Kolem vodopádů Stříbrného potoka na nejvyšší vrchol Rychlebských hor - Smrk (1 125 m)

Toto nádherné odlehlé pohoří, tvořící hraniční severozápadní výběžek Moravy se rozhodně neřadí mezi turisticky hojně navštěvované kouty naší republiky. Většina návštěvníků moravských hor zavítá spíše do turisticky nejznámějšího nejvyššího moravského pohoří - Jeseníků, které sice disponují větším rozsahem turistické vybavenosti a služeb, avšak v sezóně bývají často přelidněny. Koho však lákají toulky odlehlými kouty přírody plné nádherných scenérií a zákoutí v atmosféře klidu a samoty s pocity tuláka, ten ať neváhá a vyrazí do Rychlebských hor.

Pohoří Rychlebských hor se táhne ve směru severozápad - jihovýchod v délce zhruba 30 km a jeho hlavní hřeben tvoří státní hranici s Polskem od nejzazšího cípu javornického výběžku po Kladské sedlo, oddělující toto pohoří na západě od Králického Sněžníku. Od jihu na něj pak navazuje za lázeňským městem Jeseník pohoří Hrubého Jeseníku, zatímco k severu a východu klesají výběžky Rychlebských hor do Žulovské pahorkatiny, přecházející dále v polskou rovinu.

Nejvyšším vrcholem pohoří je Smrk (1 125,4 m n.m.), ležící v jeho jižní části, v jehož blízkosti se u státní hranice nachází historické trojmezí Moravy, Slezska a Kladska. Lesní porosty Rychlebských hor tvoří převážně vysázené smrky, v nižších polohách se vyskytují i původní listnaté lesy.

S krásami tohoto odlehlého horského koutu se lze seznamovat při mnoha zajímavých túrách, které se zde dají naplánovat; od jednodenních okruhů po nejzajímavějších přírodních zajímavostech po několikadenní přechod celého hřebene. Při něm je však třeba počítat s tím, že jedinou horskou chatou v pohoří je chata Paprsek z roku 1932, ležící jihozápadně od Smrku, dostupná z Ramzovského sedla. Pokud nehodláme bivakovat v některém z jednoduchých zastřešených turistických odpočívadel v blízkosti hřebene, musíme využít ubytovacích zařízení v obcích, ležících pod horami (Lipová-lázně, Žulová, Javorník).

Prohlédnout fotky k článku

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Hřeben Rychlebských hor se Smrkem (1125 m), pohled od Žulové

Vodopády Stříbrného potoka

Vodopády Stříbrného potoka

Výhled ze Sokolích skal ke Smrku

Rašeliniště u Smrku

Stříbrný potok

Cesta ke Třem studánkám

Kryté tábořiště pod Sokolími skalami

Výstup na Smrk s výhledem do Polska

Vysoký hřbet

Doprava do oblasti Rychlebských hor vychází z města Jeseník, které je dostupné ať již vlaky či autobusy z Olomouce, Brna i Ostravy. Z Jeseníku dál vede železniční trať přes Lipovou-Lázně a Žulovou do Javorníka, zatímco autobusy jezdí ještě dál, až do Bílé Vody.

Vodopády Stříbrného potoka

Východiskem celodenního zajímavého výšlapu krásnou krajinou je dnešní obec Žulová, založená roku 1290 jako původně slovanská obec Sestrechowitz na soutoku Vidnávky a Stříbrného potoka, jež byla ve 14. století přejmenována na Frýdberk. Původní hrad na ostrohu nad městem byl sídlem loupeživých rodů Wüstenhube a Haugwitzů, které byly postrachem celého zdejšího kraje. Po třicetileté válce hrad zchátral a dodnes se z něj zachoval pouze most a věž, zabudovaná roku 1810 při stavbě do klasicistního kostela sv. Josefa.

Od turistického rozcestníku u mostu přes Stříbrný potok pod náměstím vyjdeme po modré značce, vedoucí vedlejší silnicí podél potoka směrem na Nýznerov. Pokud jedeme vlastním dopravním prostředkem, můžeme si nástupní místo výšlapu posunout na konec osady Nýznerov, kde je možno auto odstavit. Odtud pokračujeme dva kilometry dál po modré značce lesní asfaltovou cestou podél Stříbrného potoka do ústí kaňonovité soutěsky na soutoku Stříbrného a Budínského potoka.

Stříbrný potok tu padá přes několik skalních prahů z výšky 14 metrů a vytváří působivou soustavu kaskád a vodopádů spolu s vymletými mísami, kotli či "obřími hrnci", chráněnou jako přírodní památka. Pro chvilku odpočinku či jako úkryt před nepřízní počasí je možné vedle rozcestníku nad soutěskou využít otevřeného turistického srubu.

Stoupání Stříbrným údolím

Od Nýznerovských vodopádů již přecházíme na zelenou značku, pokračující dál lesní cestou směrem na nejvyšší vrchol Rychlebských hor - Smrk (1 125,4 m), vzdálený odtud ještě 7 kilometrů. Výškový rozdíl 660 metrů mezi vodopády a vrcholem je po cestě poměrně rovnoměrně rozložen do pozvolného stoupání lesní cestou stále proti toku Stříbrného potoka. Pohodu příjemného výšlapu tichým lesem, v němž se ozývá pouze šumění potoka či zpěv ptactva mírně narušuje asfaltový povrch lesní cesty, který tak ruší kouzlo okolní neporušené přírody a navíc není pro chůzi nijak zvlášť příjemný.

Od vodopádů se tedy vydáváme po zelené značce a kolem rozcestníku "Pod Chlumem" pokračujeme, podél potoka ke spodnímu okraji Stříbrného údolí, kde je vedle rozcestníku postaven další otevřený turistický srub. V horní části Stříbrného údolí, která je odtud vzdálena 2 kilometry naštěstí asfalt končí a cesta dostává přírodní ráz. Pro turistiku v této části Rychlebských hor dělají Lesy České republiky opravdu hodně, neboť je tu jejich péčí postaven větší otevřený srub, dokonce s kamenným krbem, deklarovaný v mapě jako kryté tábořiště.

Sokolí skály s výhledy na Smrk

Za krátkou odbočku z cesty rozhodně stojí Sokolí skály po levé straně svahu, z jejichž vyhlídky se naskýtají zajímavé pohledy na okolní hřebeny i do údolí. Odbočka k nim je vyznačena od rozcestníku nad srubem vlevo lesní cestou do svahu, ovšem značky jsou ve spodní části nějakým vtipálkem zamalovány a patrné jsou až výš, těsně před skalami.

Po vyhlídce ze Sokolích skal pozvolna vystupujeme podél zužujícího se potoka lesní cestou, přecházející v pěšinu, jež nás dolinou Ve strži vytáhne k zastřešenému odpočívadlu u křižovatky kamenitých lesních cest. Odtud je to k vrcholu Smrku (1 125 m) již jen půldruhého kilometru. Nejprve vystoupáme k turistickému rozcestníku na hraničním hřebeni, z něhož se otvírají panoramatické výhledy od Rychlebských hor přes Žulovskou pahorkatinu až do Polska, na Otmuchovské a Nyské jezero.

Rašeliniště Malení a Smrk

Zelená značka společně se žlutou pokračuje přes rašeliniště Malení, pokrývající hřeben až k hlavnímu rozcestníku vedle hraničního kamene. Kousek od něho se kromě odpočívadla nachází i dřevěný přístřešek chránící proti větru. Ten zde bývá častým hostem, a pokud přichází od severu, bývá zejména v zimě dost nepříjemný.

K vlastnímu vrcholu je to pak odtud pár set metrů po červené značce, po níž se poté vrátíme znovu k rozcestníku a ke zpátečnímu sestupu využijeme žlutě značenou cestu. Ta nás vede nejprve přes rozlehlý svah, který je díky častým ničivým větrům odlesněný a dál kolem dřevěného turistického útulku Mates dva kilometry k rozcestníku "Tři studánky". Jeho názvem se však nenechte mýlit, nikde v okolí jsem tu na pramen pitné vody nenarazil.

Odtud již sestupujeme po modré značce do doliny k Bučinskému potoku, prodírajícímu se přes kameny 4,5 kilometru k soutoku se Stříbrným potokem u Nýznerovských vodopádů. Celý turistický okruh, zakončený opět v Nýznerově je dlouhý 18 kilometrů.