(Ne)pohodová turistika na Malé Fatře

Výlet do krásných hor mimo komfortní zónu

I když jsem na horách pečený vařený, nikdy se jich nemůžu nabažit do sytosti a pořád mě to k nim táhne zpět. Na Malé Fatře jsem nebyl už dobrý rok, proto jsem si řekl, že je třeba osvěžit si paměť a navštívit stará známá místa. Navíc, když mám stále v paměti nádherné výhledy například ze Suchého na Malý Kriváň, nebo sytě modré hořce v kontrastu s posledními zbytky sněhu…

Prostě na návrat na Malou Fatru se těším. Ale jedna věc je těšit se a druhá mít volno. Naplánovat vše tak aby to vyšlo… práci, počasí a hlavně čas (komoditu nevyčíslitelné hodnoty)… to je věc nadlidských sil. Proto nezbývá nic jiného než brát to, co je.

Předposlední květnový víkend tohoto roku mi zrovna vychází volno. Počasí během týdne meteorologové hlásí na sobotu a neděli všelijaké. V podstatě se mění každý den. Proto spoléhám na štěstěnu spolu s náhodou, že alespoň jeden den musí vyjít. Zpracovávám přítelkyni, ať se nebojí, že vše je zařízené (včetně onoho počasí) a slibuji spaní na chatě v pokojíčku, ze kterého ji bude zrak přecházet… Vše je domluveno, jsme připraveni v sobotu vyrazit.

Cesta do Strečna, Starhrad a okolí

Výlet startujeme v Havířově, odkud razíme vlakem do Těšína. Bohužel na této trati je hlášena výluka - staví se zde nová zastávka u centra Havířova. S tím je spojeno předpokládané zpoždění vlaku. To se mi ani za mák nezamlouvá, protože v Těšíně nemáme moc času na přestup. Naštěstí se žádné zpoždění nekoná, proto přestup v pohodě zvládáme.

Čtěte také: Přechod Lúčanské Malé Fatry, polozapomenuté slovenské hřebenovky

V Žilině je situace obdobná. Osobák do Nezbudské Lúčky odjel minutu před příjezdem našeho rychlíku. Pokud nechceme na stanici vytvrdnout další dvě hodiny, musíme s sebou pěkně hodit, protože asi za 10 minut nám jede autobus z autobusového nádraží do Strečna. Naštěstí jej chytáme a posléze si již užíváme okružní vyjížďku okolím Žiliny a přes vesnici Stráňavy.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Ve Strečně u Jednoty vystupujeme do ještě slunečného počasí. Plní optimismu a nadšení se vydáváme na cestu. Bereme to po polňačce podél Váhu přímo k lávce, která přes něj spojuje Strečno s Nezbudskou Lúčkou. V polovině mostu se zastavujeme a chvíli pozorujeme ryby ve vodě a kompu přepravující auta z jednoho břehu na druhý. Přece jen nejbližší přejezd je až u Žiliny.

Po překročení Váhu se vydáváme po cyklostezce 5442, ta vede kousek podél řeky, poté po ulici mezi staveními ve vesnici a za ní přechází v polňačku napříč loukou, odkud se otevírají poslední pohledy na zříceninu hradu Strečno. Jakmile projdeme pod železničním nadjezdem, pokračujeme opět kolem řeky.

Po chvíli začínáme být sevření mezi svahy vrcholu Gábrišova (564 m), řeku a svahy vrcholu Domašín (575 m) zvedajícího se z protějšího břehu. Jakmile se začneme vzdalovat od řeky, začínají nás pro změnu svírat prudce spadající svahy od zříceniny Starhradu. To již vstupujeme do doliny Hradského potoka, jejímž dnem vede cyklostezka, která ústí až u Chaty pod Suchým.

My ovšem po pár stovkách metrů prudce odbočujeme doprava, odpojujeme se od cyklostezky a definitivně se napojujeme na červeně značenou trasu. Zvolna stoupáme až na zalesněnou plošinku pod zříceninou Starého hradu.

Starhrad je velmi oblíbeným výletním místem. I nyní se zde nachází partička cyklistů, několik pěších turistů prochází útrobami zříceniny a v jednom z bývalých hradních příkopů dokonce rodinka s dětmi opéká buřty. I my neodoláváme a procházíme si zbytky hradu a představujeme si, jak musel být kdysi majestatní. Z okrajů svahů, jež prudce spadají do Váhu tekoucího hluboko pod ním, se kocháme výhledem na Strečniansky priesmyk a na kopce Malé Fatry v jeho okolí. Nakonec i my vytahujeme oběd a doplňujeme energii před následující cestou.

Výstup na chatu pod Suchým

Hned od zříceniny začíná stezka relativně prudce stoupat. Podle mého názoru se nejedná o nic hrozného. Má přítelkyně ovšem mojí ideu nesdílí. Nejprve začíná s tím, že je to tisíckrát horší než Lysá a že bychom se měli vrátit. Hluboce se ovšem mýlí… Protože podle mých propočtů je cesta jen asi 1,5 krát horší, tudíž ji ujišťuji, že je to tak nastejno. Navíc se může kochat občasnými výhledy do průsmyku a také nádhernou přírodou NPR Starý hrad!!! Navíc nám i počasí přeje - zatím se jen zatáhlo.

Tato NPR chrání přirozená lesní společenstva dubovo-bukového a bukového lesního vegetačního stupně Malé Fatry s výskytem jedle a borovice. Na svém jižním okraji hraničí s NPR Krivé. Ta pro změnu chrání soubory společenstev skalních sutin a různorodých lesních porostů s přirozeným složením dřevin na krystaliniku Malé Fatry.

Na území NPR Krivé se nachází stejnojmenný vrchol, tedy Krivé (654 m). Jeho severní svahy se rozprostírají nad tzv. PP Domašínsky meandr na Váhu. Ten rozděluje Malou Fatru na Lúčanskou a Kriváňskou část a ohraničuje vrchol Domašín (575 m).

My stoupáme stále dál až na vrchol Plešel (981 m). Odtud se cesta pěkně zvolňuje a rozšiřuje. To oceňuje hlavně má přítelkyně. Po 1,5 km se připojujeme pět na cyklotrasu 5442, ale to už se nacházíme kousek od Chaty pod Suchým.

Přechod na Chatu pod Klačianskou Magurou

Na chatě se chvíli zdržujeme. Nedát přítelkyni pauzu, asi bych již nebyl mezi živými. Ve volné chvíli ji psychicky připravuji na to, co nás ještě čeká a taky ujišťuji, že poslední prudký kopec vede již jen od chaty do sedla nad námi. Dokonce i ten Suchý (1 468 m) slibuji, že vynecháme.

Aby taky ne… přihnala se mlha a stejně by nebylo nic vidět. Pokračujeme dále slibovaným stoupáním kolem sjezdovky od chaty, do sedla Javorina. To je opravdu krátké, ale i přesto překonává 100 výškových metrů. Pokračujeme mírným stoupáním, nejprve kousek po louce, poté se již noříme do lesa NPR Suchý a stoupáme až na kótu (1 203 m), ze které posléze klesneme do sedla Príslop pod Suchým.

Výše zmíněná NPR chrání soubory lesních a kosodřevinových společenstev na členitém geologickém podkladu. Místy mají i pralesovitý charakter. Je zde zachovalá horní hranice lesa s výraznými geomorfologickými formami vrcholu Suchý.

Ze sedla Príslop nejdeme na vrchol Suchý, protože je opravdu mlha jak v prádelně. Raději to bereme po žluté značce, která vrchol podchází. Navíc jsem tudy nikdy nešel, tak aspoň poznám i jinou cestu. I přesto, že chodník vede pod vrcholem, tak vystoupá až do výšky 1 310 m. Navíc jde vidět, že tudy moc lidí nechodí, protože je špatně prošláplý. Alespoň se kocháme kvetoucími rostlinkami. Momentálně je hojná obyčejná prvosenka, prvosenka lysá, endemit Západních Karpat dřípatka karpatská a nádherně modře kvetoucí hořec Clusiův.

Po tomto chodníčku se dostáváme až do Sedla pod Suchým (cca 1 300 m). Z něj již vede zeleně značený chodník až na Chatu pod Klačianskou Magurou. Nejprve vystoupáme krátkým výšvihem na kótu (cca 1 325 m), kde vstoupíme do NPR Klačianská Magura, chránící komplex přírodních lesů hřebenové části Kriváňské Malé Fatry s porosty smrčin pralesovitého charakteru.

Z této kóty již stezka v podstatě (až na jednu výjimku) klesá, míjejíc samotný vrchol Klačianská Magura (1 372 m). Celou dobu vede opravdu starým lesem, který nyní v mlze působí trochu tajemně. V závěrečné části před samotnou chatou les ustupuje do planiny porostlé borůvčím.

Chata pod Klačianskou Magurou

Na chatě máme objednané ubytování. Takže se hned po příchodu hlásíme paní správkyni. Když jsem ubytování objednával, chata již měla obsazené všechny pokoje. Naštěstí byl ještě volný společný spacákový pokoj. Paní nám hlásí problém…, že prý na pokoji nebudeme sami. Protože jsme s tím počítali (společná noclehárna je přece jen pro všechny), nevadí nám to. Pořád je to lepší, než v té nepohodě spát venku. A za 6 eur?? No neber to…

Po ubytování se, vybalení se, horké sprše a převlečení do suchých věcí, zapadáme dolů do jídelny, abychom si dopřáli něco teplého do žaludku. Dršťková polévka i střapačky jsou vynikající. A protože vydatné a dobré jídlo je záhodno zapít lahodným zrzavým mokem, zapadáme posléze ještě o patro níže do baru. Po desáté večerní zapadáme do spacáku.

Kam další den? Na Malý Kriváň

Ráno vstáváme do mlhavého počasí, stejného jaké bylo večer. Dáváme snídani, balíme svých pět švestek a přesouváme se do baru na kávu. Poté hodnotíme situaci, co dnes. Přítelkyni se sice do hor moc nechce. Ale já přes mlhu vidím, že by se i chtělo prodrat sluníčko (možná to bylo jen mé přání). Takže nakonec jí zpracovávám na Malý Kriváň.

Tzn. hned ze startu musíme nastoupat zpět metry k Sedlu pod Suchým. Přítelkyně z toho není ani trošičku nadšená. Jakmile jsme v sedle, ani já to už nevidím moc optimisticky. Mlha a jen mlha, naštěstí alespoň neprší.

Odtud pokračujeme po žluté značce, po úbočí hor Suchý (1 468 m) a Stratenec (1 513 m). Chodník vede převážně po vrstevnici, ale není moc prošláplý. Opět tudy asi nechodí příliš velké množství turistů. V závěru stezka stupá až do sedla Priehyb (1 462 m).

Z něj se pokračuje klasickou fatranskou hřebenovkou po červené značce. Stoupáme fackováni mlhou a ledovým větrem. Po levé ruce z hřebene strmě dolů spadá NPR Prípor, jenž chrání přirozená lesní společenstva s přechodem do kosodřeviny a alpských luk na geologicky pestrém podloží krystalických a karbonátových hornin.

Pod samotným vrcholem Malého Kriváně (1 671 m) se v trhlinách i na svazích vyskytuje poslední sněhová pokrývka. Jakmile na něj vystoupáme, přítelkyně je na mě tak naštvaná, že nechce jít ani k vrcholovému obelisku, obdobnému jako na Lysé hoře (1 323 m).

Doufám, že nezanevře úplně na hory. Kdyby bylo pěkně, tak by se jí zde jistě náramně líbilo. Vždyť z vrcholu jsou nádherné výhledy na samotné vrcholy Malé Fatry, ale i do dáli, například na Baníkov (2 178 m) v Západních Tatrách, Gerlachovský štít (2 655 m) ve Vysokých Tatrách, Veľký Choč (1 611 m) v Chočských vrších, Ďumbier (2 043 m) v Nízkých Tatrách, Ploskou (1 530 m) ve Velké Fatře, Zlatou Studňu (1 265 m) v Kremnických vrších a další a další hory a kopce třeba v Javornících, Kysucké vrchovině, v Beskydech od Radhoště (1 129 m) až po Babiu Góru (1 725 m).

Na autobus do Vrátnej

Z Malého Kriváně nejprve pozvolna a posléze prudčeji klesáme až do sedla Bublen (cca 1 490 m). Jsme rozhodnuti, že odtud prchneme z hřebene. Dáváme se po žluté značce na rozcestí Chrapáky. Zde se dotýkáme NPR Veľká Bránica. Její hranice se táhne od rozc. Chrapáky až za vrcholek Baraniarky (1 270 m) v této rozsoše. Spadá dolů úbočím západním směrem a chrání zachovalé komplexy bučin na vápnitých horninách.

My odtud pokračujeme po modré značce na další rozcestí tzv. Sedlo za Kraviarskym. Z něj se vydáváme po zelené značce prudce dolů. Nutno podotknout, že chodník je zde značně neudržovaný, často dost vymletý vodou a hlavně silně zarostlý kosodřevinou, takže se musíme místy vyloženě prodírat. Situace se zlepšuje až z příchodem do vysokého lesa.

Zde musím podotknout, že tato závěrečná část Staré doliny, mě vyloženě nadchla. Samotná cesta přes ní je sice mizérie, ale mohutné vzrostlé buky, divoké bystřiny, nijak neupravované, přes ně napadané stromy, některé působí, že se přes ně prohnala hodně velká voda, vytvářejí dohromady scenérii, že si připadáte úplně jako v pralese. Opravdu krása, zvláště pro ty, kdo mají rádi přirozený les.

Cesta z tohoto pralesa nakonec přejde v jakž-takž traktorama a LKT vyjetou cestu, v ní se solidně celí zabahňujeme. Naštěstí potok Varínka ve Staré dolině poskytuje dostatečnou očistu, jinak by nás asi autobusák nenaložil. Úplný závěr vede po asfaltce ve Staré dolině k dolní stanici lanovky ve Vrátné, odkud odjíždí náš autobus do Žiliny.

Kilometráž

• 1. den: 12,5 km, celkové stoupání: 1 234 m, celkové klesání: 439 m
• 2. den: 12,8 km, celkové stoupání: 891 m, celkové klesání 1 310 m
• Celkem: 25,3 km, celkové stoupání: 2 125 m, celkové klesání: 1 749 m