Dovolená a turistika na Pálavě

Opět je tady léto a taky čas mé dovolené. V hlavě už jsem dlouho nosil myšlenku vrátit se na místa, kam jsem jezdil v mládí s kamarády na čundry. Chtěl jsem vyjet brzy ráno 12. července. Jenže ráno jsem objevil na autě zásadní poruchu. Nesvítí zadní světla. Oprava mi zabrala celý den, takže jsem musel odjezd o den odložit.

Je ráno. Vyrážím hodně brzy. Můj dnešní plán je dojet do Pasohlávek, ubytovat se a vyrazit na túru do Pavlovských vrchů. Mezi Pohořelicemi a Mikulovem se nacházejí rozlehlé novomlýnské přehrady. Na břehu jedné z nich se nachází autocamp Merkur, ve kterém se chci ubytovat. V campu jsem vyřídil potřebné formality, postavil stan trochu posvačil a hned po té vyrážím dál.

Ještě řeším co udělám s kolem, které vezu v autě. Do stanu se mi nevejde. Raději ho nechávám v autě, i když nejlepší řešení to asi není. Dále zjišťuji, že mi ještě chybí pár věcí ,které musím někde koupit. Nemám žádný krém proti slunci a repelent.

Čtěte také: Mikulov – brána Pálavy; město a nejbližší okolí

Vyrážím směr Pavlovské vrchy, které jsem již pozoroval z campu při stavbě stanu. Z kempu je na panoráma Pálavy krásny výhled a to ještě víc umocňuje mou nedočkavost se tam podívat. Vždycky, když jsem tady s kamarády stanoval tak jsem si říkal, že si je jednou projdu. A dnes se mi to snad povede.

Zajížďka do Mikulova

Dělám ještě zajížďku do Mikulova, kde nakoupím potřebné věci a taky mapu. Mikulov je nádherné město, o kterém se zmíním později. Prozkoumám mapu a rozhoduju se, že do kopců vyrazím z Pavlova. Přes Klentnici přijedu do Pavlova. Zaparkuji auto, namažu se krémem na opalování, postříkám se repelentem a vyrážím. Ještě chvilku přemýšlím nad kolem v autě, ale házím to za hlavu. V takovém přátelském kraji se snad nic neztratí.

Z Pavlova na Dívčí hrady

Pavlov je nádherná vesnice, ale její prohlídku si ponechám až na cestě zpět. Hned na parkovišti potkávám nějakou paní a tážu se jí: paní kudy se jde na horu na ten hrad na vesnici? Nad Pavlovem se nachází zřícenina hradu, která je vidět snad ze všech směrů. Zřícenina se jmenuje Dívčí hrady.

Paní mi ukazuje turistickou značku, po které mám jít. Stoupám po zelené značce nad Pavlov. Nejdříve jdu uličkou, kde jsou nějaké krámky a sklípky. Projdu kolem hřbitova a už vstupuji do vinohradu, které jsou všude dokola. Koukám, vinaři budou mít pěknou úrodu, vinice jsou hrozny obsypány.

Čím jsem výš, tím více se rýsuji nádherné výhledy na okolí. Nad sebou vidím zříceninu hradu, před sebou vinice a když koukám dolů tak nádhernou vzdalující se vesnici Pavlov. A za ní krásně modrou hladinu jedné z Novomlýnských nádrží. Má cesta ubíhá pomalu, protože se musím stále otáčet a koukat na tu krásu a taky ji fotografovat. Ale je teprve poledne, takže nemusím nikam spěchat.

Pomalu se přibližuji k zalesněné části svahu. Je poměrně horko, vstup do lesa je příjemné osvěžení. Přicházím na takové zvláštní místo. Jsou tady vysoké stromy, zaujalo mě to tady. Připadám si tady jako v nějaké zelené katedrále jejíž strop tvoří koruny stromů. Sem tam skrz "okna" v korunách dopadají na zem paprsky světla no prostě mi to připomíná katedrálu se svými vitrážemi.

Odtud začíná být stezka strmější. Docela se potím, tedy potí se tady všichni, které tady potkávám. Stromy začínají řídnout, občas se koruny rozestoupí a je vidět zřícenina. Už bude asi docela blízko. Závěrečný usek stezky je docela úzký a vede houštím, tady už se stoupá po různých schodech z klád a kamene. Najednou vylezu z toho houští a už stojím před hradem. Přede mnou je velká zeď z kamene. Už tady nejsou stromy ani houští, takže slunce tady pere o sto šest. Ještě, že jsem si koupil ten krém.

Hřeben Pavlovských vrchů a výhledy

Jsem na vrcholu 426 m n.m. Je tady malá vyhlídka na velký kus kraje. Pod sebou opět vidím vinice, které vedou až téměř k jezeru. Jsou odtud vidět všechny tři Novomlýnské nádrže. Napravo Pavlov s přístavem. Nalevo prostřední nádrž s ostrůvky. Na jednom z těch ostrůvků hledám kostelík sv. Linharta, který zbyl ze zatopené vesnice. Prohlédnu si ho pomoci teleobjektivu.Je to poměrně daleko.

Na protějším břehu jsou vidět vesnice a taky město Hustopeče a vše je zasazené do krajiny plné lesů a polí. Z polí stoupají sloupce prachu což svědčí o probíhajících žních v jednom místě jsou ty sloupce prachu obzvláště vysoké. Zamířím tím směrem teleobjektiv a zjišťuji, že tohle není prach z kombajnu. Je to pára z jaderné elektrárny Dukovany.

Většinu vrcholu tvoří zřícenina hradu Děvín. Chodím mezi těmi zdmi, občas vstoupí do sklepení a do různých zákoutí. Ve zdech jsou tu a tam okna se kterých jsou opět krásné výhledy na Pavlov, jezera, loďky a vinohrady. Na druhé straně hradu je výhled směrem k Mikulovu. Je vidět mikulovský Svatý kopeček s kaplí a za ním v dáli stožáry větrných elektráren v Rakousku.

Děvín, nejvyšší vrchol Pavlovských vrchů

Hodně fotografuji, pořád si říkám už dost, ale nějak mi to nejde odolat. Dostanu se až k ceduli, kde je popsaná historie hradu. Přečtu si ji a no a tím se z hradem rozloučím. Sestupuji zpět dolů do lesa. Tady hledám stezku, kterou chci pokračovat dál směrem ke Klentnici.

Jdu opět lesem po červené značce. Tady si fotím různé květiny, brouky atd. Dojdu až na místo, kde z lesa opět vystoupím. Vypadá to, že jsem na vrcholu Pálavy, o čemž mě přesvědčuje tabule, u které stojím (549 m n.m.). Opět jsou tady úchvat výhledy na to moravské moře a okolí.

Jdu opět lesem. Míjím vysílač, ke kterému není přístup. Proto mířím na druhou stranu kopce. Dojdu k další vyhlídce. Vypadá to tady jako ve stepi. Odtud je výhled na druhou stranu směrem k Lednici. Zalesněná zvlněna krajina od Pavlova až k Mikulovu z níž v dáli vystupuje jako vztyčený kůl lednický Minaret. Napravo vidím Kletnici, nad ní zříceninu Sirotčího hradu a dál Stolovou horu a za ní opět mikulovský Svatý kopeček. Tohle vše mě čeká během následujících dní. Čas se nachýlil, takže musím dál.

Pálavská step a Soutěska

Odtud začínám sestupovat již zmíněnou stepi. Suchá tráva nalevo, napravo je les. Dojdu až k místu, kde jsou skaliska. Za jedno nakouknu a opět se mi otevřou výhledy na jezera. Odtud se sestupuje dost svažitou kamenitou cestou lemovanou skalisky, borovicemi a také stožáry vysokého napětí, které to tady hyzdí zpět do lesa. A do Soutěsky.

Dojdu až na takový palouček, kde je stříška s posezením. Sednu si tady a přemýšlím, kudy se vrátím. Jsou dvě možnosti. Bud půjdu po straně kopce přikloněné k jezerům a nebo stranou přikloněnou směrem k Lednici. Vybírám si tu stranu směrem k Lednici. Půjdu po zelené značce.

Nejdříve jdu lesem. Po chvíli se stezka zahne do leva a už jsem na druhé straně pohoří. Nejdříve opět trochu stoupám na horu. A už opět vystupuji z lesa. Výhledy na okolí tady moc nejsou, jelikož napravo od stezky je nepřístupná houština, která padá někam dolů. Nalevo od stezky stoupá svah na horu. Svah je porostlý trávou s níž vystupuji skaliska. Dle informačních tabulí je tady jedno z nerozpálenějších míst v republice a panuji tady podmínky jako ve stepi.

Pavlov

Míjím křížek připomínající nějakou nešťastnou příhodu a už vstupuji opět do houští. Stezka teď vede houštinou. Někde dole podle hluku soudím, že vede silnice. Tu a tam je houština řidší a to už opět vidím v dáli Dívčí hrady, pod ním Pavlov a jezera.

Pozorujíc krajinu před sebou sestupuji dolů k Pavlovu. Nevím kam se dívat dřív. Pod nohy, kvůli kamenům a nebo pozorovat paletu barev před sebou, kterou nabízí tahle krajina. Jsem v Pavlově, ale rozhoduji se, že nepůjdu zpět stejnou cestou, ale sestoupím přes vinice do dolní části Pavlova a zpět k autu půjdu přes ves.

Procházka vinohradem je idylická,ale po chvíli zjišťuji, že se musím vrátit. Je tady plot. Narazím na cestu a po té jdu dál. Po chvíli cestu začínají lemovat vinné sklípky. Je to pěkná ulička, sklípky jsou udržované a všechno je tady pěkně upravené. Je vidět, že tady žijí pečliví lidé.

Dojdu až na náves. Zdá se mi to tady opuštěné. Sem tam jsou vidět lidé v zahradách trhající meruňky. Těch je tady opravdu hodně. Leží i pod stromy na cestě, tak si jich pár seberu. Doufám, že mi nikdo nenadá.

Ale je klid. Jdu se podívat ke kostelu, nahlédnu dovnitř. Když jdu ven tak si všimnu, že na hoře na věži je spoustu vlaštovčích hnízd. Vyfotím si je a po té už jdu zpět k autu. Pohledem na zříceninu hradu nad Pavlovem se s tímto místem loučím. Jedu zpět do campu a těším se na večer. V campu je spoustu vyžití. Tak to půjdu prozkoumat.