Přechod přes Ostrý Roháč a Plačlivé, Roháče

Krásná, ale poměrně dlouhá a technicky náročná túra, která nás zavede do nejkrásnějčí části Západních Tater - na Roháčský hřeben. Túra je tecnicky obtížnější než jiné túry v Roháčích, protože vede exponovaným skalním terénem s umělými jistícími pomůckami - řetězy. Ty byly shodou okolností na Ostrém Roháči vyměněny v letošním roce za zbrusu nové.

Túru zahájíme u kempu v Ráčkove dolině. Jinak bychom museli nastoupit na túru od zastávky v ústí doliny, tedy u Pribyliny u Muzea liptovské vesnice a ta by byla asi o 1 až 1 a 1/2 hodiny delší.

Po asfaltové cestě dojdeme na rozcestí s informačními tabulemi, mapou a turistickým přístřeškem. Odsud pokračujeme do doliny po modré značce. Asi za deset minut přicházíme k vysoké hrázi, která kdysi zdržovala vodu pro plavení dříví. Dnes již tato "přehrada" (tajch) ztratila svůj význam. Zajímavé pohledy z hráze, ale lidem trpícím závratí nedoporučuji.

Pokračujeme dále a asi za další čtvrthodinku přicházíme na rozcestí s tabulemi a rozcestníkem. Tady musíme pokračovat vlevo do Jamnícke doliny kolem Jamníckeho potoka. Přejdeme přes dřevěný most a pokračujeme po vozové cestě nějakých 20 minut na větší louku, na jejímž okraji vlevo za cípem lesa stojí seník a vlevo od cesty lavičky a stoly. Na konci louky vpravo je rozpadající se turistický přístřešek. Tady se definitivně vnoříme do lesa, jenž byl postižen větrnou kalamitou a následně nešternou těžbou padlých stromů.

Pokračujeme asi hodinu, než narazíme na další náznak civilizace. Tím je bývalá salaš vlevo od cesty, která je opravena a upravena na turistickou útulnu, kterou lze legálně využít k jednorázovému přespání během přechodu hlavního hřebene Západních Tater. Bohužel někteří "takémilovníci" hor tady po sobě nechávají množství odpadků…

Přejdeme přes malou mýtinu a pokračujeme lesem dále. Hned za dalším zatáčkou se v lese na levé straně krčí malé jezírko – rašeliniště, které je domovem četných zajímavých živočichů. Ať již plazů, obojživelníků ale i savců. Naneštěstí i některých nevítaných druhů hmyzu, jako například komárů. Odsud to již máme asi 20 minut na rozcestí s dalším turistickým přístřeškem.

Dále pokračujeme rovně. Z asi 15 minut přijdeme na další rozcestí. Ještě před tím ale budeme přecházet větší mýtinu a potok. Na rozcestí pokračujeme vlevo po modré značce směrem k Jamníckym plesům. Výstup je o poznání strmější v několika zákrutách. Ovšem výhledy začínají být velkolepé. Procházíme menšími porosty kosodřeviny a konečně se dostáváme do spodního stupně závěru této doliny.

Po vcelku pohodlném a na chvíli napřímeném chodníku se dostáváme k Dolnímu Jamníckemu plesu (1 732 m). Značně fotogenické. Bohužel v posledních několika letech je patrný nápadný úbytek vody. Pleso obejdeme zprava a pustíme se do dalšího strmého stoupání na skalní morénu horního stupně závěru Jamnícke doliny.

Z chodníku se v tomto úseku otevírají neobyčejně zajímavé pohledy na Ostrý Roháč (2 084 m), který odsud vypadá naprosto jinak než jak jej uvádí většina pohlednic a publikací. Přesto si myslím, že ale odsud není o nic méně zajímavý jako z jiných, známějších "úhlů".

Konečně se dostáváme k Hornímu Jamníckemu plesu, kolem kterého dosti často poskakují svišti. Často i přímo na chodníku. Procházíme nad plesem zprava a po pravé ruce určitě zaregistrujeme kamenné zídky, které někdo vystavěl během svých bivaků. Poslední výšvih do Jamníckeho sedla a již pokračujeme vlevo na vrchol Ostrého Roháče. Jeho podrobný popis je popsán v turistickém průvodci Západní Tatry - Roháče, takže jen ve zkratce.

Výstup je nejprve vcelku mírný, pak se objeví suť a nakonec nastoupíme do skály. První řetězy, druhé řetězy a asi pětimetrová stěnka a již jsme na prvním vrcholu. Druhý vrchol a sestup. Po pěti minutách narazíme na další řetězy a asi 6 metrovou stěnku, která dělá většině nezkušených turistů velké problémy.

V létě, během vrcholné turistické sezóny se tady na těchto exponovaných místech vytvářejí dosti velké fronty, takže túra se oproti uvedenému času může i pořádně protáhnout (někdy i dvě hodiny!). Konečně máme sestup za sebou. Ze sedýlka, ve kterém přecházíme po ostrém hřebeni a větších skalních blocích (1 963 m) se musíme opět pustit do strmějšího výstupu až na rozcestí pod vrcholem Plačlivého (2 126 m). Odběhneme ještě na vrchol (asi 5 minut) a již si to míříme do Žiarskeho sedla.

Sestup je bez větších technických obtíží, přestože je dosti strmý a v několika kratších úsecích i značně erodovaný. No a ze sedla si to již zamíříme do doliny Záhradky, kterou se bez problému dostaneme na rozcestí v Jamnícke dolině, o kterém jsme již psali.

Další sestup odpovídá popisu výstupu v obráceném sledu. Záhradky jsou ve svém závěru dosti ploché. Jsou tady dvě menší plesa, pěkné výhledy na Ostrý Roháč, porosty borůvek a menší sviští kolonie. Následuje strmější sestup kosodřevinou s porosty borůvek, které na podzim vyhledávají s oblibou medvědi, a již se noříme do lesa. Tím docházíme až na výše uvedené rozcestí.

Jako alternativní sestup můžeme směrovat z Plačlivého do Smutného seda, ze kterého přes vrchol Prostredný grúň sestoupíme do Žiarské doliny a kolem turisty vyhledávané Žiarské chaty sejdeme do ústí Žiarské doliny. Poslední variantou je sestup ze Smutného sedla Smutnou dolinou k Ťatliakovu plesu a následně Roháčskou dolinou na Zverovku, třeba ke známé turistické chatě Zverovka.

• Obtížnost: středně těžká až těžká túra
• Délka túry: 8 až 10 hodin
• Celkové převýšení: výstup i sestup 1 300 metrů
• Základní trasa: Kemp v Račkove dolině, Jamnícka dolina, Jamnícke sedlo, Ostrý Roháč, Plačlivé, Žiarske sedlo, Záhradky, Jamnícka dolina nebo Smutné sedlo - Žiarska chata - ústí Žiarské doliny

» Nejnovější články, archiv