Klasický výšlap na strážce francouzsko-italských hranic
31.10.2016 | Aleš Neulinger
Departement Hautes-Alpes je v létě méně navštěvovaná alpská oblast, jejímž
centrem je francouzské město Briancon. Tento kraj ožívá hlavně v zimní lyžařské sezóně,
potažmo v červenci, pokud sem Christian Prudhomme přivede některou horskou etapu Tour
de France. Legendární průsmyky Col ďIzoard a Col du Galibier leží v bezprostřední blízkosti.
V srpnu je zde ale turistů poskrovnu, což nám samozřejmě nesmírně vyhovuje…
Výstup začínáme přímo na Brianconem, v průsmyku Col de Montgenevre (1 854 m),
kam Tour občas také zavítá. Počasí přeje, tento region garantuje 300 slunečných dnů v roce. Procházíme
pod lanovkou a šlapeme širokou lesní pěšinou, kterou v této nadmořské výšce ještě lemují smrky
a modříny. Dostáváme se do širokého údolí a stezka pokračuje doprava - do kamenného koryta,
které na jaře zřejmě odvádí vodu z tajícího sněhu z místních masivů.
Po dvou hodinách přicházíme do jakéhosi sedla, odkud je vidět na východní stranu
- do Itálie a také na náš dnešní cíl - Mont Chaberton (3 131 m n. m.). Horský
chodník zatáčí opět doprava a my stoupáme v celkem nudných serpentinách k vrcholu.
V době války sem vedla horská silnička a jezdilo se terénními vozidly. Obdivuji odvahu
tehdejších šoférů, svah je hodně prudký, cesta úzká a plná štěrku.
Pod vrcholem míjíme zbytky vojenských kasáren, v době druhé světové války zde byla
posádka 340 vojáků a za pár minut jsme nahoře. Špička hory Chaberton
byla v roce 1940 snížena asi o šest metrů z důvodu stavby osmi věží, na kterých byla
umístěna děla, střežící průsmyk Montgenevre. Hora je neskutečně "placatá" a opevněný
vrchol byl díky své nadmořské výšce pojmenován "Pevnost v oblacích".
S válečnými pozůstatky se setkáváme na každém kroku - rezavé plechovky, klubka starého
ostnatého drátu a osm dominantních cihlových věží. Vzduch je čistý a výhledy po okolí
až kýčovité. Na severu vidíme Mont Blanc, na
západě Mont Pelvoux a na jihu nepřehlédnutelný Pic de Rochebrune. Času na návrat máme
dost, takže si pobyt na tomto plochém vrcholu vychutnáváme do odpoledních hodin.
Sestupujeme stejnou cestou jako nahoru a procházíme okolo zátarasů z ostnatého drátu
- dalších svědků druhé světové války. Míjíme cyklistu, tlačícího na vrchol horské kolo
a přicházíme dolů do malebného zeleného údolí, kde ještě necháváme odpočinout kolenům,
zatíženým vydatným klesáním. Odtud je už jen kousek na parkoviště, nasedáme do našeho
spolehlivého přibližovadla a míříme na ubytko do Puy S. Vincente.
