menší louky a již jsme na vrcholové louce Prosečného. Vrchol Prosečné (1 372 m) o 49 metrů převyšuje Lysou horu, nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd. Louka s rozcestníkem je však bohužel bez výhledů, jen cestou na ni se objevilo několik velice omezených průhledů.

Od rozcestníku se po lesní pěšině prodíráme kupodivu opět vzhůru. Až na samotný nejvyšší a trochu skalnatý nejvyšší bod vrcholu Prosečné. Ten nás nakonec odměňuje docela dobrými výhledy na Nízké Tatry, Liptovskou Maru a Západní Tatry. Pak již následuje jen velice prudký sestup na louky, na kterých se v minulosti pásly ovce. Dnes pastviny zarůstají vysokou trávou a bodláčím. Neutěšený to pohled.

Za pastvinami následuje další sestup, tentokráte již po široké lesní cestě. Ta nás bez orientačních problémů přivádí až na louky u obce Veľké Borové (840 m), kde je u penzionu Borovec náš cíl. Mohli bychom sice ještě přes mlýny na Oblazoch projít Kvačianskou dolinu, ale protože ta se naším cílem stála již mnohokrát, zůstáváme pro dnešní den na Oravě. I tak jsme plní dojmů a nádherných horských scenérií, které nám výstup na Prosečné poskytl.

• Celková délka túry 15 km, 5 - 6 hodin
• Převýšení 1 000 m
• Obtížnost: lehká až středně těžká túra