"Odpočinková" túra z Malé do Velké Paklenice, turistika v Chorvatsku

Do Paklenice jsme přijeli především za lezením, ale protože máme po pár dnech ruce unavené, rozhodujeme se pro odpočinkový den. A k tomu úplně vybízí přechod z Malé do Velké Paklenice.

Ubytovaní jsme ve Starém Gradu, takže nás do Seline ke vstupu do Národního parku Malá Paklenica čeká pár kilometrů po asfaltu. U vstupu se dáváme do řeči se strážcem parku, u kterého kupujeme mapu Velebitu a on nám ochotně ukazuje a doporučuje nově otevřenou stezku na Aniča Kuk.

Mimo jiné se s ním bavíme také o hadech, kterých je tu hodně. Opravdu hodně! Na zmiji růžkatou jsme naštěstí nenarazili, ale opět se setkáváme s blavorem. Patří sice do čeledi slepýšovitých a není jedovatý, přesto v nás při setkání s ním pokaždé zatrne. Hned na začátku naší cesty máme tu čest se s pěkným mackem opět setkat.

Čtěte také: Chorvatská pobřežní hřebenová transverzála, turistika v Chorvatsku

Průstup kaňonem je krásný, ale také namáhavý. Postupuje se několik kilometrů přes obrovské kameny, místy je cesta zajištěna ocelovými lany. Cesta z velké části vede vyschlým korytem řeky a nad námi se do výše několika desítek metrů tyčí obrovské skalní stěny.

Postupně se v korytě začínají objevovat pramínky a tůně. V jednom místě je dokonce potřeba zout boty a po kolena se brodit vodou. Tůně úplně vyzývá ke koupání. Neodoláme. Brzy se však objevují nějací turisté, tak s koupáním přestáváme a pozorujeme, jak si s broděním poradí. Jednomu z nich se nechce vyzouvat boty, tak se pokouší přelézt nad tůní po skále. Šup, noha uklouzne a on se i s botami koupe ve vodě.

Za chvíli přichází další. Ten si boty sundá a přiváže si je na batoh. Špatně. Boty se mu uvolní a spadnou do vody. Chechtáme se jak blázni a asi se smějeme česky, protože tento kluk nám s radostí hlásí - konečně po týdnu Češi. Máme společnou cestu, takže se ještě několikrát potkáváme.

Po zdlouhavém a úmorném výstupu nekonečnými serpentinami se dostáváme na rozcestí. Odtud vede cesta malebnou zatravněnou náhorní plošinou. Zpočátku se nám cesta nezdá, vydáváme se tedy na průzkum.

Po chvíli potkáváme místního, který jde část cesty s námi a potvrzuje nám, že jdeme správně. Pak se s námi rozloučí a odchází na opačnou stranu. A světe div se, opět ho potkáváme u zchátralých domků v Jurline, kde ve stínu rozložitého stromu odpočíváme. Chvíli po nás dochází i náš spoluturista z Čech. Všichni vytahujeme svačinu a po krátkém odpočinku se zvedáme k odchodu. Výstup na Aniča Kuk zavrhujeme - slunce smaží a je nesnesitelné vedro. Sestupujeme tedy do Velké Paklenice. Sestup je hodně dlouhý a náročný na kolena.

V kaňonu Klanca, který je rájem horolezců, se snažíme najít nástupy na cesty Kukušmi a Biela rampa na Malý Čuk, které jsme si vyhlédli v průvodci a chceme je další den zkusit vylézt. Hledáme marně. Nacházíme pouze ceduli No Climbing. U východu z parku je nám jasné, proč jsme je nemohli najít. Byly totiž z důvodu padajícího kamení uzavřeny.

Po té, co opouštíme Velkou Paklenici, míříme se zchladit rovnou k moři. Slaná voda je balzám na unavené a rozpálené tělo. Jsme z "odpočinkové" túry tak unaveni, že už nejdeme ani na tradiční každovečerní procházku.

Rady na cestu

• pevné pohorky jsou nezbytností
• vhodné je vyrazit brzy ráno, kolem oběda začne být ve skalách výheň
• už neplatí, že při vstupu do Malé Paklenice se neplatí vstupné